Dekameron

PŘÍBĚH ŠESTÝ

Paní Isabellu, meškající s Leonettem, navštívil messer Lambertuccio, který ji miluje; když se pak vrátí manžel, pošle paní Isabella Lambertuccia s dýkou před dům a manžel doprovodí Leonetta domů.

Příběh Fiammettin se všem báječně líbil a každý tvrdil, že to paní provedla znamenitě a tak, jak si to ten nelida zasluhoval; když však byl příběh u konce, král přikázal, aby pokračovala Pampinea, a ta začala:

Mnozí lidé jsou tak prostoduší, že říkají, že láska připravuje o rozum a že zamilovaný přestává mít všech pět pohromadě. Ten názor mi připadá pošetilý a už to, co zde bylo řečeno, mi dává dostatečně za pravdu. Zamýšlím to však dokázat ještě i já.

V našem městě na všechno bohatém žila mladá, ušlechtilá a velmi krásná paní, jež byla manželkou jednoho velmi chrabrého a hodného rytíře. A jak už se tak stává, že člověk nemá rád pořád jedno jídlo a někdy zatouží po změně, manžel příliš neuspokojoval tuto paní a ta se zamilovala do jednoho mladíka, který se jmenoval Leonetto; byl velmi líbezný a pěkných způsobů, ačkoli nebyl urozeného původu, a zamiloval se do paní zrovna tak jako ona do něho. A ježto pak - jak sami víte - nedává na sebe dlouho čekat výsledek, který si přejí obě strany, neuplynulo mnoho času a jejich lásce se dostalo naplnění.

Vtom se však stalo, že se do paní, ježto byla krásná a příjemná, zamiloval i jeden rytíř jménem messer Lambertuccio, kterého paní nemohla mít ani zanic ráda, protože se jí zdál nepříjemný a nudný. Tuze ji však obtěžoval vzkazy, a když to nepomáhalo, pohrozil jí - neboť byl mocný muž -, že jí udělá hanbu, jestliže mu nebude po vůli. Paní věděla, co dovede, dostala z něho strach, a proto se rozhodla, že mu vyhoví.

Jednoho dne se tato paní, jíž bylo jméno Isabella, odebrala na svou překrásnou usedlost na venkově, jak je v létě u nás zvykem, a když její manžel kteréhosi rána odejel kamsi, kde měl pobýt nějaký den, poslala paní pro Leonetta, aby přišel k ní, načež ten se tam neprodleně a velmi rád vypravil.

Messer Lambertuccio se však také dověděl, že manžel panin je někde pryč, vsedl proto hned na koně, nezván vydal se za ní a nikým nezván zaklepal na vrata.

Když ho spatřila panina služka, honem běžela do světnice, kde byla paní s Leonettem, a volala:

"Paní, je tu messer Lambertuccio a je docela sám."

Paní slyšíc tato slova, měla pocit, že je ta nejnešťastnější žena na světě, ale protože se Lambertuccia tuze bála, poprosila Leonetta, aby se laskavě honem ukryl za záclonami lože, pokud messer Lambertuccio neodejde.

Leonetto se tam ukryl, neboť neměl o nic menší strach než paní, a ta přikázala služce, aby šla panu Lambertucciovi otevřít. Služka otevřela, pan Lambertuccio sestoupil na dvoře z koně, přivázal jej tam u háku a stoupal nahoru. Paní s přívětivou tváří vyšla na schodiště, přijala ho, jak mohla nejveseleji, a otázala se, co ho sem přivádí.

Rytíř ji objal, políbil a řekl:

"Duše moje, zvěděl jsem, že tu není váš manžel, a tak jsem se vydal k vám, abych tu trošičku pobyl."

Po těchto slovech vstoupili do světnice, zavřeli se v ní a messer Lambertuccio se začal s paní povyrážet.

Zatímco však u ní dlel, vrátil se proti všemu očekávání manžel paní, a když už byl nedaleko domu, zahlédla ho služka; co mohla nejrychleji spěchala do světnice za paní a řekla:

"Paní, pán se vrací, ba myslím, že už je dole na dvoře."

Když paní vyslechla tato slova a uvědomila si, že má v domě dva muže, z nichž rytíř se nemohl nikde ukrýt, protože měl na dvoře koně, viděla se už mrtva. Nicméně sesk…