Dobrodružství Toma Sawyera

Mark Twain
(Hodnocení: 3)

69 

Elektronická kniha: Mark Twain – Dobrodružství Toma Sawyera (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: twain11 Kategorie: Štítky: , , ,

Popis

Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera

Anotace

Hlavní hrdina, chudý osiřelý Tom je vychováván laskavou, ale bigotní tetou. Poklidný život amerického maloměsta jej ubíjí, snaží se rozptýlit nudu všelijakými lumpárnami. A tak se při jednom nočním výletu na hřbitov stane svědkem vraždy. A skutečné dobrodružství začíná nabírat na obrátkách.
Twain na pozadí tohoto napínavého příběhu líčí americkou společnost 19. století a oživuje ji spoustou rázovitých postaviček a trefnými sociálně-kritickými postřehy.

Mark Twain – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Název originálu

The Adventures of Tom Sawyer

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

3 recenze Dobrodružství Toma Sawyera

  1. Jirka Svátek

    Když jsem byl mladej kluk, tahle knížka byla jedna z mých nejoblíbenějších.

  2. Olda Římský

    Twainova klasická a naprosto báječná kniha Dobrodružství Toma Sawyera nás vtahuje do světa dětské nevinnosti, přátelství a dobrodružství. S každou stránkou se dostáváme blíže k tomu, co znamená být volným a nezávislým v dětském pojetí, se vší naivitou a otevřeností, která k tomu paří. Twain svým živým a obrazným stylem dokáže vyvolat dojem, že sami prožíváte všechny ty Tomovy šibalské dobrodružství. Je to kniha, která oslovuje dětské srdce v nás i touhu po dobrodružství.

  3. Patrik Zacharovský

    Tom Sawyer je nezapomenutelným mladým hrdinou, jehož dobrodružství nás vtáhnou do světa dětství a fantazie. Twainův příběh je plný spontánního humoru, dobrodružství a přátelství, a přináší nám nostalgickou atmosféru americk0ho venkova 19. století v blízkosti řeky Mississippi. Četl jsem ho jako malý kluk (a pak ještě několikrát) a je to snad nejlepší knížka mého mládí. Tohle přátelství mezi kamarády Huckem, Tomem i Joem, kteří neradi chodí do školy, radši se poflakují po ulici a zažívají svoje chlapecká dobrodružství se mi neomrzelo dodnes.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA VI

Pondělní jitro našlo Toma mrzutého a sklíčeného. Pondělní jitra ho nalézala vždycky v takovém rozpoložení, neboť zahajovala nový týden chronického školního utrpení. Zpravidla začínal tento den žehráním na sobotu a neděli, protože pomíjivá svoboda dvou dnů byla přitěžující okolností pro návrat do zajetí a pout.

Tom ležel a uvažoval. Záhy přišel na to, že by chtěl být nemocný, neboť v tomto případě by nemusel do školy. Nápad byl mlhavý, ale slibný. Začal pečlivě zkoumat svou tělesnou soustavu. Žádnou chorobu neobjevil a začal pátrat znovu. Tentokrát se mu zazdálo, že objevil příznaky koliky a v blahé naději je začal pěstovat. Leč příznaky ochabovaly a za chvíli odumřely docela. Přemýšlel dál. Pojednou něco objevil. Zub v horní čelisti se viklal. To byla trefa; už chtěl začít hekat „do počinku“, jak tomu říkal, ale zarazil se. Uvědomil si, že zub není vhodnou přílohou k žádosti a osvobození od školy, neboť objeví-li se s takovým požadavkem před soudnou stolicí tety, teta bude zub trhat a to bude bolet. Umínil si proto, že si zub zatím nechá v reservě a že bude hledat dál. Nějakou chvíli pátral marně, ale pak si vzpomněl, že slyšel lékaře vyprávět o jakémsi neduhu, který upoutal pacienta na lože dva tři týdny a který ho málem stál prst. Chlapec dychtivě vytáhl nohu zpod přikrývky a jal se zkoumat nemocný palec. Ale zase neznal příslušné příznaky. Nicméně to stálo za pokus, i začal chutě sténat.

Ale Sid spal jako dřevo.

Tom sténal hlasitěji a zdálo se mu, že palec opravdu začíná bolet.

Sid nic.

Teď už Tom námahou hekal. Odpočinul si, potom nabral dech, a vyrobil sérii obdivuhodných stenů.

Sid chrápal dál.

Tom byl hluboce roztrpčen. Řekl: „Side! Side!“ a zatřásl jím. Toto opatření se osvědčilo a Tom začal zase sténat. Sid zívl, protáhl se, zafuněl a nadzvedl se, opřel se o loket a začal civět na Toma. Tom sténal dál. Sid řekl:

„Tome! Co je, Tome!“

Žádná odezva.

„Povídám, hej, Tome! Co je ti, Tome!“ Zatřásl jím a díval se mu úzkostlivě do tváře.

