Hlavní postavy
doňa Raquel - "Pokusil se ji nakreslit. Nechal toho. Byla to troufalost chtít se měřit s Bohem, který ji stvořil. I kdyby to byl mistr všech mistrů, kdo by se opovážil zachytit vnitřní harmonii Raquel, ten hluboký soulad postavy, tváře i pohybu? Na ni platilo Platónovo učení: 'Krása není povýšena nad ostatní ideje, ale prozařuje zrakem, nejjasnějším z našich smyslů, tělesností, jasněji než všechny ostatní ideje.' Raquel byla podobenstvím, podobenstvím toho, co člověka obšťastňuje a povznáší. Každý, kdo ji jen viděl přejít kolem, musil se stát lepším."
Alfonso VIII. Kastilský - šlechetný, ten, který vyhrál bitvu u Navas de Tolosa - takto zachytil Alfonsa ve své kronice kanovník Don Rodrigue: vultu vivax, memoria tenax, intelectu capax (živého vzezření, vynikající paměti, silného rozumu), přestože kanovník věřil ve všechny tyto Alfonsovy vlastnosti, časem se ukázala mylnost těchto idejí, těchto vlastností se králi dostalo až časem: "A nezapomínej, kníže, že Bůh mi dal v léno říši kastilskou a toledskou. Bůh je mým lenním pánem. Nejsem jeho sluha, jsem jeho vazal."
Don Rodrigue - kanovník, Alfonsův zpovědník. "Kanovník don Rodrigue měl srdce naplněné láskou k lidem, kanovník don Rodrigue se snažil plnit křesťanskou povinnost poslušnosti, a tak se někdy dostala jeho láska k lidem do rozporu s příkazem poslušnosti."
doňa Leonor - "In ira dei regina Catiliae", z božího hněvu královna kastilská, velmi milovala Alfonsa, porodila mu dvanáct dětí, byla hrdou dcerou své matky Eleonory Akvitánské, tedy velmi krásná, schopná politička. "I když jí už bylo devětadvacet let, vypadala stále ještě trochu dětsky, jak tu seděla v těžkých, honosných šatech. Nebyla vysoká, ale vypadala vznešeně s diadémem spínajícím husté plavé vlasy. Pod vysokým, ušlechtile klenutým čelem dívaly se velké, chytré zelené oči snad trochu chladně a zkoumavě, ale lehký neurčitý úsměv dodával její klidné tváři hřejivost a přívětivost."
Jehuda Ibn Ezra - otec Raquel, velmi schopný obchodník a vyjednavač, králův nejvyšší rádce. "Bude žít zde v Toledu ve starém, znovuzřízeném domě svých otců, vdechne nový život ubohé chudobné Kastilii, bude napomáhat k tomu, aby byl udržen mír a aby Izraeli bylo v tísni poskytnuto útočiště."
Další postavy
Musa ibn Dá'úd (učenec, muslimský lékař), Benjamín (mladičký židovská učenec), Alazar (mladší Ibn Ezrův syn), Sa'ad (služebná Raquel), don Efraim bar Abba (představený židovské aljamy), don Pedro (aragonský král)
Stručný děj
Do křesťanského města Toleda přijíždí kupec Ibrahim, aby zde po porážce kalifem a následném uzavření míru tento mír zachoval a pozvedl místní ekonomiku. Společně se svými dvěma dětmi Raquel a Alazarem se nastěhuje do prastarého kastila svých otců a přijímá zpět jejich pravé židovské jméno Ibn Ezra. Jako escrivano mayor, tedy vrchní sekretář kastilského krále, začíná ovlivňovat politiku celého území a pozvedá upadlou ekonomiku na úroveň okolních států, ne-li vyšší.
Za každou cenu se snaží udržet krále daleko od myšlenek na křížovou výpravu. Oslabení a napadení země hrozí Kastilii také od Alfonsova bratra, aragonského krále, ten však znenadání umírá a na jeho místo nastupuje mladičký Pedro, obdivovatel Alfonsa. Alfonso neváhá a pasuje mladého krále rytířem, během rytířské přísahy mu však neuváženě podsune slib poddanosti Aragonie Kastilii. Když si Pedro uvědomí, co vlastně odpřísáhl, urazí se a odjede ze země, tím je zmařeno plánované zasnoubení Alfonsovy dcery Berengarie a Pedra. Současně však tento konflikt oddaluje křížové tažení, neboť Kastilie i přes svůj hospodářský rozkvět potřebuje podporu Aragonie. Celý spor řeší Leonora, uvážlivá královna.
