Olga Tokarczuková

Olga Tokarczuk je polská spisovatelka a psycholožka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2018.

Tokarczuk studovala psychologii na Varšavské univerzitě v letech 1980–1985. Během studií působila jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení studií pracovala jako psychoterapeutka v městě Valbřich, které leží poblíž českých hranic. V roce 1998 se přestěhovala do malé vesnice poblíž Nové Rudy, kde založila své vlastní nakladatelství Ruta. V současnosti žije v polském městě Vratislav.

Olga Tokarczuk je také politicky aktivní a je členkou polské strany zelených Zieloni 2004. V roce 2008 začala vyučovat tvůrčí psaní na opolské univerzitě.

Její literární tvorba je rozmanitá a zahrnuje romány, povídky, eseje a překlady. Tokarczuk se ve svých dílech zaměřuje na otázky identity, historie, kulturního dědictví a vztahů mezi jednotlivcem a společností. Její práce jsou známy svou hloubkou, filozofickým zaměřením a originálním stylem.

V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu, a to za rok 2018, čímž se stala jednou z nejvýznamnějších polských spisovatelek současnosti.

• Města v zrcadlech (Miasto w lustrach, 1989)
• Cesta lidí knihy (Podróż ludzi Księgi, 1993)
• E. E. (E. E., 1995)
• Pravěk a jiné časy, Brno 1999, 2007 (Prawiek i inne czasy, 1996)
• Skříň, zvukový záznam Praha 2009 (Szafa, 1997)
• Denní dům, noční dům, Brno 2002, 2012 (Dom dzienny, dom nocny, 1998)
• Loutka a perla (Lalka i perła, 2000)
• (Opowieści wigilijne, 2000)
• Hra na spoustu bubínků, Olomouc 2005 (Gra na wielu bębenkach, 2004)
• Poslední příběhy (Ostatnie historie, 2007)
• Anna In v hrobkách světa, Brno 2008 (Anna In w grobowcach świata, 2006)
• Běguni, 2018 (Bieguni, 2008)
• Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, 2017 (Prowadź swój pług przez kości umarłych, 2010)
• Okamžik medvěda, 2014 (Moment niedźwiedzia, 2012)
• Knihy Jakubovy, 2016 (Księgi Jakubowe, 2014)
• Dočasná havárie: Komorní hra o konci světa, 2014
• Empusion, 2023 (Empuzjon, 2022)

Bez lásky se nedá dělat nic. Čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím větší je tvé nadšení. Čím víc dáváš, tím se stáváš větším.

Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.

Běžná jména a příjmení jsou jen důkazem banálnosti a naprostého nedostatku fantazie. Nikdo si je nepamatuje, protože ničím nepřipomínají toho, kdo je nosí.

Olga Tokarczuková