Uvězněn s faraóny a jiné horrory

VI. LEGIE ZE ZÁHROBÍ

Když dr. Herbert West před rokem zmizel, bostonská policie mne zevrubně vyslýchala. Podezírali mne, že jim něco zatajuji, a snad mne podezřívali i z vážnějších věcí; ale já jsem jim nemohl povědět pravdu, protože by jí neuvěřili. Věděli ovšem, že West míval spojitost s činnostmi, jimž obyčejní lidé nebyli s to uvěřit; neboť jeho ohavné pokusy s reanimací mrtvol byly už dlouho natolik rozsáhlé, že znemožňovaly naprosté utajení; ale závěrečná katastrofa, jež mnou duševně otřásla, obsahovala prvky démonické fantazie, které i mne nutí k pochybnostem o realitě toho, co jsem viděl.

Býval jsem Westovým nejbližším přítelem a jediným důvěryhodným asistentem. Potkali jsme se před mnoha lety na lékařské fakultě, a já jsem se od samého počátku podílel na jeho příšerných výzkumech. Postupně se snažil zdokonalovat roztok, který po vstříknutí ve formě injekcí do žil právě zesnulé osoby mohl obnovit život; taková práce si vyžadovala hojnost čerstvých mrtvol, a proto s sebou přinášela ty nejzvrácenější činy. Leč ještě otřesnější bývaly výsledky některých pokusů – úděsné kusy masa, které už bylo mrtvé, jež ale West probudil k slepému, tupému a hnusnému živoření. To bývaly obvyklé výsledky, neboť k oživení myšlení West potřeboval vzorky absolutně čerstvé, v nichž rozklad tkání dosud neovlivnil choulostivé mozkové buňky.

Potřeba velmi čerstvých mrtvol znamenala Westovu morální zkázu. Mrtvoly se získávaly nesnadno, a jednoho strašného dne si West zajistil exemplář ještě v době, kdy byl vzorek naživu a pln síly. Zápas, jehla a silný alkaloid přeměnil exemplář na velice čerstvou mrtvolu. Pokus se sice na krátký a památný okamžik zdařil, ale West se vynořil s duší necitelnou a sežehlou a s bezcitným zrakem, kterým občas pohlížel s jakýmsi odporným a kalkulujícím oceněním na osoby s mimořádně citlivým mozkem a mimořádně silnou fyzickou konstitucí. K posledku jsem začal mít z Westa horečný strach také já sám, protože si mne občas prohlížel rovněž takovým způsobem. Lidé si pravděpodobně nevšimli jeho pohledů; ale neušel jim můj strach; a po Westově zmizení jej využili jako východiska pro některá absurdní podezření.

Ve skutečnosti měl West větší strach než já; protože jeho odporné bádání mu přinášelo život plný nejistoty a děsu z každého stínu. Dílem se bál policie; ale někdy byla jeho nervozita hlubší a mlhavější a týkala se jistých nepopsatelných věcí, do nichž vstříkl injekci morbidního života a které nespatřil, jak z nich onen život uniká. Obvykle ukončoval své experimenty revolverem, ale několikrát nebyl dost rychlý. Jednalo se o první exemplář, na jehož vyloupeném hrobě byly později zřetelné stopy po rytí pařáty. Také o tělo arkhamského profesora, které páchalo kanibalské hody, dříve než bylo dopadeno a uvrženo, aniž mohlo být identifikováno, do cely v seftonském blázinci, kde bušilo do zdí po celých šestnáct let. Většina ostatních přeživších výsledků byly věci, o nichž se už tak lehce nehovoří – neboť v pozdějších …