Sny v čarodějnickém domě a jiné horrory

Sny v čarodějnickém domě

Zda sny vyvolaly horečku, nebo horečka vyvolala sny, Walter Gilman nevěděl. V pozadí všeho číhala ponurá, hnilobná hrůza starobylého města a plesnivého nesvatého podkroví, kde psal, studoval a zápolil s čísly a vzorci – pokud se právě nepřevaloval na úzké železné posteli. Jeho uši začínaly být nadpřirozeně a nesnesitelně citlivé a už dávno zastavil laciné hodiny na krbové římse, jejichž tikání mu připadalo jako dělostřelba. Tichý pohyb černého města venku, zlověstné šramocení krys v prožraných přepážkách a skřípání skrytých trámů ve věkovitém domě pro něho byly v noci hotovým burácejícím pandemoniem. Tma byla vždy nabitá nevysvětlenými zvuky – a přece se někdy chvěl strachem, aby hluky, jež slyšel, neutichly a nenechaly ho zaslechnout jisté jiné, slabší hluky, o nichž tušil, že se za nimi tají.

Byl v neměnném, legendami opředeném Arkhamu s jeho houští mansardových střech, jež se kymácejí a propadají nad podkrovími, kde se za temných starých provinciálních časů ukrývaly čarodějnice před královými muži. A žádné místo ve městě nebylo nositelem hrůzostrašnějších vzpomínek než pokoj v podkroví, kde sídlil – neboť právě v tomto domě a v tomto pokoji sídlila také stará Kezia Masonova, jejíž útěk ze salemského žaláře si nikdy nikdo neuměl vysvětlit. Stalo se to roku 1692 – žalářník se zbláznil a blábolil o něčem malém a chlupatém s bílými tesáky, co vyběhlo z Keziiny cely, a ani Cotton Mather nedovedl vyložit křivky a úhly načmárané na šedivé stěny nějakou červenou lepkavou tekutinou.

Snad neměl Gilman studovat tak pilně. Neeuklidovská geometrie a kvantová fyzika samy dost namáhají mozek, a když do nich člověk zamíchá lidové pověsti a pokouší se vystopovat podivné pozadí mnohorozměrné skutečnosti za krvelačnými náznaky gotických příběhů a bláznivých historek šeptaných u krbu, nemůže čekat, že se úplně vyhne duševnímu vypětí. Gilman pocházel z Haverhillu, ale teprve když v Arkhamu vstoupil na univerzitu, začal svou matematiku spojovat s fantastickými pověstmi prastaré magie. Cosi v ovzduší omšelého města skrytě působilo na jeho obraznost. Profesoři z Miskatonické univerzity na něho naléhali, aby se mírnil, a sami mu v několika ohledech snížili množství učiva. Navíc mu zabránili hledat v pochybných starých knihách o zakázaných tajemstvích, jež byly chovány pod zámkem ve sklepení univerzitní knihovny. Všechna tato opatření však přišla pozdě, takže Gilman už načerpal jisté strašlivé nápovědi z obávaného Necronomiconu od Abdula Alhazreda, z fragmentární Knihy Eibon a potlačených Unaussprechlichen Kulten od von Junzta, jež mohl uvést do vztahu se svými abstraktními vzorci o vlastnostech prostoru a spoj ničích mezi známými a neznámými prostory.

Věděl, že má pokoj ve starém čarodějnickém domě – proto si jej také najal. V záznamech hrabství Essex toho bylo o procesu s Kezií Masonovou hodně, a to, co pod nátlakem přiznala před státním soudem, Gilmana až nerozumně zaujalo. Pověděla soudci Hathornovi o čarách a křivkách, jimiž se…