Cesta zpátky

Erich Maria Remarque

88 

Elektronická kniha: Erich Maria Remarque – Cesta zpátky (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: remarque01 Kategorie:

Popis

E-kniha Erich Maria Remarque: Cesta zpátky

Anotace

Jeden z Remarquových válečných románů, který volně navazuje na „Na západní frontě klid“ a dovypravuje příběh vojáků po návratu domů. Jde o příběh skupinky vojáků, pocházejících z jednoho města, jež se po skončení I. světové války vracejí zpět do svých domovů. Jsou plni optimismu a doufají, že vše bude tak, jak si představují. Cestou z bojišť potkávají americké vojáky a vidí, že válka byla dopředu rozhodnuta, neboť Američané mají dokonalé vybavení, dostatek jídla atd. a oni zatím nemají co jíst a jejich šaty se na nich doslova rozpadají.
Když dorazí domů, dolehne na ně pocit, že celá válka byla zbytečná. Vojákům se vybavují staré vzpomínky. Zároveň doma zjistí, že je válka dost změnila a nedokáží se chovat jako ostatní, kteří se bojů neúčastnili. Kniha je vlastně zamyšlením nad válkou a době následující.

O autorovi

Erich Maria Remarque

[22.6.1898-25.9.1970] Německý spisovatel a dramatik, vlastním jménem Erich Paul Remark, se narodil v Osnabrűcku, v rodině knihvazače. V osmnácti letech (ihned po ukončení školy v roce 1916) narukoval jako dobrovolník do armády, kde byl v roce 1918 (několikrát) zraněn. Nejen díky tomu je celé jeho dílo poznamenáno odporem k válce a antimilitarismem. Přestože se narodil v ‚kolébce fašismu‘, popisuje ho jako...

Erich Maria Remarque: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu

Der Weg zurück

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Cesta zpátky“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vzduch je lahodný jak víno. To není listopad, to je březen. Nebe bledě modré a jasné. V kalužinách na cestě se zrcadlí slunce. Jdeme alejí topolů. Stromy stojí po obou stranách silnice, vysoké a skoro bez úhony, jen tu a tam některý z nich chybí. Tato krajina byla dříve v týlu, nebyla tak pustošena jako ty kilometry vpředu, které jsme den po dni a metr za metrem museli vzdávat. Slunce pálí do stanového plátna, a co tak jdeme žlutou alejí, snášejí se na ně klouzavým letem pořád a pořád listy; — některé padají na Wesslinga.

V polní nemocnicí je všechno přeplněné. Mnoho raněných už leží přede dveřmi. Necháváme Wesslinga také zatím venku.

Skupina lidí s prostřelenýma rukama a pažema, už obvázaní, se řadí k odchodu. Nemocnice se již rozpouští. Lékař chvatně obchází a vyšetřuje nově přicházející a přinášené, jednoho muže, kterému se pod zlomeným a vyvráceným kolenem bezmocně houpe noha, dává ihned odnést dovnitř. Wesslinga jenom obvazuje a nechává ho venku.

Wessiing se probouzí z obluzení a dívá se za lékařem.

„Pročpak bere roha?"

„Však on zase přijde," říkám.

„Ale já přece musím dovnitř, vždyť mě musejí operovat." Wessling je najednou příšerně rozčilený a hmatá po svém obvazu. „Takového něco se přece musí hned sešít."

Snažíme se ho uklidnit. Je načisto zelený a strachy se potí: „Adolfe, utíkej za ním, ať hned přijde."

Bethke okamžik váhá. Ale nemůže odolat Wesslingovým očím, ačkoliv ví, že to je marné. Vidím ho, jak mluví s lékařem. Wessling se za ním dívá, jak daleko jen může, vypadá hrozně, jak se snaží otočit hlavu.

Bethke se vrací tak, že ho Wessling nemůže vidět, potřásá hlavou, ukazuje prstem: jedna, a říká ústy neslyšně: jednu hodinu. —

Všichni se rázem tváříme nadějně. Ale kdo dovede oklamat umírajícího sedláka! Když mu Bethke říká, že ho budou operovat později, protože rána se musí nejdříve začít trochu hojit, ví Wessling už všechno. Chvíli mlčí, pak tiše sípá: „Jo, vy si tady stojíte a jste zdraví — přijdete domů — a já —čtyři roky a teď tohle — čtyři roky — a po…

Mohlo by se Vám líbit…