Uvězněn s faraóny a jiné horrory

IV. VÝKŘIK MRTVÉHO

Výkřik mrtvého muže ve mně vyvolal následný akutní strach z dr. Herberta Westa, který znepokojoval pozdější léta našeho společného života. Je přirozené, že taková věc, jako je výkřik mrtvého člověka, vyvolá hrůzu, protože to nesporně není ani příjemná, ani obvyklá událost; ale já jsem již podobným zážitkům uvykl, tudíž jsem při této příležitosti zakoušel muka jen kvůli těm zvláštním okolnostem. A jak jsem už naznačil, nebyl to vlastně ten mrtvý muž, koho jsem se začal obávat.

Herbert West, jehož společníkem a asistentem jsem byl, se vyznačoval vědeckými zájmy, které zdaleka přesahovaly obvyklou erudici vesnického lékaře. Z tohoto důvodu si také, když si založil lékařskou praxi v Boltonu, vybral osamělý dům u chudinského hřbitova. Krátce a brutálně řečeno, Westovým jediným zájmem, který ho naprosto pohlcoval, bylo tajné studium projevů života a jeho zástavy, jež vedlo k reanimaci mrtvých injekcemi excitačního roztoku. Pro tyto strašlivé experimenty bylo nutné mít neustálý přísun co nejčerstvějších lidských mrtvol; velice čerstvých, protože i sebemenší rozklad nenapravitelně poškozoval strukturu mozku, a lidských, protože jsme zjistili, že roztok musí mít odlišné složení pro různé typy organismů. Byly usmrceny desítky králíků a morčat a na nich provedeny oživovací pokusy, ale všechny vedly do slepé uličky. West nezažil nikdy plný úspěch, protože se mu nikdy nepodařilo získat mrtvolu, která by byla dostatečně čerstvá. Chtěl těla, z nichž vitalita vyprchala před několika okamžiky; těla, v nichž všechny buňky zůstaly netknuty a jež byla způsobilá k opětnému přijetí impulsu směřujícímu k tomu modu pohybu, jenž se zve život. Existovala naděje, že by tento druhý a umělý život mohl být opakováním injekcí změněn na život věčný, ale již dříve jsme zjistili, že obyčejný přirozený život na takové působení nereaguje. Aby se ustanovil umělý vzruch, musí přirozený život vyhasnout – vzorky musí být velmi čerstvé, ale dočista mrtvé.

Toto hrůzyplné bádání začalo, ještě když jsme s Western studovali na lékařské fakultě Miskatonické univerzity v Arkhamu a živě si poprvé uvědomili onu naveskrz mechanickou podstatu života. To bylo před sedmi lety, jenže nyní West vypadal sotva o den starší – drobný, světlovlasý, hladce oholený, tichého hlasu a obrýlený, pouze s nahodilým zábleskem v chladném modrém oku, napovídajícím o zarytém a vzrůstajícím fanatismu v jeho charakteru pod náporem hrozných výzkumů. Výsledky nedokonalé reanimace, kdy hroudy hřbitovní prsti bývaly různými modifikacemi oživujícího roztoku uváděny do morbidního, nepřirozeného a bezduchého pohybu, nám často přinášely zážitky nanejvýš odporné.

Jedna věc ze sebe vydala nervy drásající výkřik, druhá se divoce postavila, ztloukla nás oba do bezvědomí a řádila otřesným způsobem jako pominutá, dokud ji neumístili za mříže útulku pro choromyslné; a ještě další, šeredná africká obluda, se vydrápala z mělkého hrobu a spáchala děsivý skutek – West ten objekt musel tenkrát zastřelit. Nem…