Vlci

DRUHÉ DĚJSTVÍ

První výstup

Tatáž místnost. – V noci. TEULIER (se vrací) a HOSTINSKÝ.

HOSTINSKÝ: Ty už jsi zpátky, občane? To jsi to vzal šturmem! Nečekali jsme tě tak brzo.

TEULIER: Bohužel. Odložená partie! Chtěl jsem se rychle zmocnit Mombachu, ale nepřítel se to čert ví jak dověděl a my se museli vrátit. Zítra to zkusíme znovu.

HOSTINSKÝ: Nepřítel se to dověděl? Že by ten mizera… Ach, ten lotr, kolik zla napáchal!

TEULIER: O kom mluvíš?

HOSTINSKÝ: Jak to o kom? Copak ty nic nevíš?

TEULIER: Nic. Nepotkal jsem živou duši. Stalo se něco za mé nepřítomnosti?

HOSTINSKÝ: To bych řek, občane Teuliere! Staly se věci, a jaké, zatím cos tu nebyl. Kriste pane, koho by to bylo napadlo?

TEULIER: Mluv!

HOSTINSKÝ: To bys nikdy neuhod!

TEULIER: Nemám čas. Mluv!

HOSTINSKÝ: Ten padouch, ten bývalý šlechtic, ten zakuklený aristokrat d’Oyron…

TEULIER: Co je s d’Oyronem?

HOSTINSKÝ: Zrazoval nás, potvora! Krysa jedna!

TEULIER: Co říkáš?

HOSTINSKÝ: Říkám pravdu. Zrazoval nás. Prodal se nepříteli.

TEULIER: Utekl?

HOSTINSKÝ: Ne, zatkli ho. Dopadli ho při činu. Nemohl zapírat. Zítra jde pod gilotinu.

TEULIER: Ten bídák! Ale je to dobrá zpráva, Rieffele…! Vlastně ohavná zpráva… přesto z ní mám radost, já ji totiž předvídal. Nedůvěřoval jsem tomu lumpovi a dával jsem mu to najevo, však víš.

HOSTINSKÝ: Všechna čest tvému bystrozraku, občane. Jako počestný člověk cítíš zločin na hony.

TEULIER: To není žádná zásluha. Ta pokrytecká tvář a medová řeč! Člověk zrovna cítil tu odpornou pachuť lži a drzosti. Stačilo jednou jedinkrát stisknout tu jeho měkkou ruku a hned se měl člověk na pozoru… Velké štěstí, Rieffele, že toho darebáka chytili. Mohl nám strašlivě uškodit.

HOSTINSKÝ: Však nám to už pěkně zavařil.

TEULIER: Ale teď mu sáhnem na kobylku… Rozhodně dnes budu spát klidněji, když vím, že je pod zámkem. Armáda si udělala pořádek ve vlastním domě! – Řekni mi stručně, jak se to seběhlo… Ale napřed mi dej něco k jídlu, umírám hlady. Od rána jsem nic nejedl.

HOSTINSKÝ: Mohl bych ti ohřát kousek pečené husy. Jenže bys musel čekat, v kamnech mi vyhaslo. Nebo, jestli spěcháš, je tam studená vepřová.

TEULIER: Dej mi, co máš hotové, to je jedno. Chce se mi hrozně spát.

HOSTINSKÝ odejde.

Tak moje předtucha byla správná! Dal se k nám proto, aby nás zrazoval. Zvláštní… Být urozený, inteligentní a odvážný, a dát to všechno do služeb tak hanebné věci. Zneuctít se pro nic za nic, jen tak pro zábavu, když k tomu člověka nic nenutí. Být zrádcem z nudy! Zvláštní… A jak dokonale hrál svou úlohu, ani jednou z ní nevypadl! Statečně se bil šest měsíců, to se nedá popřít. A za dobrou věc! Taková přetvářka –

HOSTINSKÝ (přináší podnos s jídlem): Máš pravdu, občane, je to k nevíře. Člověk se ptá, jak to vydržel pořád něco předstírat! A takovou dobu! Už kolik měsíců!

TEULIER: Opravdu?

HOSTINSKÝ: Máme důkazy. Celá korespondence s pruským králem od samého začátku obležení.

TEULIER: A kdo to vlastně odhalil?

HOSTINSKÝ: Verrat.

TEULIER (sebou trhne): Verrat? – Vá…