KAPITOLA XXII
Tom vstoupil do nového Řádu kadetů abstinence, neboť ho lákal okázalý ráz jejich „odznaků hodnosti“. Slíbil, že se zdrží také kouření, žvýkání tabáku a klení tak dlouho, pokud bude členem Řádu. A nyní objevil něco nového – totiž že slib něco nedělat je nejjistějším způsobem na světě, jak v člověku vzbudit chuť jít a právě to udělat. Tom náhle zjistil, že je sžírán a týrán touhou pít a klnout; touha se tak, stupňovala, že pouze naděje v příležitost blýsknout se veřejně červenou šerpou ho zdržela od rezignace na členství. Blížil se Čtvrtý červenec, ale na toto datum záhy přestal sázet – přestal dříve, než úpěl v poutech svého slibu osmačtyřicet hodin, a upjal naději k starému sudímu Frazerovi, smírčímu soudci, který byl podle všeho na smrtelné posteli a který – jako úředník tak vysoký – bude jistě mít parádní funus. Po tři dny Tom úzkostlivě sledoval soudcův zdravotní stav a pídil se po nejnovějších zprávách. Občas svitla naděje, někdy svítila tak jasně, že Tom tajně vytáhl šerpu s příslušenstvím a točil se v tom na zkoušku před zrcadlem. Ale se soudcem byly jenom mrzutosti a nebylo na něho spolehnutí; každou chvíli mu bylo jinak. A nakonec bylo řečeno, že překonal krizi, a potom už byl dokonce prohlášen rekonvalescentem. Tom byl zhnusen; a kromě toho měl také pocit, že mu bylo ukřivděno. Okamžitě oznámil, že se vzdává členství v Řádu, a téže noci se soudcova nemoc vrátila a soudce umřel. Tom si umínil, že už jakživ nebude nikomu tak důvěřovat. Pohřeb byla prvotřídní událost. Kadeti vyrukovali v plné parádě – zřejmě jen proto, aby bývalý člen pukl závistí.
Nicméně – Tom byl zase svobodným mužem; a to také stálo za něco.
Teď směl pít a klnout a byl velmi překvapen, že se mu najednou nechce ani pít, ani klít. Prostá skutečnost, že smí, mu vzala chuť a připravila obé o kouzlo.
Zanedlouho si Tom s velkým překvapením uvědomil, že kýžené prázdniny začínají být poněkud nudné.
Pokusil se vést deník, ale tři dny se nic nestalo, tak toho nechal.
První „černošské divadlo“ vůbec přišlo do města a vzbudilo senzaci. Tom a Joe Harper sestavili divadelní tlupu a byli po dva dny šťastni.
Ani slavný Čtvrtý červenec se v jistém smyslu nevydařil, neboť lilo jako z konve; následkem toho odpadl průvod a pan Benton, opravdovský senátor Spojených států a (v Tomově představě) největší muž na světě, byl drtivým zklamáním, neboť neměřil sedm a půl metru, ba ani se tomuto standardu nepřibližoval.
Pak přijel cirkus. Chlapci si hráli na cirkus po tři následující dny ve stanech, vyrobených z pytloviny – vstupné tři špendlíky pro chlapce, dva pro dívky – a potom cirkus upadl v zapomenutí.
Frenolog a mesmerista přijeli a odjeli a městečko bylo nudnější a prázdnější než předtím.
Bylo sice několik dětských svačin a výletů, ale bylo jich tak málo a byly tak kouzelné, že bolestný suchopár mezi nimi byl jenom ještě bolestnější.
Beck…
Mark Twain
Jirka Svátek –
Když jsem byl mladej kluk, tahle knížka byla jedna z mých nejoblíbenějších.
Olda Římský –
Twainova klasická a naprosto báječná kniha Dobrodružství Toma Sawyera nás vtahuje do světa dětské nevinnosti, přátelství a dobrodružství. S každou stránkou se dostáváme blíže k tomu, co znamená být volným a nezávislým v dětském pojetí, se vší naivitou a otevřeností, která k tomu paří. Twain svým živým a obrazným stylem dokáže vyvolat dojem, že sami prožíváte všechny ty Tomovy šibalské dobrodružství. Je to kniha, která oslovuje dětské srdce v nás i touhu po dobrodružství.
Patrik Zacharovský –
Tom Sawyer je nezapomenutelným mladým hrdinou, jehož dobrodružství nás vtáhnou do světa dětství a fantazie. Twainův příběh je plný spontánního humoru, dobrodružství a přátelství, a přináší nám nostalgickou atmosféru americk0ho venkova 19. století v blízkosti řeky Mississippi. Četl jsem ho jako malý kluk (a pak ještě několikrát) a je to snad nejlepší knížka mého mládí. Tohle přátelství mezi kamarády Huckem, Tomem i Joem, kteří neradi chodí do školy, radši se poflakují po ulici a zažívají svoje chlapecká dobrodružství se mi neomrzelo dodnes.