Dobrý člověk ještě žije

Štědrý večer

Rok se otáčí ve svých namaštěných čepech. Vrata se zavírají a zase otvírají. Jako když se skládá sukno, dni zapadají do hebké truhlice nocí. Vstupují jednou stranou a vycházejí druhou, na Nový rok jsou již delší o slepičí krok. Vidím skulinou, jak se leskne oko nového roku.

Sedím ve vánoční noci pod přístěnkem u krbu a pokukuji jako ze studnice nahoru k hvězdnému nebi na ta jeho pomrkávající očka a tetelící se srdíčka; a slyším, jak se blíží zvony letící hebkým vzduchem a vyzvánějící na půlnoční. Rád si myslívám, že Jezulátko se narodilo v tuto hodinu noční, v tuto hodinu nejčernější, kdy se zdá, že svět se končí. Jeho hlásek zpívá: „O dni, však ty se vrátíš! Již přicházíš. Zde jsi již, Nový roku!” A Naděje má pod teplými křídly ledovou zimní noc a rozehřívá ji.

Jsem sám doma; děti jsou v kostele; je to poprvé, co tam nejsem. Sedím sám se svým psem Citronem a s šedivým kocourem Pataponem. Vzpomínáme a díváme se, jak oheň olizuje krb. Prožívám v duchu znovu dnešní večer. Ještě před chvílí jsem měl kolem sebe celé své hnízdo; vyprávěl jsem Glodii, vykulující očka, pohádky o vílách, o Palečkovi, o holém kuřátku a o chlapci, který založil své štěstí tím, že prodal kohouta lidem jedoucím hledat den. Bavili jsme se dobře. Ostatní poslouchali a smáli se a každý k tomu něco přidal. Potom jsme se chvílemi zamlčeli, pokukovali jsme po vřící vodě a naslouchali jsme, jak to v kamnech hučí, jak na oknech šelestí bílé vločky a pod popelem cvrká cvrček. Ach! Jak jsou krásné ty zimní noci, ticho, teplo natlačeného stádečka, večerní bdění a snění, kdy se duch rád zatoulá, ale ví o tom, a zablouzní-li si, je to jenom žertem...

Teď si dělám celoroční rozvahu a zjišťuji, že jsem všecko ztratil v šesti měsících: ženu, dům, peníze i volnost pohybu. Ale nejzajímavější je, že když to …