Nedlouho poté obsazují Svaté město muslimové a je vyhlášena křížová výprava. Jehuda krále dlouho přesvědčuje o stále platící úmluvě o míru a nakonec se mu podaří krále pozdržet v úmyslu vytáhnout ostatním křesťanům na pomoc. Během nespočetných jednání se Alfonso také setkává s Jehudovými dětmi, Alazara přijímá na svůj hrad jako panoše, ten se v zápalu rytířství zřekne své víry, stane se křesťanem a přichází tak o otcovu přízeň. Alfonso miluje svého rytíře Alazara, avšak mnohem více miluje Jehudovu dceru Raquel - to, co se původně zdálo pouhým královým chtíčem, když nechal Židovce přestavět zámeček La Galliana, se mění ve skutečnou lásku. "A nyní je zde tento král. Viděla jeho holá, vyholená ústa v rezavě plavých vousech, viděla jeho zářivé, divoké oči, slyšela, jak říká, ne hlasitě, a přece tak, že se to rozléhalo jako hrom v jejím sluchu i v srdci: Chci tomu! Nebyla zbabělá, ale jeho hlas jí naháněl strach. Ale nejen strach. Tento hlas jí pronikal skrz naskrz. Rozkazoval, a to byl jeho způsob kurtoazie, a i když to nebyly způsob něžný ani ušlechtilý, byl přece mužný a dojista ne směšný. A teď jí rozkázal: Miluj mě, ..." Jehuda je rozpolcen mezi svou víru a svou snahu zdokonalit zemi, má vydat svoji jedinou dceru napospas křesťanskému králi, nebo uprchnout i s dcerou ze země a vystavit tak všechny kastilské Židy králově nenávisti? Raquel však svým způsobem rozhodne za otce a do Galliany se na královo přání odstěhuje. Zde se král se Židovkou uzavře na několik let, zapomene na svoji královnu, zemi, válku... Přestože se občas z Galliany vzdálí kvůli státnickým záležitostem a často se i nechá přesvědčit o svém hříšném konání, vrací se vždy za Raquel zpět. "Potom přišel dopis, v němž jí ve třech jazycích své země jásavě oznamoval: Zítra, zítra, zítra. A pak přišel. Jakmile se uviděli, byly dny odloučení rázem ty tam. Po celý ten nekonečný týden jen dýchali, nežili. Nyní žili. Nebylo pro ně života mimo Gallianu. ..." Aby Alfonso ulehčil své duši, předjímá si, že obrátí Raquel na pravou víru, ač je mu předem jasné, že Raquel se svého židovství nikdy nevzdá.
Nenadále však umírá králův syn Fernán Enrique, zlí jazykové tvrdí, že je to boží trest za královy pletky s Židovkou, král se již již chystá Raquel zřeknout, když se dozví, že s ním Raquel čeká dítě. To je pro krále znamením od boha, že to s ním nemyslel tak krutě. To, že je Raquelino dítě chlapec, je pro krále pravou výzvou k boji proti nevěřícím. Jehuda už nedokáže krále dále zadržet, mír s Aragonií je dojednán a Alfonso se pouští do boje. Poruší příměří s kalifem a to se jemu i jeho vojákům stane osudným, kvůli své hrdosti vyráží do otevřeného boje proti nesmírné přesile muslimských vojáků. Alfonsovi se z jeho desetitisícové armády podaří zachránit pouhé dvě stovky rytířů. V bojích na planině Alarcos umírá mnoho králových blízkých, mezi nimi i Alazar. V městech se bouří lid a hledá viníka neuváženého boje a drtivé porážky. Toho využije královna Leonor, nechá vinu padnout na Jehudovu hlavu a nepřímým rozkazem se tak zbaví nejen králova židovského rádce, ale i jeho dcery, čarodějnice Raquel, která jí vzala manžela. Raquel zůstává na přání krále v Gallianě, kde se s ní zdržuje i její otec...
