Jak bylo zahlazeno město Sarnath

V zemi, jež slově Mnar, nachází se veliké tiché jezero a žádná voda do něj neteče ani odtud nevytéká. Před deseti tisíci lety se na jeho břehu rozkládalo mocné město Sarnath, kterého však již není více.

Vypravuje se, že v pradávných dobách, kdy svět byl mladý, dříve něž se sarnathský lid usadil v zemi Mnar, leželo nad jezerem jiné město: šedé kamenné město Ib, staré jako jezero samo a obývané tvory, na něž žalostně velmi bylo hleděti. Vypadali divně a šeredně jako většina stvoření světa stále ještě barbarského. Na hliněných válečcích z Kadatheronu stojí psáno, že jsou zelené barvy jako voda jezera a mlha, kteráž je halí: mají oči vypoulené, rety tlusté a odchlíplé, divné uši a nemají hlas. A dále je psáno, že jedné noci sestoupili v mlžném oparu z měsíce a veliké tiché jezero a šedé kamenné město Ib sestoupily s nimi. Ať tomu je jakkoli, je jisto, že se klaněli modle velikého vodního ještěra Bokruga ze zeleného kamene vytesané a divoce před ní křepčili pokaždé, když měsíc byl v poslední čtvrti. A v papyru z Ilarneku je psáno, že tato stvoření odhalila tajemství ohně, kterýž plápolal při mnoha slavnostních obřadech. Leč písemných zpráv o nich je poskrovnu, neboť lidské pokolení je mladé a ví se jenom málo o tvorech, kteří žili v těch pradávných dobách.

Přešly dlouhé věky, než do země Mnar přitáhl pastýřský lid tmavé pleti se svými ovčími stády a při řece Ai vystavěl na příhodných místech města Thraa, Ilarnek a Kadatheron. A některé z těch kmenů, srdnatější než ostatní, přibyly až na kraj jezera a na místě, kde nalezly vzácné kovy v zemi, postavily Sarnath.

Nedaleko od šedého kamenného města Ib tyto kočovné kmeny položily základy Sarnathu a vzhledu obyvatel města Ibů se velmi podivovaly. Ale s podivem se smísila i nenávist, neboť přistěhovalci usoudili, že jest ke škodě, aby tito nešlechetní tvorové chodili nočním časem po světě, kterýž patří lidem. I znelíbili se jim podivné sochy v Ibu, z obrovských šedých kamenů tesané, ježto napořád ještě zůstaly na světě i po příchodu člověka, kdy to bylo, to žádný pověděti neumí, snad z té příčiny, že země Mnar je velmi pustá a vzdálená od jiných říší snů i bdění.

A čím déle sarnathský lid patřil na tvory z Ibu, tím víc rostla i jeho nenávist, též proto, že tato stvoření byla slabá a jejich těla, jako rosol měkká, neodolala kamenům ani šípům. A jednoho dne mladí bojovníci s praky, s kopími a s luky vytáhli proti městu Ib a pobili všechny jeho obyvatele, ta podivná těla odstrkali oštěpy do jezera, rukou se jich nedotknouce. A ježto se jim nelíbili obrovité šedé sochy v Ibu, svrhli je do jezera: velmi se při tom lopotili a divili se, odkud tyto hrubé kameny byly přivezeny, protože v zemi Mnar…