Významný český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost českého surrealismu. Nezval se narodil se roku 1900 v Biskoupkách u Moravského Krumlova. Otec byl jeho prvním učitelem (v Šamikovicích u Třebíče) a měl mimo jiné významný vliv na Nezvala politické smíšlení. Rozvíjel také synovo nadání. Gymnázium navštěvoval Nezval v Třebíči – maturoval 1919. Poté se na jeden semestr zapsal na práva na brněnské universitě odkud na jaře 1920 přešel na FF do Prahy. Zajímaly ho přednášky F. X. Šaldy.
Nezvalovu tvorbu nejvíce ovlivnili K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, J. A. Rimbaud, G. Apollinaire a překlady francouzských básníků od Karla Čapka.
Spřátelil se s K. Teigem a J. Wolkerem s nimiž spolupracoval v rámci sdružení Devětsil. Přestože měl již hotovou disertační práci o Ch. L. Philippovi, studia nedokončil a věnoval se profesionálně literatuře. V r. 1924 – 25 byl tajemníkem redakce Masarykova naučného slovníku a v sezoně 1928 – 29 působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. 1926 byl kráce vojákem, ale služby byl sproštěn. Tehdy se seznámil s Františkou Řepovou, kterou si později vzal.
Nezval často cestoval (Francie, Monako, Itálie, Sovětský svaz). To se odráželo i v jeho díle (sbírka Sbohem a šáteček, román Monako, próza Neviditelná Moskva, sbírky Veliký Orloj a Nedokončená).
Významná byla jeho první cesta do Francie (1933). Zde se seznámil s A. Bretonem a ostatními surrealisty. To jej podnítilo k založení obdobné skupiny v Čechách (1934). V r. 1938 se ji však pokusil rozpustit, když se její členové angažovali proti moskevským procesům.
Ve 30. letech se Nezval podílel na protifašistickém hnutí a za války (1944) byl krátce vězněn. 1945 potřetí vstoupil do zaměstnání a do 1951 řídil filmový odbor na ministerstvu informací.
Vítězslav Nezval zemřel 6.4.1958 v Praze na srdeční infarkt a spálu. Pohřben je na pražském Vyšehradě.
Nezvalovy verše byly poprvé otištěny v třebíčském studentském časopise Svítání. Ve 20. letech publikoval v periodikách Host, Disk, Pásmo, Nová scéna, Kmen, Rozpravy Aventina, ReD, Odeon, Sršatec,Trn, Proletkult, Tvorba, Národní osvobození, Rudé právo, Československé noviny. Ve 30. letech přispíval do časopisů a novin Panoráma, Volné směry, Doba, Život, Lidové noviny, Haló noviny, Levá fronta. Po roce 1945 se soustředil na Literární noviny, Nový život, Kulturu, Výtvarnou práci.
Vítězslav Nezval obdržel roku 1953 titul národní umělec a byl vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru.
Těšit je víc, než být utěšován. Dávat je víc, než brát. Milovat je víc, než být milován.
Tisíc jablek spadlo na zem na nos zeměkoule. A jen Newton dovedl těžit ze své boule.
Lhář se nejvíc obelhává sám.
Pravým básníkem je ten, kdo mění zlo lidství v dobrodiní krásy; kdo mění meč zla lidství v dobrodiní poezie.
Láska je magická moc, jež křísí věci mrtvé, věci, jež se zdály býti mrtvými, věci, jichž jako by už ani nebylo.
Když se dva lidé zpronevěří, neuzdraví je ani lék a víckrát si už neuvěří. Tak milujte se vespolek.
Vítězslav Nezval
