Vlci

PRVNÍ DĚJSTVÍ

První výstup

Porada republikánských důstojníků TEULIERA, D’ORYONA, VERRATA, CHAPELASE, BUQUETA, VIDALOTA, JEAN-AMABLA za předsednictví poslance QUESNELA. Schůze je neobyčejně hlučná. QUESNEL se marně pokouší uklidnit přítomné. D’OYRON, chladný a ironický, sedí poněkud stranou ostatních.

Důstojníci hovoří hlučně jeden přes druhého.

BUQUET: To je zrada, vyložená zrada!

JEAN-AMABLE: Hnusná zrada!

CHAPELAS: Neříkal jsem vám, že nás zradí?

VIDALOT: Vykašlali se na nás, zradili nás!

QUESNEL: Klid, občané, klid! (Jeho hlas zaniká v hluku.)

VERRAT (ještě hlasitěji): Custine nás zradil, nechal nás v rejži! Nejdřív slíbil, že bude Mohuč hájit, a pak klidně nechal nepřítele, aby nás obklíčil. Teď se nám směje: pomozte si, jak umíte! Nechá nás pochcípat a nehne prstem.

QUESNEL: Jen klid! Nemáme se čeho bát. Mohuč je nedobytné město. Zásob máme na celé měsíce. Myslíte, že Konvent si nechá zničit výkvět armády, záštitu Francie? Mějte trochu trpělivosti! Znáte Custina. Ten starý ďábel má v každé kapse nějaký trumf. Kdo ví, jestli už není docela blízko. Možná že právě teď krouží kolem Prušáků a hledá si oběť. V pravou chvíli se na ni vrhne jako orel na kořist.

VIDALOT: Custine je daleko a na nás si ani nevzpomene.

BUQUET (posměšně): Náš generál Knírek, veliký švihák! Jistě si teď vykračuje na korze v nějakém německém městečku a vytahuje se před ženskýma.

VERRAT: Z jeho dopisů cítíš: já jsem někdo, vy nejste nic. Custine je aristokrat jako všichni aristokrati. Custine zradí, právě tak jako zradil Dumouriez (obrátí se náhle k D’OYRONOVI) a jako nás zradí d’Oyron.

D’OYRON (povstane): Občané, nikdo nemá právo pochybovat o mé oddanosti republice.

VERRAT: Všichni aristokrati jsou stejní. Myslí jen na to, jak by republiku zardousili. Odstraňme šlechtice z velitelských míst! Je to verbež, prohnilá na hnoji královských dvorů. Musíme je nahradit lidovými talenty. Potřebujeme generály, kteří nemají v žilách zkaženou krev. Zbavme se šlechticů a vítězství bude naše.

D’OYRON (chladně a pevně): Nech toho planého řečnění a podívej se mi do očí! Jsem tady ve štábu jediný bývalý šlechtic. Myslíš to na mě? Řekni mi to rovnou!

VERRAT: Nemluvím nikdy do větru! Ano, myslím na tebe! Žádám, aby tě zbavili hodnosti, aby tě udělali prostým vojákem, aby tě hlídali a aby tě popravili, jestli se pohneš.

QUESNEL: Přestaň, majore Verrate! Nebudeš nám předpisovat, co máme dělat. Občanu d’Oyronovi nemůže nikdo nic vytknout. (Důstojníci bručí.) D’Oyron je šlechtic, ale bije se za republiku. Nesmíme mu brát chuť. Máme-li zvítězit, potřebujeme sjednotit všechny síly.

TEULIER (který dosud mlčel a uprostřed všeobecné vřavy se ani nepohnul): Nesouhlasím s tebou, poslanče.

QUESNEL: Ty taky, Teuliere? Ty jsi přece rozumný muž! Sám jsi mi řekl, co všechno by se dalo vytěžit z vojenských zkušeností aristokratů!

TEULIER: Ale pak jsem je viděl zblízka. Škodí nám víc, než prospívají. Bez nich bychom byli silnější. Nejhorší naši nepřátelé jsou lidé vlažní. Pořád něc…