Sny v čarodějnickém domě a jiné horrory

III.

V následujících dvou letech jsem se vídával s Derbym stále méně a méně. Někdy se stalo, že uplynulo celých čtrnáct dní, aniž se ozvalo ono důvěrné trojité a dvojité zaklepání na dveře, a když už mne přišel navštívit – anebo, a to se stávalo čím dál řidčeji, jsem navštívil já jeho – byl pramálo ochoten hovořit o důležitých věcech. Pokud šlo o studium okultismu, o němž se kdysi tak zevrubně vyjadřoval a o němž diskutoval, stal se velice uzavřený, a vyhýbal se i rozhovorům o své ženě. Ta od svatby nesmírně zestárla – a kupodivu vypadala, jako by byla starší než on. Ve tváři měla ten nejzarytější výraz, jaký jsem kdy viděl, a celý její vzhled vzbuzoval neurčitý, nedefinovatelný odpor. Moje žena a syn si toho všimli stejně jako já a všichni jsme ji časem přestali navštěvovat, za což – jak Edward přiznal v jedné ze svých klukovsky netaktních chvilek – nám byla neskonale vděčná. Derbyovi čas od času odjížděli na daleké cesty – údajně do Evropy, ačkoli Edward se někdy v narážkách zmiňoval o odlehlejších místech.

Po roce se mezi lidmi začaly šířit řeči, že se Edward Derby změnil. Avšak hovořilo se o tom jen tak mimochodem, protože šlo o čistě duševní změnu; přesto vyvolala několik zajímavých otázek. Občas se zdálo, že Edwardův výraz a skutky jsou zcela neslučitelné s jeho obvyklou nemastnou neslanou povahou. Tak třeba: přestože dříve neuměl řídit, nyní ho občas někdo zahlédl, jak se řítí v Asenathině silném packardu domů nebo ven z crowninshieldského sídla, přičemž řídil mistrně a složité dopravní situace řešil s přehledem a rozhodností, jež byla jeho přirozené povaze naprosto cizí. V takových případech jako by se vždy právě vrátil z nějaké cesty nebo se někam chystal – kam, to nikdo nedokázal uhádnout, ačkoli nejčastěji si vybíral silnici vedoucí do Innsmouthu.

Tato metamorfóza se kupodivu nezdála být nijak příjemná. Povídalo se, že Edward se v takových okamžicích příliš podobá své ženě či samotnému starému Efraimu Waiteovi – je však docela možné, že ty okamžiky působily nepřirozeně proto, že nastávaly tak zřídka. Někdy – mnoho hodin poté, co takhle vyrazil – se vracel apaticky rozvalený na zadním sedadle vozu, který zřejmě řídil najatý řidič či mechanik. V době, kdy se zmenšoval okruh Edwardových společenských styků (mohu říci, že včetně jeho návštěv u mne), začal za volantem převládat jeho nerozhodný výraz ze starých časů – jeho nezodpovědná dětinskost byla dokonce ještě výraznější než v minulosti. Zatímco Asenathin obličej stárl, Edwardova tvář – kromě oněch výjimečných příležitostí – se ve skutečnosti rozjasňovala do jakési nadmíru zdůrazněné nezralosti, až na okamžiky, kdy jí probleskl stín nového smutku či poznání. Bylo to opravdu velice záhadné. Derbyovi se mezitím téměř rozešli s bláznivým univerzitním kroužkem – prý nikoli proto, že by oni sami byli znechuceni, nýbrž proto, že něco z jejich nynějšího předmětu bádání šokovalo dokonce i ty nejotrlejší z ostatních dekadentů.

Ve třetím roce manželství mi Edward začal otevřeně naznač…