Zavalitý americký seržant s uhřátou tváří se k nám prodírá. Zahrnuje Kosola, který mu stojí nejblíž, přívalem německých slov. Ferdinand je tak překvapen, až sebou trhne.
„Vždyť on mluví zrovna jako my," říká udiveně Bethkovi, „co tomu říkáš?"
Muž mluví dokonce lépe a plynnějí než Kosole. Vypráví, že byl před válkou v Drážďanech a že tam má mnoho známých.
„V Drážďanech?" ptá se Kosole a je čím dál tím ohromenější, „tam jsem přece byl taky, — dva roky!"
Seržant se usmívá, jako by to bylo pro něho vyznamenání. Jmenuje ulici, kde bydlel.
„Ani ne pět minut ode mě," prohlašuje Ferdinand, teď už vzrušený. „A že jsme se nikdy nepotkali? Neznáte náhodou vdovu Pohlovou, roh Jánské? Takovou tlustou, s černými vlasy? To byla moje bytná."
Seržant ji sice nezná, ale zato zná účetního radu Zandera, na kterého se zase nemůže upamatovat Kosole. Ale oba si vzpomínají na Labe a na zámek, a to stačí, aby se mohli na sebe usmívat jako staří přátelé. Ferdinand plácá seržantovi na rameno:
„Člověče, člověče — mele to německy jako dospělej a v Drážďanech to bylo taky — chlape, proč my dva jsme vlastně proti sobě válčili?"
Seržant se směje a také to neví. Vytahuje balíček cigaret a podává je Kosolemu.
Kosole se nedává dvakrát pobízet, protože za dobrou cigaretu by každý z nás dal ochotně kus duše. Naše cigarety jsou už jenom z bukového listí a sena, a to ještě ta lepší sorta. Valentin Laher tvrdí, že obyčejné cigarety se dělají z mořské trávy a ze sušených kobylinců — a Valentin je znalec.
Kosole labužnicky odfukuje kouř. My ostatní dychtivě větříme. Laher bledne. Jeho chřípí se chvějí „Dej mi šluka," říká prosebně Ferdinandovi. Ale dřív než může nabízenou cigaretu vzít, podává mu jiný Američan balíček tabáku. Je to virginia. Valentin se dívá na Američana a neví, jak jeho gestu rozumět. Pak bere balíček do ruky a čichá k němu. Laherova tvář je v extázi. Váhavě vrací tabák, ale Američan naznačuje, že ho nechce, a energicky ukazuje na kokardu Laherovy čepíce, která vyčnívá z chlebníku.
Valentin mu nerozumí. „Chce vyměnit tabák za kokardu," vysvětluje seržant z Drážďan. Teď ovšem je Laher načisto tumpachový. Takový prvotřídní tabák za plechovou kokardu — tomu člověku přeskočilo. Valentin by paklík nedal, ani kdyby se mohl na místě stát desátníkem nebo třebas poručíkem. A tak podává Američanovi hned celou…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.