"I rozhodli se grandové, že Židovku zabijí. Odebrali se tam, kde přebývala, a zavraždili ji na estrádě její komnaty a spolu s ní všechny, kteří s ní byli." Ušetřeným zůstává Raquelin syn, Jehuda jej totiž nechal ještě před zahájením útoku ukrýt neznámo kam.
"Kdyby byl jen Alfonsovým synem, nebyl by v nebezpečí, a nebyl by v nebezpečí, kdyby byl jen tvým synem. Nebezpečné je pro něho, že je synem tvým a Alfonsovým."
Král se vrací z prohraného boje, aby čelil obléhání svých měst, v Calatravě se dozvídá, co se přihodilo v Toledu: "Rodrigue řekl: 'Zlé věci se udály v Toledu. Tvůj lid svalil odpovědnost za tvou porážku na nevinné a nebylo nikoho, kdo by nevinné chránil.' A protože král na něho hleděl nechápavě, řekl mu přímo do očí: 'Zabili doňu Raquel a dona Jehudu!' Co nedokázalo neštěstí a zrada, ani velká porážka, to dokázala tato zpráva: Don Alfonso vykřikl. Byl to krátký a strašlivý výkřik. Pak omdlel."
Alfonso tak ztrácí naději na nalezení svého milovaného bastarda Sancha a svoji jedinou lásku. Až po její smrti zjišťuje, jak moc Raquel miloval.
"Nekřesťansky to bolí. Pravím Ti Rodrigue, milý příteli: miloval jsem ji. Nemůžeš tomu rozumět, nevíš, co to je, nikdo to neví. Já jsem to nevěděl, dokud jsem se s ní nesetkal. Miloval jsem ji víc než Leonor, víc než své děti, víc než svou říši, víc než Krista, víc než všecko. Zapomeň na to, kníže, zapomeň na to okamžitě, ale jednou to musí ze mne ven. Jednou to musím povědět, musím to povědět tobě: Miloval jsem ji víc než svou nesmrtelnou duši."
Nechá Jehudu a Raquel pohřbít aljamou na židovském hřbitově. Alfonso se stává klidnějším, rozvážnějším panovníkem. Kalifova vojska musí odtáhnout kvůli povstáním na vlastním území a Alfonso uzavírá mírovou smlouvu, aby mohl obnovit, co don Jehuda vybudoval a on sám zničil.
Leonor doufá, že poté, co odstranila Židovku, král se k ní vrátí: "Řekla prosebně, se zoufalou pokorou: 'Ponižuji se, jak se dosud nikdy žádná žena mého rodu neponížila. Dovol, abych zůstala v Toledu, Alfonso! Nemluvme již o Castrovi, ale dovol mi zůstat u tebe! Zůstaňme spolu v této těžké době!' Alfonso odvětil, a každé slovo padalo z jeho rtů ostře a chladně: 'Nemělo by to smysl, Leonor. Říkám ti, jak to opravdu je: tvou vinou vyprahlo mé srdce, když jsi ji zabila.'"
Židovka z Toleda je román založený na historických událostech a doplněný historickou fikcí. Snad stovky romancí, balad a písní opěvují nevšední milostný příběh o veliké lásce krásné židovské dívky a rytířského krále jako izolovanou epizodu dokládající věčnou nepřemožitelnost lásky, nebo jako osudově neodvratný úděl a křehkost lidského života. Historie o dívce nazývané Fermosa je v dodatcích ke Crónica General připojena kompilátory do vyprávění arcibiskupa dona Rodrigua a dona Lucase de Túy, z tohoto důvodu pochybovali někteří historikové o její autentičnosti. Avšak největší autorita, Menéndez y Pelayo, obhajuje historičnost příběhu. Jméno Raquel se traduje až od doby dramatu Lope de Vegy.
V románě je použito mnoha židovských, křesťanských i muslimský děl, vzhledem k autorově neznalosti španělštiny, setkáváme se převážně s francouzskými přepisy. Vyskytuje se zde mnoho učených debat o víře a příslušnosti k náboženství, mnohé jsou doplněny jak citacemi z Bible, Koránu, tak z děl tehdejších proslulých autorů. Odkazuje se na známá díla francouzských básníků. Kniha je doplněna mnohými vysvětlivkami k textu pro lepší orientaci.
