Barva z kosmu a jiné horrory

Prokletý dům

I.

I tu největší hrůzu doprovází většinou jistá ironie. Někdy zasahuje přímo do běhu událostí, zatímco jindy se projeví pouze v určitém vztahu k jejich náhodnému rozmístění mezi lidmi a místy. Tu druhou možnost mohu skvěle doložit případem ze starobylého města Providence, ve kterém na konci čtyřicátých let minulého století často pobýval Edgar Allan Poe, když se bez úspěchu dvořil nadané básnířce, paní Whitmanové. Poe se v ulici Benefit Street obvykle zastavil v hostinci Mansion House – který se původně jmenoval Golden Ball Inn a pod jehož střechou našli útočiště takoví mužové jako Washington, Jefferson a Lafayette – a jeho oblíbená procházka pak směřovala na sever, po téže ulici až k domu paní Whitmanové a na sousední hřbitov sv. Jana, jehož svažující se plocha plná náhrobků z osmnáctého století pro něj měla zvláštní půvab.

Ironie tkví v následující skutečnosti: na oné tolikrát opakované procházce byl největší světový mistr zla a zvláštností nucen minout jistý dům na východní straně ulice; omšelou, vetchou stavbu, posazenou na příkře se zvedajícím kopci, s velkým zanedbaným dvorem, pocházející z dob, kdy byl onen kraj ještě napůl neobydlený. Nezdá se, že by Poe o něm byl někdy něco napsal nebo řekl – nemáme důkaz ani o tom, že by si ho vůbec kdy všiml.

A přesto, pro dvě osoby, mající k dispozici jisté informace, se tento dům co do hrůzy vyrovná nebo dokonce i předčí ty nejdivočejší fantazie génia, jenž ho tolikrát nic netuše míjel, a stojí tam pustý dál a škodolibě pozoruje okolí jako symbol všeho, co je nevýslovně ohyzdné.

Dům byl – a vlastně ještě stále je – z toho druhu domů, které přitahují pozornost zvědavců. Původně to bylo alespoň z části zemědělské stavení v typickém novoanglickém koloniálním stylu z poloviny osmnáctého století – patřil k oněm blahobytně vyhlížejícím domům se špičatou střechou, dvěma podlažími a s georgiánským vchodem a vnitřním obložením, podléhajícím vývoji vkusu té doby. Jeden štít směřoval k jihu, zatímco se dům až po okna přízemí utápěl ve srázném kopci na východě, a druhý odhaloval pohledu z ulice obnažené základy. Stavba, více než sto padesát let stará, se přizpůsobovala tomu, jak byla v těsné blízkosti domu planýrována a zarovnávána silnice; neboť Benefit Street – zpočátku zvaná Back Street – byla koncipována jako ulička klikatící se mezi hřbitůvky prvních osadníků a rovnou cestu z ní udělali teprve poté, co přestěhování ostatků na hřbitov North Burial Ground poskytlo první vhodnou příležitost přetnout dávné rodinné pozemky.

Zpočátku dělilo západní zeď od cesty asi šest metrů trávy na strmém svahu; rozšiřování silnice za časů Revoluce však pohltilo většinu této plochy, čímž došlo k obnažení základů, takže bylo nutné postavit cihlový suterén; hluboký sklep s dveřmi a dvěma okny umístěnými nad zemí pak vzhlížel k nedaleké nově upravené linii veřejné silnice. Když byl před sto lety položen chodník, zmizel poslední kousek prostoru oddělujícího dům od cesty; a Poe na svých procházkách …