Popis
E-kniha Antoine de Saint-Exupéry: Citadela
Anotace
Text, Saint-Exupéryho Citadely. který se našel v autorově pozůstalosti, byl z poloviny autorem neupravovaný a na mnoha místech docházelo k opakování myšlenek. To bylo také důvodem, proč u nás nejdříve vyšel výbor z tohoto stěžejního díla. Při krácení textu byly vybrány metafory, které byly nejvíce výstižné a které nejpřesněji vyjadřovaly Saint-Exupéryho myšlení. Naopak vynechány byly ty, které nemohly vyjít z ideologických důvodů. Kompletní překlad Citadely z pera zkušené překladatelky Věry Dvořákové ocení všichni, kdo chtějí sledovat utváření autorových myšlenek a jeho básnické řeči. V tomto kompletu je také nejvíce zvýrazněna duchovní linka autorovy básnické meditace.
O autorovi
Antoine de Saint-Exupéry[29.6.1900-31.7.1944] Celým jménem Antoine-Jean-Babtiste-Marie-Roger de Saint-Exupéry, narodil se v Lyonu a tragicky zahynul v létě 1944, patrně sestřelen německým letadlem v prostoru Korsiky nebo nad Alpami. Jeho život i tvorba jsou mimořádně sourodé, obojí určuje Saint-Exupéryho povolání letce, ale i psychické založení hluboce citlivého a ušlechtilého člověka. Po studiu na Námořní škole, které honijak nenadchlo, sloužil jako voják u letectva,...
Antoine de Saint-Exupéry: životopis, dílo, citáty
XXXIII
Ten večer, kdy jsem sestupoval z hory po onom svahu, kde jsem už nikoho nepoznával, jako člověk, uložený už němými anděli pod zem, ten večer jsem poznal útěchu stáří. A byl jsem jako strom těžký větvemi, celý už sukovatý a svraštělý a v pergamenu prstů jakoby už provoněný časem a skoro nezranitelný, jako bych se už uskutečnil. A takto jsem k sobě hovořil: "Je možné, aby člověka takhle zestárlého vyděsil tyran zápachem muk, tím zápachem zkyslého mléka, a aby v něm cokoli proměnil, když má ten člověk už celý život za sebou jako rozpadlý plášť, držící sotva na nitce? I já už mám své pevné místo v paměti lidí. A nemělo by už pro mne smysl čehokoli se zříci." Poznal jsem také útěchu osvobození z pout. jako bych celé to zkornatělé tělo proměnil v jakási neviditelná křídla. Jako bych se procházel, konečně ze sebe zrozen, ve společnosti onoho archanděla, kterého jsem se tolik nahledal. Jako bych byl odhodil svou starou schránku a byl náhle neobyčejně mladý. Nebylo to však mládí stvořené z nadšeni či touhy, nýbrž z neobyčejného jasu. Bylo to ono mládí, na které čeká věčnost, a ne to. na které čeká za svítání zmatek života. Skládalo se z prostoru a času. Připadal jsem si náhle věčný, jako bych se konečně uskutečnil.
Podobal jsem se také člověku, který na své cestě zvedl dívku, probodenou dýkou. Nese ji v sukovitých pažích zhroucenou, odevzdanou jako náruč růží, tichounce uspanou …
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.