Ultharské kočky

H. P. Lovecraft

39 

Elektronická kniha: H. P. Lovecraft – Ultharské kočky (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: lovecraft16 Kategorie:

Popis

E-kniha H. P. Lovecraft: Ultharské kočky

Anotace

O autorovi

H. P. Lovecraft

[20.8.1890-15.3.1937] Howard Phillips Lovecraft byl americký spisovatel, esejista, básník, amatérský žurnalista, a autodidakt věnující se literární tvorbě v oblasti fantasy, science fiction a především hororu, které velmi zručně kombinoval v žánru zvaném „weird fiction“. Rovněž se zabýval velmi rozsáhlým amatérským studiem astronomie, chemie, geologie, historie, filosofie, psychologie, antropologie, literatury a architektury.Lovecraft se narodil roku 1890 v Providence na Rhode Islandu (USA)...

H. P. Lovecraft: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ultharské kočky“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

V Ultharu, jenž leží za řekou Skai, prý nikdo nesmí usmrtit kočku. Když se upřené dívám na kočku sedící a předoucí u mého krbu, jsem ochoten tomu věřit, neboť kočka je tajemná a má blízko k podivným úkazům, jež lidé nevidí. Kočka je duší starobylého Egypta, to ona přenášela příběhy ze zapomenutých měst v Meroe a Ofiru. Je spřízněna s vládci džungle a zdědila tajnosti důstojné a zlověstné Afriky. Je sestřenicí Sfingy a promlouvá jejím jazykem, ale poněvadž je starodávnější než Sfinga, pamatuje to, co ona již zapomněla.

Ještě dříve než ultharští občané zakázali zabíjet kočky, přebýval v Ultharu jeden stařec se svou manželkou a ti s potěšením chytali do pasti a zabíjeli kočky svých sousedů. Proč tak činili, nevím. Snad se jim zprotivilo noční mňoukání nebo zazlívali kocourům, že za soumraku slídivě přebíhají po dvorech a zahradách. Ať už byl důvod jakýkoli, staroch s babicí s oblibou lapali a ubíjeli každou kočku, která se přiblížila k jejich chatrči, a mnoho vesničanů podle zvuků slýchaných po setmění soudilo, že způsob, jakým staří manželé kočky utráceli, je nadmíru zvláštní. O takových věcech však vesničané se starochem a jeho ženou nehovořili. Způsoboval to nejen zarputilý výraz ve vrásčitých tvářích zlostné dvojice, leč i temný stín, vrhaný rozkošatělými duby v zapadlém koutě zanedbaného dvora, v němž se ukrývala malá chýše. Po pravdě řečeno, třebaže …