Obrázek v domě

H. P. Lovecraft

39 

Elektronická kniha: H. P. Lovecraft – Obrázek v domě (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: lovecraft10 Kategorie:

Popis

H. P. Lovecraft: Obrázek v domě

Anotace

H. P. Lovecraft - životopis, dílo, citáty, knihy ke stažení

H. P. Lovecraft – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Obrázek v domě“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ti, kteří vyhledávají hrůzu, jsou častými hosty podivných, vzdálených míst. Právě pro jejich potěšení existují Ptolemaiovy katakomby a plastikami zdobená mauzolea zemí z hrůzných snů. Vystupují na měsíčním svitem zalité věže zbořených hradů na Rýně a klopýtají dolů po černých, pavučinami opletených schodech pod roztroušenými balvany zapomenutých asijských měst. Les, ve kterém straší, a opuštěná hora jsou jejich svatyněmi a oni prodlévají mezi pochmurnými monolity na nikým neobývaných ostrovech. Ale opravdový znalec hrůzy, pro kterého je nové vzrušení z nevyslovitelné příšernosti hlavním cílem a ospravedlněním jeho vlastní existence, ten si nejvíc ze všeho váží starých, opuštěných farem v zapadlých končinách Nové Anglie, neboť zde kombinace síly, osamělosti, absurdnosti a nevědomosti hrůzu ještě zdokonaluje.

Nejhorší pohled se naskýtá na nenatřené dřevěné chaloupky daleko od rušných cest, které se obvykle krčí na nějakém vlhkém, travnatém svahu nebo se opírají o obrovský skalnatý výchoz. Krčí se tam už dvě stě nebo i víc let a mezitím se kolem nich postupně rozlezla vinná réva a stromům ztloustly kmeny a zmohutněly koruny. Nyní se už téměř ztrácejí v bezuzdné bujnosti zeleně a ochranitelském příkrovu stínů, okna s malými tabulkami však doposud odpudivě zírají do krajiny, jako by mžourala skrz smrtelné omámení, které odvrací šílenství tím, že otupí vzpomínky na nevyslovitelné zážitky.

V takových domech přebývaly celé generace lidí, jimž podobných svět neviděl. Jejich předkové, posedlí bezútěšnou vírou, která je vyhostila ze společenství jejich druhu, hledali v divočině svobodu. Tam nové výhonky vítězné rasy vskutku vzkvétaly, aniž by byly omezovány svým okolím, hrbily však záda pod jhem úděsného otroctví skličujících vidin svých vlastních duší. Síla těchto Puritánů, odloučených od osvícení civilizace, se vydala nezvyklými cestami, a ve své izolaci, morbidním sebepotlačování a boji o život s neoblomnou Přírodou nabyli temných, záludných rysů, pocházejících z pravěkých hlubin jejich chladného severského dědictví. Holá nezbytnost a přísná životní filosofie vedly k tomu, že na hříších těchto lidí nebylo nic pěkného. Chybovali stejně, jako musí chybovat všichni smrtelníci, jejich přísný morální kodex je však nutil především k tomu, aby před sebou všechno uchovávali v tajnosti, takže v tom, co skrývali, nacházeli čím dál tím menší zalíbení. Jen tiché, ospalé, zírající domy v těch zapadlých končinách by mohly vyprávět o všem, co leží ukryto už od oněch dávných dob, nejsou však sdílné, neboť se jim nechce ze sebe střásat ospalost, jež jim pomáhá zapomenout. Někdy se člověku zdá, že by bylo milosrdné ty domy strhnout, neboť se jim určitě často zdají zlé sny.

Právě do takové léty otlučené budovy, jakou jsem zde popsal, mne jednoho listopadového odpoledne roku 1896 zahnal tak studený a vydatný déšť, že by člověk dal přednost jakémukoli útočišti před nutností se mu vystavovat. Už jsem delší dobu cestoval mezi lidmi v údolí Miskatonicu, kde jsem pátr…