Romain Rolland

Francouzský romanopisec, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik Romain Rolland se narodil začátkem roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře.

Již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, proto se roku 1880 jeho rodina přestěhovala se do Paříže, kde začal Rolland studovat, a kde našel společnost v duchovním rozvratu. Postupně ztrácel víru v náboženství. V té době se soustředil na dílo Benedikta de Spinozy a Lva Tolstého a rozvíjel vášeň pro hudbu. Vystudoval historii (1889) a doktorát z umění (1895). Poté odjel na dvouletou stáž do Itálie do Říma.

Zpočátku Rolland psal divadelní hry, ale nebyl úspěšný ve svých pokusech získat širší publikum. Tyto hry později roztřídil do dvou cyklů Les Tragédies de la foi (1913; Tragédie důvěry) a Le Théâtre de la revolution (1904, Divadlo revoluce). V roce 1912 byl krátce zaměstnán jako učitel umění a hudby, ale pak se již zaměřil především na psaní. Spolupracoval s Charlesem Peguy v deníku Les Cahiers de la Quinzaine, kde publikoval svůj nejznámější desetidílný román Jean-Christophe (1904-12; Jan Kryštof). Za toto dílo a za brožuru Au-dessus de la melee (1915; Přes boj), mu byla roku 1915 udělena Nobelova cena.

Rollandův cit pro hrdinství se objevil v sériích životopisů o van Beethovenovi, Michelangelovi, Tolstém aj. Rollandovo veledílo Jean-Christophe (Jan Kryštof) je jedním z nejdelších románů, které kdy napsal a je vrcholným příkladem roman fleuve (cyklického románu) ve Francii.

Další Rollandův cyklický román je sedmidílný savzek L’Âmee-enchantée (1922-33). Ve dvacátých letech 20. století se zaměřil na Asii, zvláště pak na Indii, jelikož se snažil představit svou mystickou filozofii „západu“ (např. kniha Mahatma Gandhi 1924). Rollandova obsáhlá korespondence s významnými osobnostmi, jako byl Albert Schweitzer, Albert Einstein, Bertrand Russell nebo Rabindranath Tagore, byla publikována v Cahiers Romain Rolland (1948). Jeho posmrtně publikované Mémoires (1956) a soukromé deníky svědčí o nejhlubším zaujetí Rollanda láskou k lidstvu. Rolland byl z duše přesvědčený pacifista, odpůrce fašismu a bojovník za světový mír. Mezi jeho další romány patří Colas Breugnon (1919); Dobrý člověk ještě žije a slavná protiválečná novela Pierre et Luce (1920; Petr a Lucie).

V roce 1914 se Romain Rolland přestěhoval do Švýcarska, kde žil až do svého návratu do Francie v roce 1937. Zemřel koncem roku 1944 ve Vézelay.

Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.

Nikdy není láska silnější, než když cítí, že se pouští do něčeho, co jí přinese utrpení.

Dát svoje srdce lásce, svoje rty milovanému, to je stejné jako dát svoje oči světlu: to znamená dávat, to znamená brát.

Milovat někoho, znamená pochopit i to, že Vás nemiluje.

Jedinou láskou, která přetrvává, je láska, jež se smířila se vším. S každým zklamáním, s každým nezdarem, s každou ztrátou, která se smířila i se smutnou skutečností, že nakonec žádná touha není tak velká, jako touha nebýt sám.

Nejhorší chorobou, kterou trpí svět, není síla špatných, ale slabost nejlepších.

Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.

V lásce a umění se nedá opisovat, každý se musí vyjádřit po svém.

Krutost ke zvířatům, ba již jen lhostejnost k jejich utrpení, je podle mého názoru jedním z nejtěžších hříchů lidského rodu a základem lidské zkaženosti.

Hudba – jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.

Hezká dívka si krutě zahrává s láskou. Zdá se jí zcela přirozené, že ji milují, a myslí, že má povinnosti jen k tomu, koho ona miluje, ochotně by věřila, že člověk, který ji miluje, je už tak dost šťastný. Na její omluvu musíme uznat, že ani zdaleka netuší, co to je láska, třebaže na ni myslí celý den.

Samota je vznešená, ale smrtonosná pro umělce.

Zřeknu se raději života, logiky, světa, všeho, jen ne lásky.

Musíte mít důvěru k ženě kterou milujete. Nesmíte,když se s ní oženíte, urážet ji domněnkou, že nebyla vaší cti stejně dbalá jako vy sám. Myslíte, že žena by se snížila k pochybnému chování pokořujícím vás? Vše, co by bylo pokořením pro vás bylo by pokořením i pro ni. A čím se bude cítit svobodnější, tím víc se bude cítit povinna bdít nad svou částí vás, kterou jí svěříte.

Všechno pomíjí – vzpomínka na slova, na polibky, na milostná objetí, ale souzvuk duší je nesmazatelný.

Abys osvětloval světlem jiné musíš nosit slunce v sobě.

Romain Rolland