Lion Feuchtwanger nám předkládá nesmírně barvité, velmi kvalitně zpracované dílo, v němž se setkávají tři náboženství, a jeho příslušníci hlásající pravost pouze jejich víry a hrdost příslušnictví ke své víře. Je až obdivuhodné, jak dokázal jeden člověk obsáhnout v rozpravách myšlenky muslima Musy, křesťana Rodrigua a Žida Jehudy či Benjamína. Rozehrává před námi spleť politických intrik i jemný příběh lásky, která vždy člověka poznamená: "Král se doopravdy změnil. Raquel to dokázala. Stalo se to jako v té pohádce, kterou tolik milovala. Kouzelník vdechl hromádce hlíny život, ale kouzelník sám přitom zemřel."
V tomto románě poráží láska a moudrost všechny touhy po moci, válce a vyvrací tak pravdu staré královny Eleanor, matky Leonory:
"Veliké srdce, řekla, má vždycky mnoho prázdných míst. V těch se snadno uhnízdí nuda, melancholie, veliká nepřítelkyně, acedia. Je třeba mít v sobě spoustu vášnivosti, abychom ta prázdná místa vyplnili. Hnát se za mocí, za větší mocí, to je veliký, dobrý, vytrvalý žár. Věř mi dcero, politika dovede vzníti krev stejně jako nejkrásnější noc lásky."
— 1 —
Historický román ze španělského středověku v období křižáckých válek líčí zápas dvou kultur a náboženství mezi mohamedánským a křesťanským světem. Kromě těchto dvou protichůdných ideologií se v této době ve světovém dění uplatňuje i velkou měrou židovský prvek. Židé jsou utiskováni a pronásledováni jak mohamedány, tak i křesťany. Dobová atmosféra je pak rámcem pro tragický milostný příběh kastilského krále Alfonse VII. a krásné židovské dívky, pro níž panovník zapomněl na svou královnu.
Děj se odehrává ve středověkém Španělsku. Do Toleda přijíždí židovský kupec Jehuda Ibn Ezra (Ibrahim ze Sevily). Přichází s králem Alfonsem uzavřít smlouvy a má se stát jeho rádcem a věřitelem, který má pozvednout ekonomiku země. Spolu s Jehudou přichází i jeho krásná dcera Raquel, syn Alazar a také obchodníci, řemeslníci, vědci. Nastěhují se do svého původního sídla Castila Iben Ezra, které před tím vlastnili vzpurní baroni de Castro. Ekonomika vskutku začne vzkvétat, razí se mince, zakládají se královská města, statky a dílny. Baroni si však nedají pokoj, při jedné potyčce zabije mladý voják Fernána de Castro a Alfonso ví, že vina padne na něj a že Castrové zaútočí a s nimi i aragonský král, jenž také Alfonsa neuznává. Naštěstí než aragonský král vytáhne do boje, dostane infarkt a na jeho místo nastoupí jeho syn Pedro, který Alfonsa obdivuje. Když ho pyšný Alfonso pasuje na rytíře, podstrčí mu obnovení slibu poddanosti Aragonie Kastilii. Když to Pedro zjistí, je už pozdě, urazí se a odjíždí. Alfonsova žena Leonor ho pak dlouho přemlouvá. Pedro slíbí, že bude Kastilii ochraňovat, ale nepotáhne s ní do boje. Mezitím muslimové obsadí Svaté město a křesťané vyhlásí Svatou válku. Alfonso chce porušit příměří a táhnout do boje, ale naštěstí se nechá od Jehudy přemluvit a dál zůstává v míru. Kastilie dál vzkvétá (sklářská huť, 1. továrna na papír, hřebčín, dílny), zatímco ostatní křesťanstvo táhne do boje. Král nechá opravit starý zámeček Galianu, nechá ho přestavět do muslimského stylu a přijme Alazara na svůj hrad jako panoše. Král začne často myslet na Raquel, která ho při návštěvě hradu v Toledu velice okouzlí. Přinutí ji, aby v Galianě žila jako jeho milenka. Král veškerý čas tráví v Galianě s Raquel, kterou začne milovat a ona jeho city opětuje. Všichni