Uvězněn s faraóny a jiné horrory

V. HRŮZA ZE STÍNŮ

Již mnoho mužů vyprávělo o ohavnostech, o nichž se tisk nezmiňoval, které se přihodily na bojištích Velké války. Z některých těchto věcí jsem omdléval, jiné mne rozezmítávaly do zničujících křečí nauzey, zatímco ještě další mne rozechvívaly a nutily k tomu, abych se po setmění ohlížel. A vzdor těm nejstrašnějším z nich věřím, že mohu vyprávět o věci ze všech nejodpornější – o šokující, nepřirozené a neuvěřitelné hrůze ze stínů.

V roce 1915 jsem byl lékařem s hodností nadporučíka u Kanadského pluku ve Flandrech, jedním z mnoha Američanů, kteří předešli dokonce svou vládu a vrhli se do gigantického boje. Nevstoupil jsem do armády z vlastní iniciativy, ale byl to spíše přirozený důsledek vstupu do armády muže, u něhož jsem působil jako nepostradatelný asistent – slovutného bostonského specialisty, vyhlášeného chirurga dr. Herberta Westa. Dr. West po příležitosti sloužit jako chirurg ve velké válce přímo bažil, a když se ona příležitost naskytla, odvlekl mne s sebou bezmála proti mé vůli. Existovaly důvody, proč bych byl býval rád, aby nás válka rozdělila; důvody, proč mne Westova lékařská praxe a jeho společnost čím dál tím víc iritovala; když ale odejel do Ottawy a pomocí vlivu jistého kolegy si zajistil lékařské místo a důstojnicky patent jako major, nemohl jsem vzdorovat tak neodbytnému a panovačnému přesvědčování člověka, který si umínil, že ho budu doprovázet jako obvykle ve funkci asistenta.

Když říkám, že dr. West po službě v boji bažil, tím rozhodně nechci naznačit, že by jevil přirozený sklon k válkám, nebo že by se strachoval o bezpečnost civilizace. Vždy ledově chladný intelektuální stroj: drobný, světlovlasý, s modrýma očima a obrýlený. Myslím, že se tajně poškleboval mému občasnému válečnému vytržení a odsudkům netečné neutrality. Nicméně tu existovalo něco, po čem lačnil na flanderských bojištích; a aby si to zajistil, musel přijmout vojenský zevnějšek. Co chtěl, nebyla věc, po které by toužilo mnoho lidí, ale něco ve spojitosti s podivuhodným odvětvím lékařské vědy, které se rozhodl zcela tajně provozovat a v němž už dosáhl překvapujících a čas od času i příšerných výsledků. Vlastně mu nešlo o nic více a o nic méně než o soustavný přísun čerstvě zabitých lidí v rozličných stadiích těžkého zranění.

Herbert West potřeboval čerstvé mrtvoly, protože jeho celoživotním cílem byla reanimace mrtvých. O této práci neměla exkluzivní klientela, která mu tak rychle po jeho příchodu do Bostonu zbudovala proslulost, ani potuchy; jenže až příliš dobře jsem ji znal já, který jsem býval jeho nejdůvěrnějším přítelem a jediným asistentem už od dávných dob na lékařské fakultě Miskatonické univerzity v Arkhamu. Právě tenkrát na univerzitě West započal se svými strašlivými pokusy, nejprve na drobných živočiších a potom na lidských tělech, která získával otřesným způsobem. Měl roztok, který injikoval mrtvolám do žil, a pokud byly dostatečně čerstvé, roztodivně reagovaly. Dalo mu nesmírnou práci, než objevil odpovídající složení…