3
Anna byla vděčná, že se život vrátil hned v pondělí do normálních kolejí. Z divadla zaskočila rovnou do čistírny, nechala si udělat duplikát klíčů od bytu, koupila cukr na zavařování a až se vrátí z třídní schůzky, čekají ji doma dvě tašky švestek, které jim děda s Bertou naložili do auta před odjezdem z chalupy.
Vzpomněla si na to léto, kdy spolu s Vaškem a Lubošem prožívali první společné prázdniny. Oba dva mizeli z kuchyně za dobrodružstvím, nesklidili po sobě ani talíře ze stolu.
A tak je to vlastně dodnes. Výpravy za divočákem se už dávno nekonají, ale co je to námořní akademie v Gdaňsku než další dobrodružství?
Překotné přípravy na horské výpravy, odjezdy z domova, chvatné loučení, v tom měla praxi už mnoho let. Ale aby Vašek odejel z domova na čtyři roky, to tedy ne! Vzdorovala, bránila se, ale jako vždy jí to nebylo nic platné.
„Stejně by šel Vašek na vojnu,“ hájil Vaškovo rozhodnutí Luboš, „a takhle se za ty čtyři roky něco naučí.“ Anna s nimi tehdy nepromluvila celý týden, ale problém byl v tom, že Luboš na námořní akademii neviděl nic špatného. A Vašek, plný nadšení, měl v hlavě spoustu odvážných plánů.
„Potvrzení o bezinfekčnosti nesmí být starší než tři dny.“
Hlas učitelky Tůmové vrátil Annu do reality. Protože přišla na třídní schůzku pozdě, sedla si do poslední lavice. Přes uličku se k ní naklonila nová maminka a zašeptala.
„Tahle učitelka je měla loni?“
„Ne. Ta přišla do téhle školy až letos v září.“
Anna si všimla, že nová maminka byla tak pečlivě nalíčená, že by mohla rovnou vylézt na předváděcí molo a soutěžit o titul Look of the Year. Byla půvabně, i když trochu nepřiměřeně oblečená. Mohérový svetřík lososové barvy měl hluboký výstřih a lesklá sukně z růžové lakové kůže jí obnažovala nohy až k lemu punčoch.
Ale protože seděla v poslední lavici a taky proto, že ve třídě byly prakticky jen maminky, nevyvolala tahle skutečnost patřičnou odezvu.
Anna si všimla, že většina rodičů byla o deset let mladší. Ale vůbec ji to neskličovalo.
S Andělou prožívá všechno znovu a navíc na rozdíl od těch let, kdy Vašek chodil do školy a kdy měla před každým setkáním s učitelkou žaludeční nevolnost, byla teď úplně klidná. Anděla byla hodná, pilná a hlavně Anna nemusí mít obavy, že Anděla vyvede něco nečekaného a postaví ji před hotovou věc.
„Do odjezdu zbývá už jen týden,“ sdělovala učitelka Tůmová rodičům to, co všichni dávno věděli. Chodila mezi lavicemi a rozdávala seznamy oblečení. „Nedávejte dětem zbytečnosti.“
Nová maminka LOOK se znovu naklonila k Anně.
„Tenhle seznam, to je pěkná hovadina.“
Učitelka Tůmová zareagovala rychleji než Anna. Otočila se dozadu, jako by slyšela poznámky za svými zády.
„Paní Rychmanová a Koudelková tady prosím zůstanou.“
„Ještě důležité upozornění,“ připomněla všem rodičům na rozloučenou, „pokud některé z dětí bere pravidelně léky, nezapomeňte si opatřit potvrzení lékaře o dávkování. Pojede s námi zdravotní sestra. Celý měsíc mi trvalo, než jsem ji sehnala, ale teď už by se neměly objevit žádné problémy.“
Anna sledovala, jak rodiče opouštějí třídu a jak si učitelka Tůmová odškrtává v seznamu potvrzení o zaplacení školy v přírodě. Několik maminek se ještě zastavilo u stolku, vyptávaly se na stravování a poštu, i když adresa byla napsaná pečlivě křídou na tabuli.
Anna se podívala na hodinky, ale co mohla uspěchat?
Měla čas si novou učitelku znovu prohlédnout. Vyzařovalo z ní zvláštní napětí.
Učitelka měla zdvižený nosík, oblé čelo a krásně vykrojené rty. Souměrný obličej, jen lehce nalíčený, rámovala záplava rezavých, vlnitých vlasů až na ramena. Annu napadlo, že by Tůmová mohla být stejně tak dobře modelem pro obraz světice nebo atraktivní sekretářkou úspěšného ředitele. Při chůzi jí ale chyběla ženská ladnost, měla sportovní postavu a v tvídové sukni pod kolena a halence pánského střihu působila trochu upjatě. Důkladnost, s jakou probírala všechny detaily a jak odpovídala na dotazy rodičů, nenechávaly na pochybách, že svoje povolání učitelky bere svě…
