Sny v čarodějnickém domě a jiné horrory

IV.

Když jsem jednoho srpnového dne dostal ten telegram ze státu Maine, byl Derby ženat již více než tři roky. Už dva měsíce jsem ho neviděl, ale slyšel jsem, že je pryč „kvůli obchodu“. Mělo se za to, že Asenath je s ním, i když zlé jazyky tvrdily, že za dvojitými záclonami horních oken domu se někdo skrývá. Lidé sledovali, co sluhové nakupují. A nyní mi policejní šéf města Chesuncooku poslal telegram, že z lesů se vypotácel zablácený šílenec, blouznící v deliriu a hystericky se dovolávající mé ochrany. Byl to Edward – a byl schopen vzpomenout si pouze na své vlastní jméno a adresu.

Chesuncook leží v těsné blízkosti nejrozlehlejšího, nejhlubšího a nejméně probádaného lesního pásma ve státě Maine a cesta autem mi zabrala celý den horečného kodrcání neskutečnou, odpudivou krajinou. Derby byl zavřen v jedné cele městského útulku a zmítal se mezi záchvaty zuřivosti a apatií. Okamžitě mě poznal a začal na mne chrlit téměř nesouvislý příval slov, postrádajících smyslu.

„Dane – proboha! Jeskyně shaggothů! Šest tisíc schodů pod zemí… nejodpornější hnus… nikdy bych nedovolil, aby mneš sebou vzala, a najednou jsem se tam octl… Iä! Shub-Niggurath! Z oltáře se zvedl přízrak a pět set hrdel kvílelo – ta Zakuklená věc mečela: ‘Kamog! Kamog!’ – to bylo na tom sabatu tajné jméno starého Efraima – byl jsem tam, kam mne podle svého vlastního slibu neměla brát… Chvilku předtím jsem byl zamčen v knihovně a pak jsem se octl tam, kam odešla ona s mým tělem – na místě naprostého rouhání, v ďábelské jeskyni, kde začíná říše temnoty a jejíž bránu hlídá strážce… viděl jsem jednoho shaggotha – měnil tvar – já už to dál nevydržím – zabiju ji, jestli mě tam ještě někdy pošle – zabiju podstatu toho všeho – ji, jeho, to – zabiju to! Svýma vlastníma rukama to zabiju!“

Trvalo mi hodinu, než jsem ho uklidnil, ale nakonec si dal říct. Příští den jsem mu ve vesnici sehnal slušné šaty a vyrazili jsme do Arkhamu. Hysterický záchvat ho již přešel a nyní spíše mlčel, avšak když jsme projížděli Augustou, začal si něco nejasně mumlat – jako by v něm pohled na město vyvolával nepříjemné vzpomínky. Bylo zřejmé, že si nepřeje jet domů; když jsem uvážil neuvěřitelné bludy, jež podle všeho měl o své ženě – bludy pramenící nepochybně ze skutečného hypnotického utrpení, které prodělal – usoudil jsem, že to tak bude lepší. Rozhodl jsem se, že ho na čas ubytuji ve svém domě, bez ohledu na nepříjemnosti, které budu mít s Asenath. Později mu pomůžu, aby se mohl nechat rozvést, neboť zde nepochybně působily duševní podněty, díky nimž se manželství stalo pro Edwarda sebevraždou. Když jsme se opět dostali do otevřené krajiny, Derby přestal mumlat; nechal jsem ho klímat a usnout na vedlejším sedadle a pokračoval jsem v jízdě.

Když jsme se při západu slunce řítili Portlandem, mumlání opět začalo, o něco zřetelněji než předtím; uslyšel jsem příval zcela nepříčetného blábolení o Asenath. Bylo očividné, jak týrá Edwardovy nervy, neboť v jeho hlavě vznikla ve spojitosti s ní celá řada halucina…