Giovanni Boccaccio

Giovanni Boccaccio byl italský spisovatel, autor lyrických básní, novel a románů. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.

Boccaccio se narodil jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost; již v mládí Giovanniho poslal do Neapole za obchodem. Boccaccio studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců. Díky svému nadání vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu.

Boccaccio se stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino (Akvinská), králově nemanželské dceři, která se pravděpodobně pod jménem Fiammetta objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami do Avignonu a Říma.

Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.

Boccacciův význam pro italskou i evropskou kulturu je značný. Boccaccio psal italsky a latinsky. Je jedním ze zakladatelů italské a světové renesance, jeho próza je považována za vzor italského literárního jazyka, podstatně ovlivnil vývoj evropské novely.

Roku 1344 napsal Boccaccio básnické dílo Fiesolské nymfy, které se proslavilo jako první pastýřský epos v italské literatuře. Za jeho vrcholné dílo je považován známý cyklus Dekameron, soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením, vyprávěný deseti různými lidmi v deseti dnech.

• Dekameron / Malý dekameron aneb Věci lásky, (Decameron, 1349-1352) (stručný obsah)
• Dianin lov, 1334 (Caccia di Diana, 1334-1337)
• (Filostrato, 1335)
• (Filocolo, 1336-1339)
• (Theseis, 1339-1341)
• (Teseida delle nozze di Emilia, 1341)
• (De Canaria, 1341-1345)
• Báseň o nymfách Ametových, (Comedia delle ninfe fiorentine / Amato, 1341-1342)
• Milostný sen / Milostná vidina (Amorosa visione, 1342-1343)
• Fiammetta (Elegia di madonna Fiammetta, 1343-1344)
• Fiesolské nymfy, 1984 (Ninfale Fiesolano, 1344-1346)
• Koš aneb Bludiště lásky (1345-1355)
• O rodokmenech pohanských bohů (1350-1366) (15 svazků)
• (Zibaldone Magliabechiano, 1351-1356)
• Život Dantův / Dantův životopisec (Trattatello in laude di Dante / De origine vita studiis et moribus viri clarissimi Dantis Aligerii florentini poetae illustris et de operibus compositis ab eodem, 1357)
• (De Casibus Virorum Illustrium, 1360)
• (De mulieribus claris, 1361-1375)
• (Corbaccio, 1365)
• (Buccolicum carmen, 1367-1369)
• O příbězích slavných mužů (Genealogia deorum gentilium libri, 1355–1374)
• (Esposizioni sopra la Comedia di Dante, 1373-1374)
• (Rime, 1374)

Lépe je pykat za to, co jsme si užili, než litovat to, co jsme propásli.

V lásce vyhrává ten, kdo miluje méně.

Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic.

Giovanni Boccaccio