KAPITOLA XIX
Tom přišel domů v poničené náladě a první slova tety mu ukázala, že přinesl své starosti na trh, kde po nich nebyla pražádná poptávka.
„Tome, mám sto chutí stáhnout s tebe kůži za živa.“
„Tetinečko, co jsem vám udělal?“
„Ještě se ptej! Já staré hlupačisko běžím k Sereně Harperové a myslím si, že mi uvěří všecky ty plácaniny o tom snu, když zatím – ejhle a nastojte! – ona už věděla od Joea, že jsi zde byl a že jsi slyšel všecko, co jsme si toho večera napovídaly. Nevím, nevím, jak to v životě dopadne s chlapcem, který dělá takové věci. Je mi načisto špatně při pomyšlení, že jsi ani nemukl a žes mě mohl nechat jít k Sereně Harperové a dopustit, abych ze sebe udělala takového kašpara!“
Tohle byl nový pohled případu. Dosud se Tomovi jeho ranní taškařina zdála náramně vtipná a nesmírně duchaplná. Teď vyhlížela jenom sprostě a uličnicky.
Svěsil hlavu a chvíli nevěděl, co říci; potom řekl:
„Tetinečko, neměl jsem to dělat – ale já jsem nemyslel…“
„Dítě, dítě, ty nikdy nemyslíš. Ty nikdy nemyslíš na nic jiného než na sebe. Uměl sis vymyslet, že sem přijedeš až z Jacksonova ostrova, aby ses mohl smát našim starostem, a uměl sis vymyslet, že si ze mne uděláš blázna s nějakým snem; ale nemyslels na to, že bys nás měl politovat a ušetřit nás trápení.“
„Tetinečko, já vím, že to bylo sprosté, ale já jsem to tak nemyslel. Opravdu ne, na mou duši. A kromě toho, já jsem sem tenkrát v noci nepřijel, abych se vám smál.“
„Tak proč jsi přijel?“
„Já jsem vám přijel říct, abyste si o nás nedělala starosti, že jsme se neutopili.“
„Tome, Tome, já bych byla nejšťastnější člověk na světě, kdybych mohla věřit, že jsi měl takový šlechetný nápad, ale sám víš, že to není pravda – a já to vím taky.“
„Tetinečko, je to pravda pravdoucí – ať se na místě propadnu, jestli to není pravda.“
„Ach, Tome, nelži – nelži. Lež to ještě stokrát zhoršuje.“
„To není lež, tetinečko; je to pravda. Chtěl jsem, abyste se netrápila – a jenom proto jsem přišel.“
„Dala bych všecko na světě, abych tomu mohla uvěřit – odčinilo by to spoustu hříchů,…
Jirka Svátek –
Když jsem byl mladej kluk, tahle knížka byla jedna z mých nejoblíbenějších.
Olda Římský –
Twainova klasická a naprosto báječná kniha Dobrodružství Toma Sawyera nás vtahuje do světa dětské nevinnosti, přátelství a dobrodružství. S každou stránkou se dostáváme blíže k tomu, co znamená být volným a nezávislým v dětském pojetí, se vší naivitou a otevřeností, která k tomu paří. Twain svým živým a obrazným stylem dokáže vyvolat dojem, že sami prožíváte všechny ty Tomovy šibalské dobrodružství. Je to kniha, která oslovuje dětské srdce v nás i touhu po dobrodružství.
Patrik Zacharovský –
Tom Sawyer je nezapomenutelným mladým hrdinou, jehož dobrodružství nás vtáhnou do světa dětství a fantazie. Twainův příběh je plný spontánního humoru, dobrodružství a přátelství, a přináší nám nostalgickou atmosféru americk0ho venkova 19. století v blízkosti řeky Mississippi. Četl jsem ho jako malý kluk (a pak ještě několikrát) a je to snad nejlepší knížka mého mládí. Tohle přátelství mezi kamarády Huckem, Tomem i Joem, kteří neradi chodí do školy, radši se poflakují po ulici a zažívají svoje chlapecká dobrodružství se mi neomrzelo dodnes.