32
Koudelka si pochvaloval, že se narodil zrovna začátkem listopadu a že ho dneska čeká doma určitě nějaké překvapení. Ale skutečnost překonala nejsmělejší očekávání. Byly tu obě dvě maminky a oba dva tatínkové. Koudelka se těšil, že bude vyprávět o Lubošovi, o Anděle i o svých dobrodružstvích, která dosud nezažil. I když bude skromný, všichni uvidí, že se z něho stal odvážný hrdina.
Maminky ho nejdřív hodily do vany a až sem do koupelny slyšel, jak se z pokoje ozývá rytmická rocková skladba.
Koudelka rock rád neměl, protože při něm nebylo slyšet vlastního slova.
Na proutěném koši leželo složené nové tričko se světle žlutými manžestrovými kalhotami. Koudelka se učesal, a když si triko přetáhl přes hlavu, zůstal sám před sebou jako u vytržení. Na prsou se mu nádherně chechtal žlutý panďulák s červenou puntíkovanou čepicí, pusu od ucha k uchu. Nápisu Keep smiling Koudelka sice nerozuměl, ale to mu nijak nevadilo. Natáhl si kšandy a jako divoch vyrazil z koupelny.
Zarazil se o zamčené dveře do obýváku. Kuchyně byla taky zamčená a Koudelka v náhlé panice střídavě bouchal do obou dveří.
Konečně se dveře odemkly a Koudelka užasl.
Obě maminky držely obrovský bílý narozeninový dort s rozsvícenými svíčkami, tatínkové krabice dárků a všichni zpívali jakousi píseň, jejímž slovům Koudelka nerozuměl, ale bystrým rozumem pochopil, že „Hepy Bérstdej TuJú“ bude přání k narozeninám.
Bylo to jako v krásném cizím filmu, protože fialové závěsy v pokoji byly zatažené a hořící svíčky ve světlemodré barvě krásně plápolaly a vůbec z nich netekl vosk.
Koudelka se nadechnul a skoro najednou se mu podařilo sfouknout svíčky a pak ještě na dvakrát. Nato tatínek fotograf zvěčnil rodinu několikrát za sebou na celuloidový pás.
Koudelka dostal horské kolo, míč a stavebnici, což ho nadchlo skoro tak jako prostřený stůl.
Byly tu kousky nakrájené pizzy, sýrové závitky s šunkovou pěnou, cikánská roláda s křenovou šlehačkou, humrové chlebíčky a pestrobarevné jednohubky s hrozny vína a ořechy.
Ale nejkrásnější byly maminky. Jedna ve světlezelených upnutých šatech s hlubokým výstřihem a druhá v bledě růžovém saténovém kostýmku sportovního střihu.
Koudelka se přiklonil k názoru tatínka fotografa, že to oběma holkám náramně sluší.
Na otázku, od koho dostal míč, se dozvěděl, že všechny dárky jsou společné. Koudelka byl rád, že v tom nebude mít zmatek, a už se těšil, že ohromí svoje rodiče příběhem o tom, jak zdolal vodopády. Seděl u stolu, a když si připil sklenkou vína, rozhodl se začít o slečně Boženě, jak skončila v sádře, ale vtom se naklonila růžová maminka ke světlezelené a řekla:
„No a co. Výsledky průzkumu diváků mě vůbec nezajímají.“
Asi proto, že Koudelka už leccos napsal v dopisech i s mnohými detaily, ani druhá maminka o Boženu v sádře nejevila zájem a sáhla do mísy pro hrozen vína.
„To jsi tedy asi jediná,“ odpověděla klidným hlasem a dodala: „Ze všeho nejdůležitější je rating.“
„A co je mi do nějakého ratingu?“ zvýšila hlas maminka ve slézově růžovém kostýmu. „Že se to lidem líbí, to není pro mě žádnej argument!“
„Takže tebe názor lidí nezajímá?“
„Ne. A už vůbec mne nezajímají peníze, jak je v agenturách rozdělujete.“
Koudelka oslavenec se mezitím zmocnil sklenice s limonádou a brčkem a sedl si na klín maminky v zelenkavých šatech s výstřihem, která stále obírala hrozen vína, protože držela dietu.
„Předně si nic nerozdělujeme,“ ohradila se maminka se smíchem.
Koudelka se bleskově rozhodl, že s Boženou a jejíma končetinama v sádře nebude unavovat. Když si vzpomněl, jak Lórová a Konipas vylítli ze Zakleté jeskyně a potom museli prát punčocháče, zasmál se taky nahlas, i když trochu nevhod.
„Nakládáme s penězi klientů, jak nejlíp umíme. A kdyby tvůj manžel,“ maminka s hroznovým vínem se podívala na jednoho z tatínků, „nefotil pro agentury, tak by tě peníze taky začaly zajímat,“ řekla lehce ironicky a setřásla Koudelku.
„Kruci, nehádejte se, když má ten kluk narozeniny,“ napomenul tatínek bubeník svoji bývalou i současnou…
