LIST ČTVRTÝ
Marcus Tullii.
POKRAČUJI ve svém vyprávění a vezmu to po pořádku, jak se mi všecko přihodilo. Hrad Antonia je temný a těsný. Nechtěl jsem tam již bydlet pod neustálým dozorem. Prokonsul se rovněž chystal zpátky do svého sídelního města Caesareie. Dal jsem mu darem egyptského chrobáka, jenž přináší štěstí, a Claudii Procule alexandrijské zrcadlo. Slíbil jsem, že se na zpáteční cestě u něho zastavím. Pontius Pilatus to ode mne přímo vyžadoval, neboť mne nehodlal pustit z Judeje, aniž mne vyslechl. A Claudia Procula mě zapřísahala, abych jí potom vypověděl všecko, co uslyším o zmrtvýchvstání.
Veliteli posádky jsem dal přiměřenou sumu peněz, abych s ním zůstal v dobrých vztazích a mohl v případě potřeby nalézt ve hradě asyl. Avšak o tom jsem se již přesvědčil, že mi v Jeruzalémě nic nehrozí, pokud jen budu ctít židovské zvyky a pokud svými vlastními je nebudu dráždit.
Centuriona Adenabara jsem považoval za svého opravdového přítele. S jeho doporučením jsem se ubytoval u jeho známého, syrského vetešníka, neboť jsem rád pohrdl z jistých důvodů velkým útulkem pro cizince. Syřanův dům stál poblíž paláce Hasmoneovců. Z mládí znám již syrské zvyky i bohy a vím, že milují lahůdky, čisté komnaty a jsou ve všem poctiví kromě ve směňování peněz.
Kupec sám bydlel v dolejším podlaží s rodinou a přes den vykládal své zboží na stůl před domem. Vnějšími schody jsem se dostal přímo na střechu do světnice pro hosty, takže jsem mohl odcházet a přicházet, jak jsem jen chtěl,ba i přijímat návštěvy, aniž jsem vzbuzoval zvědavost. Tyto výhody hostinské jizby vynášel Adenabar s kupcem o závod. Jeho žena a dcera mi budou nosit jídlo nahoru a budou se starat o čerstvou vodu ve džbánu, visícím na stěně. Synové mi zase budou dělat poslíčky, nakoupí mi víno a ovoce a cokoli budu potřebovat. Tato poměrně slušně žijící rodina měla radost, že po svátcích tu budou mít platícího hosta.
Když jsem se uvelebil ve svém novém bytě, počkal jsem, až se rozžaly hvězdy, a pak jsem sešel po vnějších schodech na ulici. Nikodémovo hrnčířství bylo tak známé, že jsem je bez obtíží nalezl. Brána byla pootevřena, a když jsem vešel na dvůr, narazil jsem ve tmě na sluhu, jenž se mne pošeptmu zeptal: „Jsi muž, jehož očekává můj pán?“
Po schodech mne vedl na střechu a judska hvězdnatá obloha byla tak jasná, že nemusel ani nést světlo. Na střeše jsem spatřil postaršího muže. Seděl na polštářích. Pozdravil mne vlídně a zeptal se: „Jsi ten, jenž hledá Boha a o němž mi bankéř Aristainos poslal několik slov?“
Poprosil mě, abych si sedl vedle něho a hned se jal vypravovat jednotvárným hlasem o Bohu Izraele. Jeho vyprávění začalo stvořením nebe a země, a když mluvil o tom, jak Bůh stvořil člověka z prachu země ke svému obrazu, přerušil jsem ho netrpělivě a řekl:
„Učiteli Izraele, to vše jsem slyšel i sám četl v řeckých překladech vašich svatých písem. Přišel jsem však k tobě, abys mi pověděl o Ježíši Nazaretském, králi židovském. To zajisté víš, protože jsi mne přijal ve tmě na střeše.“
Nikodém pravil třesoucím se hlasem: „Jeho krev padla na mou hlavu a na můj lid. Tonu v bolesti a až do smrti budu v úzkostech pro něho. Zajisté byl poslán od Boha, aby učil, neboť nikdo by nebyl mohl dělat takové divy, kdyby ho nebyl Bůh poslal.“
Řekl jsem: „Byl víc než učitel. I já se chvěji ve svém nitru pro něho, ačkoli jsem cizinec. Jistě víš, že vyšel z hrobu,ačkoli jsi pomáhal balit ho do plachet a uzavřít hrob před počátkem vašeho sabatu.“
Nikodém pozvedl obličej ke světlu hvězd a zalkal: „Nevím, čemu věřit.“
Ukázal jsem na ohvězděné nebe a zeptal se: „Byl to syn hvězdy, jak bylo předpovězeno?“
Nikodém pravil: „Nevím, ničemu nerozumím a nejsem hoden být učitelem Izraele. Oklamali mne v radě, tvrdíce, že z Galileje nevstane prorok. To je pravda. V Písmech se nemluví o Galileji. Ale jeho matka, již jsem poznal teprve nyní, tvrdí, že ho porodila v judskem Betlémě za dob zlého Héróda. Písma potvrzují, že spasitel přijde z Betléma Efraty35. Studoval jsem přece Písma ne…
