Za stěnou spánku

Častokrát jsem si položil otázku, zda se většina lidí alespoň občas pozastaví nad nesmírným významem některých snů a nad tajemným světe, do nehož patří. Zatímco větší část našich nočních vizí jsou zřejmě pouze mdlé a fantastické odrazy našich zážitků z doby bdění - v rozporu s Freudem a jeho dětinským symbolismem - pořád zde ještě něco zbývá, něco, co svým nadpozemským a éterickým charakterem nepřipouští obvyklé vysvětlení a svým mlhavě vzrušujícím a zneklidňujícím účinkem přináší případné minutové záblesky vědomí do sféry duchovní existence neméně důležité než fyzický život, a přesto od tohoto života oddělené téměř nepřekonatelnou bariérou. Na základě svých zkušeností vůbec nepochybuji o tom, že člověk při ztrátě pozemského vědomí žije opravdu jiným, netělesným životem, velice odlišným od života, který známe, životem, z něhož po probuzení zůstanou pouze nepatrné a zcela nezřetelné vzpomínky. Z těchto zastřených a zlomkovitých vzpomínek můžeme mnohé vyvodit, ale velice málo dokázat. Můžeme se domnívat, že život, hmota a vitalita, jak je známe na Zemi, nemusí být ve snech neměnné, a že čas a prostor neexistují v té formě, jak je chápe naše bdělé já. Někdy si myslím, že tento méně materiální život je naším skutečnějším životem a že naše bezvýznamná existence na zeměkouli, sestávající ze země a vody, je vlastně druhotným či pouze zdánlivým jevem.

Jednoho odpoledne v zimě na přelomu let 1900-1901 jsem se právě nechával unášet mladickými představami tohoto druhu, když do státního psychiatrického ústavu, ve kterém jsem sloužil jako ordinář, přivezli muže, jehož případ mne od té doby neustále pronásleduje. V dokumentaci byl uveden pod jménem Joe Slater či Slaader a vypadal jako typický obyvatel oblasti Catskillských hor -jeden z těch zvláštních, odpudivých potomků primitivních koloniálních zemědělských rodin, které následkem téměř třistaleté izolace v horských usedlostech polozapomenutého venkova podlehly jakési barbarské degeneraci, místo aby se rozvíjely jako jejich šťastněji usazení bratři v hustě osídlených oblastech. Mezi těmito podivnými lidmi, kteří jsou přesným protějškem úpadkové "bílé spodiny" na Jihu, neplatí zákon ani morálka a jejich všeobecná duševní úroveň je zřejmě nižší než úroveň jakékoliv jiné skupiny původních Američanů.

Joe Slater přišel do ústavu pod ostražitým dozorem čtyř státních policistů a byl označen za velice nebezpečného jedince. Když jsem ho poprvé spatřil, žádný důkaz svých nebezpečných schopností nepředvedl. I když byl spíše vyšší než střední postavy a poněkud podsaditějšího typu, bledá, ospalá modř jeho úzkých vodnatých očí, řídký, zanedbaný a nikdy neholený žlutý plnovous a apaticky pokleslý dolní ret mu dodávaly absurdní výraz nevinné přihlouplosti. Nikdo nevěděl, kolik je mu let, neboť u lidí jeho druhu neexistují žádné rodinné záznamy ani stálé rodinné svazky, ale protože měl vpředu na hlavě pleš a měl zkažené zuby, vrchní lékař zapsal, že mu je asi čtyřicet.

Z lékařských a soudních spisů jsme se dozvěděl…