Manon Lescaut

SCÉNA DRUHÁ

Des Grieux, Tiberge.

DES GRIEUX

(jde zarmouceně s Tibergem. Náhle se vzchopí)

Ostatně, čeho bych litoval?…

Ta malá lítost brzy pomine.

TIBERGE

Tamti se nejednou v životě spálí…

DES GRIEUX

A přece mě jaksi litovali…

TIBERGE

Pro malé svůdné nic, jež se vždy rozplyne…

DES GRIEUX

Jste starší, já jsem nezkušený,

tamti už milovali ženy,

zatímco já jsem se držel knih

jak malý chlapec, jak starý mnich.

V maltánském řádu, jehož kříž nosím,

já, mladý rytíř des Grieux,

stal bych se možná v soubojích křivonosým.

(naivně)

Rytíř je rytíř. A tak zabije…

Oč krásnější je duchovní stav

než šavle, vždy krátká a vždycky znovu tupá.

Být vyšňořen v ornátech jako páv!

Snad dotáhnu to jednou na biskupa!

TIBERGE

V modlitbách poklekat na schody křivolaké..

DES GRIEUX

To také!

TIBERGE

Ach, nemít hříchy, zvlášť ty všelijaké.

DES GRIEUX

To také!

TIBERGE

Žít podle boží vůle, správně…

DES GRIEUX

A hlavně

mít vedle sebe v kostele,

tak báječného přítele,

jako je Tiberge!

(prozaicky)

Bez vašeho vlivu, můj milý, by mne byli nedávali učitelé za příklad celé koleji.

Zatímco jiné stihla mnohá potupa,

zalíbil jsem se očím biskupa.

I to mi dodalo dost vzpruhy,

jsem ctnostný jaksi bez zásluhy…

TIBERGE

Jiný muž takového rodu,

jak jste vy, příteli des Grieux,

by myslel jen na to, co kde užije,

by byl marnivý, by pěstoval jen módu,

by hazardoval s odvahou,

by zahanboval slabé.

Vy, vy jste ctnostný celou povahou.

Bude z vás nejvlídnější abbé.

DES GRIEUX

Vy jste jím i bez sutany, můj milý… Jak těžko se 8 vámi budu loučit… Jak budu spěchat po prázdninách do semináře v Saint-Sulpice, když mě tam bude očekávati můj drahý Tiberge…

Až jednou zarachotí klíč

v těch černých vratech semináře,

přijďte mně vstříc a nechoďte pryč.

Přijďte mi pohladit mé tváře.

Sbohem, mé dětství, jsi jak míč.

Uhasla tvoje svatozáře.

Přijďte mně vstříc a nechoďte pryč.

Přijďte mi pohladit mé tváře.

Až otevru svůj nebeklíč,

až začnu plakat do polštáře,

přijďte mně vstříc a nechoďte pryč!

Přijďte mi pohladit mé tváře…

TIBERGE

Jste citlivý, jste něžný, bohatý.

Mně se vždy smutek věsil na paty.

Má rodina byla chudá.

Nesměl jsem nikdy poznat, co je nuda.

Nebyl jsem nikdy vesel, nikdy příliš zdráv,

tak co mi zbývá, než zvolit si duchovní stav.

Je lehko být ctnostný, když chybí ti k životu síla. Sutana se mi už od dětství zalíbila.

Ten černý oblek podobá se mi.

Co mohu, chudák, čekat zde na zemi!

Dost lehko je mi zasloužit si nebe.

Jste horký, hleďte, moje ruka zebe,

jste krásný, hleďte, mně to nesluší.

Já spoléhám se už jen… na duši.

Proč sváděl jsem vás vždycky ke zbožnosti,

já, který neznám kouzlo bezbožnosti,

já, jenž jsem žal jak kopřivy svou ctnost…

DES GRIEUX

Rozp…