Případ Charlese Dextera Warda

Kapitola čtvrtá
Mutace a šílenství

1

V týdnu, který následoval po onom nezapomenutelném Velkém pátku, bylo Charlese Warda vidět častěji než obvykle, jak neustále přenáší knihy mezi knihovnou a půdní laboratoří. Choval se klidně a rozumně, měl však pokradmý a štvaný výraz, který se matce vůbec nezamlouval, a neuvěřitelnou chuť k jídlu - soudě podle požadavků na kuchařku.

Dr. Willett byl o pátečních zvucích a událostech zpraven a měl příští úterý s mladým mužem dlouhý pohovor v knihovně, nyní již zbavené pohledu starého obrazu. Rozhovor byl jako vždy bezvýsledný; avšak Willett je stále ochoten přísahat, že jinoch byl v té době při smyslech a duševně zcela zdráv. Stále opakoval své sliby brzkého odhalení, a též se zmínil o nutnosti přemístit laboratoř na jiné místo. Nad ztrátou portrétu truchlil podivuhodně málo, uvážíme-li jeho prvotní nadšení; naopak, zdálo se, že v náhlém rozpadu obrazu shledává cosi humorného.

Někdy ve druhém týdnu se Charles začal zdržovat po dlouhá údobí mimo dům, a když jednoho dne stará dobrá černoška Hannah přišla vypomoci s jarním úklidem, zmínila se o jeho častých návštěvách starého domu v Olney Court, kam prý přicházel s velkými zavazadly a prováděl ve sklepě podivné vykopávky. Vždy se k ní i ke starému Asovi choval vlídně, ale připadal jí ustaranější než dříve, což ji, které od narození vyrůstal před očima, velmi zarmucovalo.

Jiná zpráva o Charlesovi přišla z Pawtuxetu, kde ho někteří přátelé rodiny překvapivě často vídali na dálku. Zdálo se, že obzvláště rád se zdržuje ve výletním domku v Rhodesu na Pawtuxetu, a pozdější dotazy dr. Willetta v tomto bodě vyjevily skutečnost, že neustále usiloval o to, aby pronikl k zahrazenému břehu řeky, po němž chodíval směrem k severu, aby se pak na dlouhou dobu neobjevoval.

Později v květnu došlo k dočasnému oživení rituálních zvuků v půdní laboratoři, což vedlo pana Warda k přísnému napomenutí a Charlese k poněkud roztržitému slibu nápravy. Přihodilo se to jednoho rána a vypadalo to jako opakování onoho imaginárního rozhovoru z bouřlivého Velkého pátku. Jinoch se hádal sám se sebou a přel se velmi prudce, protože náhle propukly dobře rozeznatelné série různohlasých řinčivých výkřiků v podobě střídavých dotazů a popírání, což vedlo paní Wardovou k tomu, že vyběhla nahoru a poslouchala u dveří. Nepodařilo se jí zaslechnout víc než útržek, jehož jediná prostá slova byla „musím to mít krvavé po tři měsíce”; všechny zvuky však ihned ustaly, když zaklepala. Když byl později Charles otcem vyslýchán, řekl, že mezi sférami vědomí existují různé konflikty, které se dají obejít jen velkou obratností, že se však pokusí přenést je do jiných oblastí.

Okolo poloviny června došlo k prazvláštní noční příhodě. Za časného večera se v laboratoři nahoře ozval jakýsi hluk, a pan Ward se právě chystal zjistit, co se děje, když se náhle vše utišilo. 0 půlnoci pak, když se rodina odebrala na lože, zamykal sluha na noc domovní dveře, když se prý pod schody objevil poněkud potácivě a nejistě Charles s velkým zavazadlem a gesty naznačoval, že by chtěl vyjít z domu. Mladý muž nepromluvil ani slovo, avšak ctihodný Yorkshiřan zachytil pohled jeho horečnatých očí a bez příčiny se roztřásl. Otevřel mu dveře a Ward vyšel ven; ráno pak dal sluha paní Wardové výpověď. V pohledu, který na něho Charles vrhl, bylo prý cosi zlověstného. Není správné, prohlásil sluha, aby si mladý gentleman takto měřil pohledem poctivého člověka, a není tedy ani možné, aby nadále zůstal na místě, byť i na jedinou noc. Paní Wardová sluhovi dovolila odejít, ale jeho výpovědi nevěnovala přílišnou pozornost. Představa, že by oné noci Charles dočista zdivočel, byla směšná, protože než usnula, slyšela seshora z laboratoře slabé zvuky; znělo to jako vzlyky a kroky a vzdechy, které mohly znamenat jen krajní zoufalství. Byla už zvyklá nočním zvukům naslouchat, neboť záhadné chování jejího syna jí vyhánělo z mysli cokoli jiného.

Příští večer, právě tak jako onoho večera téměř tři měsíce předtím, odnesl Charles noviny velmi brzy a náhodou jejich větší část ztratil. Na událost si vzpomněli až později, když dr. Willett začal ověřovat nevysvětlené části problému a shledával tu a tam chybějící články. V redakci Journalu nalezl část, kterou Charles ztratil, a zaznamenal dvě zprávy, které mohly mít význam:

OPĚTNÉ KOPÁNÍ NA HŘBITOVĚ.

Dnes ráno objevil Robert Hart, noční hlídač na Severním hřbitově, že na staré části hřbitova se opět činili vykradači hrobů. Hrob Ezry Weedena, který se podle jeho převráceného a zběsile poničeného náhrobku narodil v roce 1740 a zemřel v roce 1824, byl nalezen prázdný a vyloupený, což bylo zjevně vykonáno lopatou ukradenou z přilehlé kůlny.

Vše, co z obsahu hrobu více než století po pohřbu zbylo, zmizelo až na několik třísek shnilého dřeva. Nezůstaly žádné stopy po kolech, avšak policie zjistila pár otisků bot, které byly nalez…