Cesta zpátky

Kosole najednou zvedá hlavu. Z dálky sem doléhají hlasy. Chlapecké hlasy. Bude to asi nějaká družina mladých turistů, která v tento stříbřitě zamžený den podniká první výlet roku. Před válkou jsme to také dělávali — Ludvík Breyer, Jiří Rané a já.

Uléhám zase naznak a vzpomínám; myslím na večery u táboráku, na lidové písně, na kytary a velebné noci před stanem. To bylo naše mládí. —

Za oněch předválečných let žilo v romantice tohoto trampingu nadšení pro novou, svobodnou budoucnost, nadšení, které potom ještě na čas planulo v zákopech a zhroutilo se 1917 v hrůze materiálových bitev.

Hlasy se blíží. Opírám se o lokte a zvedám hlavu, abych viděl průvod, až půjde kolem. Je to divné — před několika málo lety jsme ještě patřili k tomu, a teď se nám zdá, jako by to byla generace už úplně nová, generace po nás, která může zvednout, co my museli odhodit a opustit.

Je slyšet volání. Celý příval, skoro jako sbor. Pak už jen jeden jednotlivý hlas, nezřetelný a ještě nesrozumitelný. Větve se lámou a půda se temně otřásá množstvím kroků. Další volání. Další kroky, další praskání lámaných větví, mlčení. Pak jasně a zřetelně povel: „Zprava postupující jezdectvo — poločety vpravo zatočit — během v chod!"

Kosole vyskakuje. Já také. Díváme se jeden na druhého. Je to smyslů mámení, které si z nás dělá blázny? Co to má znamenat?

Ale vtom to už před námi vyráží z křoví, pádí to na okraj lesa a tam to zaléhá k zemi. — „Hledí čtyři sta!" křičí plechový hlas, který jsme slyšeli předtím. — „Jednotlivě pálit!"

Klepot a rachot se rozléhá. Dlouhá řada chlapců patnáctiletých až sedmnáctiletých leží coby rojnice na okraji lesa. Mají větrovky přepásané řemenem jakoby opasky. Všichni jsou stejně ustrojeni: šedé kazajky, ovinovačky a čepice s odznaky — uniformita je úmyslně zdůrazněná. Každý má turistickou hůl s kovovým bodcem. Tou holí tlučou do stromů a napodobují tak palbu z pušek. Zpod válečnických čapek však koukají mladé, růžolící dětské tváře. Pozorně a vzrušeně vyhlížejí zprava postupující jezdectvo. Nevidí něžný zázrak fialek pod hnědým listím, ani fialový opar zrodu nad lány, nevidí hebounký kožíšek zaječího mláděte,…