Tom bolně procedil skrze zuby:

„Ne, ne, Side, necloumej se mnou.“

„Co je ti, Tome! Zavolám tetičku.“

„Ale ne. Ono to snad přejde. Nikoho nevolej.“

„Ale musím zavolat tetičku! Nesténej tak, Tome, je to hrozné. Jak dlouho už je ti špatně?“

„Už moc a moc hodin. Au! Nevrť se tak, Side. Zabiješ mě.“

„Proč jsi mě nevzbudil už dřív, Tome? Nesténej tak – člověku z toho naskakuje husí kůže. A co je ti, Tome?“

„Odpouštím ti, Side. (Sten.) Všecko, cos mi udělal, ti odpouštím. A až zde nebudu…“

„Tome, snad neumřeš? Neumírej, Tome, neumírej! Snad…“

„Odpouštím všem, Side. (Sten.) Řekni jim to, Side. A, Side, ten okenní rám a to moje kotě s jedním okem dej tomu novému děvčeti, co se sem přistěhovalo, a řekni mu…“

Ale Sid už popadl své šaty a byl pryč. Tom nyní trpěl doopravdy, tak nádherně pracovala jeho obrazotvornost, a proto i jeho steny nabyly věrohodného zabarvení.

Sid seběhl dolů a řekl:

„Ó, teto Polly, pojďte. Tom umírá!“

„Umírá!“

„Ano prosím, pojďte honem!“

„Nesmysl! Nevěřím tomu!“

Ale nicméně letěla do schodů se Sidem a s Mary v patách. A její tvář zbledla a rty se jí třásly. Když doběhla k lůžku, řekla zbytkem dechu:

„Tome! Tome, co se s tebou děje?“

„Ó, tetičko, já…“

„Co je ti – co je ti, dítě?“

„Ó, tetičko, můj nemocný palec umřel.“

Stará paní klesla na židli a trochu se smála a pak trochu plakala a pak dělala obé zároveň. Tím se jí ulevilo a řekla:

„Tome, tys mě ale polekal! A teď s tím nesmyslem přestaň a nech toho,“

Sténání ustalo a bolest z palce zmizela. Chlapec upadl do rozpaků a řekl:

„Tetičko Polly, ono to vypadalo, jako kdyby byl umřel, a tak to bolelo, že jsem vůbec zapomněl na ten zub.“

„Na jaký zub? Co zase máš se zubem?“

„Ale, jeden se viklá a hrozně bolí.“

„No tak, no tak, jen mi tu zase nezačínej sténat. Otevři ústa. Pravda, pravda, ten zub se skutečně kýve, ale na to neumřeš. Mary, přines mi hedvábnou nit a z kuchyně řeřavé polínko.“

Tom řekl:

„Prosím vás, tetičko, netrhejte ho, on už vůbec nebolí. Ať se na místě propadnu, jestli ještě bolí. Prosím, prosím, tetinečko, netrhejte ho. A já nechci nejít do školy.“

„Tak ty nechceš nejít do školy? Tak všechen ten povyk byl jen proto, že sis myslel, že nebudeš muset do školy a že půjdeš na ryby? Tome, Tome, já tě tolik miluju a ty zatím zkoušíš všecky možné způsoby, jak svým darebáctvím drásat mé staré srdce.“

V tu chvíli bylo zubolékařské instrumentarium již připraveno. Stará paní připevnila hedvábnou nit smyčkou k Tomovu zubu a druhý konec niti uvázala k pelesti postele. Potom se chopila polena s řeřavým koncem a náhle zamávala ohněm Tomovi před tváří. Zub se komíhal na hedvábné niti podle pelestě.

Leč zkoušky osudu přinášejí i odměnu. Když se Tom po snídani ubíral do školy, záviděli mu všichni chlapci, které potkal. Neboť dík mezeře v chrupu horní čelisti byl s to plivat novým, obdivuhodným způsobem. Shromáždil kolem sebe početnou družinu hochů, kteří se zájmem sledovali jeho výkony; a chlapec, který se řízl do prstu a do této chvíle byl středem pozornosti a obecného holdu, octl se najednou bez jediného stoupence a přívržence a byl padlou veličinou. S těžkým srdcem a s pohrdáním, jež necítil, řekl, že plivat jako Tom Sawyer nic není; ale jiný hoch řekl „kyselé hrozny“ a chlapec odešel – hrdina, jehož doba minula.

Za chvilečku se Tom střetl s mladistvým místním pariou, s Huckleberrym Finnem, synem obecního opilce. Všechny matky Huckleberryho srdečně nenáviděly a také kvůli němu trnuly strachy, protože podle jejich názoru Huckleberry byl darmošlap, neuznával zákony a byl sprostý a zlý; a nenáviděly ho proto, že jejich děti se mu tolik obdivovaly, že se kochaly jeho zakázanou společností a že si přály mít tolik kuráže, být jako on. S Tomem to bylo načisto stejné jako s ostatními chlapci z dobrých rodin. Záviděl Huckleberrymu jeho romantický život vyvrhele a měl přísně zakázáno si s ním hrát. Z toho důvodu si s ním hrál po každé, když k tomu našel příležitost. Huckleberry byl vždy oblečen do odhozených šatů dospělých mužů a jeho oblek…

Mohlo by se Vám líbit…