Barva z kosmu a jiné horrory

II.

Teprve když jsem se přehoupl přes hranici dospělosti, ukázal mi můj strýc všechny poznámky a údaje, které nashromáždil v souvislosti s prokletým domem. Dr. Whipple byl rozvážný, konzervativní lékař ze staré školy a přes všechen svůj zájem o zmíněné místo nechtěl obrátit pozornost mysli mladého člověka k abnormálním jevům. Jeho vlastní názor na celou záležitost, vycházející z jednoduchého předpokladu, že budova a celý pozemek očividně škodí lidskému zdraví, neměl s abnormalitou nic společného; strýc si však uvědomil, že táž pitoresknost, která vzbudila jeho zájem, by v jinošské fantazií hýřící mysli nabyla nejrůznějších strašlivých, představivost podněcujících asociací.

Doktor byl starý mládenec; bělovlasý, hladce oholený, staromódní pán – a jeden z místních význačných historiků, který se často dostal do sporu s tak svárlivými ochránci tradic, jako byli Sidney S. Rider a Thomas W. Bicknell. Žil spolu s jedním sluhou v georgiánské usedlosti s klepadlem na dveřích a schodištěm se železným zábradlím, která záhadným způsobem udržovala rovnováhu na příkrém svahu North Court Street vedle starodávné cihlové budovy soudu a koloniálního domu, kde jeho dědeček – bratranec onoho slavného korzára, kapitána Whipplea, který v roce 1772 zapálil Gaspee, ozbrojený škuner Jeho Veličenstva – hlasoval 4. května 1776 v zákonodárném sboru za nezávislost kolonie Rhode Island. Ve vlhké knihovně s nízkým stropem, plesnivějícím bílým obložením, těžkou kamennou ozdobou na římse krbu a malými okny, stíněnými vinnou révou, byl obklopen starodávnými rodinnými památkami a různými písemnostmi, v nichž bylo mnoho nejasných narážek na prokletý dům v Benefit Street. To místo zkázy leží nedaleko – neboť Benefit Street se táhne jako římsa těsně pod budovou soudu podél strmého svahu, na který vystoupili první osadníci.

Když mé neodbytné otázky a přibývající léta ze strýce nakonec vylákaly nastřádané informace, po kterých jsem se tak pídil, ležela přede mnou podivná kronika. Některé z jejích částí byly rozvláčné, statistické a jednotvárně rodopisné, všemi se však táhla nepřetržitá nit hlubokých úvah, neustálé hrůzy a nadpřirozeného zla, které na mne zapůsobily ještě mnohem víc než kdysi dřív na hodného pana doktora. Jednotlivé události do sebe zlověstným způsobem zapadaly a zdánlivě podružné detaily v sobě ukrývaly studnice hrozných možností. Zrodila se ve mně nová, palčivá zvědavost, ve srovnání s níž byla má chlapecká zvědavost nepatrná a nezralá. První odhalení vedlo k rozsáhlému průzkumu a posléze k onomu hrůzyplnému pátrání, jež mělo pro mého strýce tak katastrofální následky – ano, pro něho samotného. Neboť strýc nakonec trval na tom, že se chce zúčastnit pátrání, do kterého jsem se pustil, a po jedné noci strávené v onom domě jsem ho už víckrát neviděl. Cítím se osamělý bez té jemné duše, jejíž dlouhý život byl naplněn pouze čestností, bezúhonností, dobrým vkusem, laskavostí a studiem. K uctění jeho památky jsem dal postavit mramorový náhrobek na hřbitov…