Dobrodružství Toma Sawyera

KAPITOLA XII

Jedním z důvodů, proč Tomova mysl začala pozapomínat na tajné soužení, bylo, že si našla nové, závažné téma, kterým se obírat. Becky Thatcherová přestala docházet do školy. Po několik dní Tom bojoval o hrdost a snažil se pustit děvče k vodě. Ale nešlo to. Když nadešel večer, ani nevěděl jak, a už stál před domem jejího otce a smutně a sklíčeně tam lelkoval. Byla nemocná. Což kdyby tak umřela! Ta představa byla k zbláznění. Už ho nezajímaly války, ba ani pirátství. Kouzlo vyprchalo ze života a nezůstalo nic než suchopár. Tom odložil obruč a odložil pálku – už mu k ničemu nebyly. Teta byla znepokojená; začala na něm zkoušet, léčiva všech druhů. Teta Polly byla z lidí, kteří jsou zblázněni do „zázračných medicín“, a přísahala na kdejaký nově „objevený“ způsob, jak zdraví vyrobit nebo vyspravit. V tomto směru byla nepolepšitelný experimentátorem. Kdykoliv se objevila nějaká novinka tohoto oboru, celá se třásla nedočkavostí, aby to mohla ihned vyzkusit – ne na sobě, neboť jí samé nikdy nic nebylo, ale na komkoliv, kdo jí přišel pod ruku. Měla předplacené všecky „zdravovědné“ časopisy a všecky časopisy frenologických taškářů ( Frenologie – nauka, vycházející z předpokladu, že z tvaru hlavy lze usuzovat na charakter a duševní schopnosti člověka.); a pavědecké nesmysly, jimiž tyto publikace byly nafouknuté, byly pro ni vzduchem, bez něhož nemohla žít. Všechny otištěné nesmysly o větrání, o tom, jak chodit spát a jak vstávat, co jíst a co pít a kolik chodit, v jakém duševním rozpoložení se udržovat a jak se odívat – každé slovo brala jako božské zjevení pravdy a nikdy si nevšimla, že nové číslo jejího „zdravovědného“ časopisu zpravidla zakazovalo všecko, co doporučovalo číslo předchozí. Byla duše prostá a poctivá a byla tedy snadnou obětí. Sebrala své šarlatánské časopisy a své mastičkářské medicíny a takto ozbrojena smrtí – řečeno obrazně – proháněla se na svém plavém koni „a peklo šlo za ní“. A jakživa by si nebyla připustila myšlenku, že snad není pro trpící sousedy uzdravujícím andělem ani dvounohým balšámem galádským ( Podle biblické zmínky přiváželi si Izmaelitští na velbloudech z Galád „vonné věci, kadidlo a myrru“, aby je donesli do Egypta. Galádská mast měla prý léčivou moc. Samaritánská teta Polly je podle toho nazvána „dvounohým balšámem galádským“.).

Vodoléčba byla právě nejnovější vymožeností, a proto Tomova skleslost byla pro tetu Polly trefou. Každý den za svítání ho vytáhla do kolny a topila ho záplavami studené vody; a pak ho vydrbala ručníkem jak struhadlo a odnesla ho domů. Potom ho zabalila do mokrého prostěradla, položila ho do postele a naložila na něho přikrývek, až se potila i jeho duše, „a její poskvrny pouštěly a cedily se kůží ven“, jak Tom říkal.

Ale navzdory tomu všemu chlapec upadal do trudnomyslnosti čím dál tím hlubší a chřadl a scházel. Teta přidala horké koupele a sedací koupele a sprchové koupele a polevy. Chlapec byl pořád ponurý jako pohřební vůz. Začala tedy podporovat účinek vody nemastnou dietou ovesných vloček a hořčičnými náplastmi. Vypočítala si chlapcův krychlový obsah, jako by šlo o džber, a plnila ho denně až po okraj mastičkářskými všeléky.

V tomto stadiu Tom už vůči persekuci otupěl a tato fáze sklíčila srdce staré paní. Apatii bylo třeba zlomit za každou cenu. Dozvěděla se právě o novince jménem „Universální bolehoj“. Objednala si okamžitě větší množství najednou. Ochutnala ho a byla šťastná. Byl to prostě oheň ve skupenství kapalném. Rázem upustila od vodoléčby a ode všeho ostatního a upjala víru v Universální bolehoj. Dala Tomovi čajovou lžičku a s úzkostlivým napětím pozorovala výsledek. Všechny její starosti rázem zmizely a v duši se jí okamžitě zase rozhostil mír; „apatie“ byla v mžiku ta tam. Chlapec by nebyl mohl reagovat prudčeji a nebyl by mohl jevit srdečnější zájem, ani kdyby pod ním byla rozdělala oheň.

Tom cítil, že je na čase se probudit; dosavadní způsob života byl zajisté romantický a přiměřený jeho zuboženému stavu; ale když je něčeho příliš, je toho mnoho, a dlouhé léčení začalo vykazovat velký nedostatek jemnocitu a velký přebytek dotěrné pestrosti. Přemýšlel tedy, jak se toho zbavit, a posléze kápl na nápad, že bude předstírat lásku k bolehoji. Žádal o něj znova a znova a obtěžoval tetu tak dlouho, až se teta dopálila a řekla, aby si bral sám a neobtěžoval ji. Kdyby bylo šlo o Sida, nebyl by se do její radosti vloudil žádný disharmonický tón nedůvěry; protože to však byl Tom, tajně láhev hlídala. Zjistila, že léku opravdu ubývá, ale nenapadlo jí, že chlapec touto medicínou zvelebuje zdravotní stav škvíry v podlaze obývacího pokoje.

Jednoho dne, právě když Tom zase škvíře podával obvyklou dávku, přišel do pokoje tetin zrzavý kocour. Předl a žádostivě koukal po lžíci ucházeje se o trochu té dobroty. Tom řekl:

„Petře, nekoleduj si o to, jestli to opravdu nechceš.“

Petr dal na srozuměnou, že to opravdu chce.

„Raději si to rozmysli.“

Petr si to už rozmyslel.

„Tak když si o to říkáš, tak ti to dám, protože já nejse…