Alfonsovi Raquel vyčítají, tvrdí, že mu jí Jehuda podstrčil, aby sám mohl vládnout zemi. Jehudu bolí, že ztrácí svou dceru, syna Alazara se zřekl, protože se nechal pokřtít, aby se mohl stát rytířem. Královna Leonor zuří, chce Alfonsa od Židovky odtrhnout, proto Pedra přemlouvá, ať táhne do boje. Vzájemné požadavky jsou pro obě strany nepřijatelné, rozsoudit je má anglický král Jindřich. Ten však zemře a nic nebrání tomu, aby vyrazili do boje. Alfonsovi zemře jeho čerstvě narozený syn, bere to jako trest ta pletky s Židovkou, rozhodne se, že se s ní rozejde, ale když ji spatří, jeho zloba je pryč, a navíc když mu Raquel oznámí, že je těhotná, cítí, že je přece jen miláčkem božím. Ve všech i v Alfonsovi vzrůstá touha po válce. Jehuda ví, že až Alfonso odjede do boje, někdo se pokusí ublížit jeho vnukovi. Přesvědčí Raquel a ukryje vnuka u svého přítele. Nikdo, ani on sám či Raquel, nebude vědět, kde chlapec je. Alfonso poruší dohodu s Aragonií i příměří s kalifem a vyrazí do boje. Kalif však shromáždí obrovskou armádu a dobije Sevillu. Pyšný Alfonso nečeká na pomoc Aragonců a zaútočí, kalif však jeho vojsko převálcuje. Mnoho mužů je mrtvých, i mladý Alazar. Na ochranu Toleda přijíždí Gutier de Castro, královna si ho k sobě pozve a nepřímo mu nakáže, aby odstranil Jehudu i Raquel. Don Efraim varuje Jehudu, ví, že se ho chce královna zbavit, proto mu i Raquel nabízí ochranu ve zdech Juderia. Jehuda odmítá, je si vědom blížící se smrti. Všichni z prohrané války viní Jehudu. Jednoho rána lid včele s Castrem vtrhne do Galiany a Jehudu i Raquel zavraždí. Když se tuto smutnou zprávu Alfonso dozví, je zdrcen. Nenávidí Leonor a viní jí ze smrti jediné ženy, kterou kdy miloval. Toledo sužuje bída a hlad. Alfonso začne vyjednávat mír, zaplatí odškodné a roční poplatky. Ekonomika vystavěná Jehudou je v troskách. Alfonso je zničen. Z mladého bojechtivého rytíře se vinou porážky a ztráty své lásky stal úplně jiný člověk.
— 2 —
Židovka z Toleda je román založený na historických událostech. Děj se odehrává ve středověkém Španělsku. Světem v té době hýbou křesťanské války – Židé, Křesťané a Muslimové. Kastilský král don Alfonso prohraje na jihu Španělska bitvu se sultánem, a je nucen stáhnout se. Žid Jehuda Ibn Ezra ho přesvědčí, že pokud podepíše se sultánem příměří na minimálně osm let, přestěhuje se do Kastilie a zvedne jeho ekonomiku na úroveň ostatních států. Král se nechá celkem rychle přesvědčit a podepíše. Jehuda se přestěhuje i se svým synem a dcerou do Castilla v Toledu, sídla jeho předků, které mezitím ale vlastnili Castrové. Castrové byli vzpurní baroni, se kterými král nežil v příliš kladném vztahu, a navíc si stále dělali na Castillo nárok. Jehuda začal okamžitě s tím co slíbil, a dařilo se mu. Kastilská ekonomika začala vzkvétat. Zakládaly se manufaktury, pěstírny Bource Morušového, farmy s dobytkem a se skotem, a po krátkém čase začal pro krále razit i peníze s jeho podobiznou. Donutil i všechny samostatná hrabství, aby odváděli poplatky do královy pokladny, přestože je k tomu nic přímo nenutilo. Král byl však mladý a měl horkou krev. Hned dostal pocit, že země je schopna utáhnout další válku proti kalifovi, a Jehudovi dalo mnoho práce přesvědčit ho, že tomu tak není. Jehudův syn, který se dostal do služby na královský hrad mezitím přijal křesťanskou víru, aby se mohl stát rytířem. Jehuda byl z toho dlouho