Manon Lescaut

SCÉNA TŘETÍ

Služka, des Grieux.

SLUŽKA

(Jde otevřít)

DES GRIEUX

Proč jste tak dlouho nepřišla?

SLUŽKA

Neslyšela jsem vás klepat, pane…

DES GRIEUX

Když jste mne neslyšela klepat, proč mi přicházíte otevřít?

SLUŽKA

Není to má vina.

Sloužím zde jen

jak každá jiná

dvacátý den!

DES GRIEUX

Odvykněte si lhaní!

SLUŽKA

Poslechla jsem svou paní…

DES GRIEUX

Odvykněte si lhát!

Lež hrozně nemám rád!

Kdo lže, ten krade a pak visí.

Kdo lže, ten vždycky ublíží si.

Lež je šminka, která hyzdí tvář,

lež je účes, který nesvědčí.

Ať podívá se do zrcadla lhář,

ať se sám o tom přesvědčí!

Lež je maskovaná ohyzda.

Lhář se nejvíc obelhává sám.

I když sám se přitom hezký zdá,

je to jen chvilkový klam!

Vy jste mě podvedla!

SLUŽKA

Paní mne navedla…

Přišel sem jakýsi pan Duval

z ulice, odkud na ni kýval.

Nevím, pane, co tu vlastně chtěl.

DES GRIEUX

Ach, co by to mohlo asi být?

SLUŽKA

Když jste klepal, rychle odešel.

Já chtěla odemknout byt,

paní mi to zakázala však,

ten pan Duval musil se dřív skrýt,

lhala jsem tedy…

DES GRIEUX

Když to bylo tak,

dobrá… Už můžete jít…

A ještě něco: Nařizuji vám, abyste řekla své paní, že jsem se vrátil, avšak musíte jí zamlčeti, co jste mi právě sdělila o panu Duvalovi. Přísně vám to nařizuji.

SLUŽKA

(víc pro sebe než pro des Grieuxe)

Má-li vskutku lež, jak říká se,

onu strašně zničující moc,

budu míti brzy po kráse,

budu brzy ošklivá jak noc.

(k des Grieuxovi)

Vyřídím, pane, své paní, že jste se vrátil, a zamlčím jí, co jsem vám sdělila o panu Duvalovi…

(Odejde)

DES GRIEUX

(sám)

Manon, v této chvíli chtěl bych býti odtud sto mil,

Manon, kéž je to jen křivda, kéž je to jen omyl. Nežli před vás, věrná Manon, na kolena klesnu, kéž je noc a kéž se to vše přihodilo ve snu.

Moje strašná nedočkavost do plamene dýchá. Manon, tatam je má hrdost, tatam je má pýcha.

Slyším z dálky rachot bubnů, které smutně víří. Před mým sr…