mimo, ale nakonec syna zavrhl. Dál se staral o ekonomiku Kastilie. Vzpurní Castrové jako jediní odmítali platit králi poplatky, a navíc začali na protest rabovat Kastilská města. Král poslal do postižené oblasti vojenské oddíly, aby města chránili. Nešťastnou náhodou však jeden voják zabije jednoho z bratrů Castrových. Druhý bratr požádá o pomoc při pomstě svého bratra Alfonsova bratra, Aragonského krále. Ten čekal už dlouho na záminku, pod kterou by mohl vtrhnout do Kastilie. Naštěstí dostal dříve než vyrazil infarkt, a tak na trůn nastoupil jeho syn, který svého strýce Alfonsa naopak obdivoval. Alfonso ho hned pasoval na rytíře, ale jeho pýcha způsobila, že při rytířském slibu mu podstrčil obnovení slibu poddanosti Aragonie Kastilii. Když si mladý král před kaplí uvědomil, co vlastně odpřísáhl, urazil se a odjel. Alfonsova žena, doňa Leonor s ním pak musela dlouho vyjednávat, než přijal omluvu. Pak obsadili muslimové Svaté město, a křesťané vyhlásili Svatou válku. Jehuda však krále přesvědčil, že stále ještě platí jeho příměří, které podepsal. Krále musel opět dlouho přesvědčovat, ale nakonec uspěl. Mnohá jednání se ale vedla i u Jehudy, a tam se král zamiloval do jeho dcery, doni Raquel. Nechal jí zrekonstruovat zámeček Galianu. Tam se sní pak velmi často scházel. Všichni mu to vyčítali, a židovku považovali za čarodějnici, posla od ďábla a podobně. Král to všechno ignoroval. I když se někdy nechal přesvědčit, že ji vyhodí, když přijel do Gilany, opět na všechno zapomněl a miloval se s ní. Pak mu zemřel jediný, nedávno narozený syn. Král v tom viděl trest za své pletky z židovkou, ale když ji přišel vyhodit, sdělila mu, že čeká dítě. Alfonso v tom viděl omluvu od boha, že to nemyslil tak krutě, když mu vzal syna. Dál se scházel s Raquel, a ostatní svět pomíjel. Když se syn narodil, král se rozhodl, že vyrazí do boje, protože papež už nesnesitelně naléhal, proč v době Svaté války zachovává neutralitu, a narození syna považoval za boží znamení. Jelikož Však porušil příměří, které bylo ještě ve smluvené lhůtě osmi let, kalif si přivolal pomoc z Afriky. Alfonso stál proti mnohonásobné přesile, ale přesto se pustil do bitvy. Z několika desetitisíců rytířů mu zbyly necelé dvě stovky. Byl nucen stáhnout se zpět do Toleda. Tam mezitím jeho žena připravila vraždu jeho finančníka Jehudy, ale především Jehudovy dcery doni Raquel. Sama nic konkrétního neudělala, ani nic přímo nerozkázala, ale vydala nepřímé rozkazy, které postupně doštvaly lidi k jejich vraždě. Jehuda s tím tak trochu počítal, takže nejdříve svěřil svého novorozeného vnuka jistému důvěrnému příteli, komu, to neřekl ani Raquel. Král se nikdy nedozvěděl, kde jeho nemanželské dítě skončilo. Sultán nakonec dobyl skoro celé Španělsko, a když už dlouho obléhal Toledo, došly mu zprávy o nepokojích na Afrických pobřežích. Alfonso to pochopil jako signál od boha a chtěl se mu vrhnout do zad. Jeho poradcům dalo mnoho práce přesvědčit ho, že na to nemá, a že by to bylo šílenství. Nakonec povolil, že zaplatí kalifovi odškodné a bude mu platit roční poplatky. Navíc se nechal přesvědčit, že podepíše mír na dalších dvanáct let. Ekonomika jeho země, kterou Jehuda tak pracně pozvedl byla opět na dně. Věděl, že těch dvanáct let možná ani nebude stačit. Bylo mu čtyřicet let a byl už smířen s tím, že do další bitvy potáhne jako stařec, nebo že už bude jen přihlížet.
— 3 —
