Tracyho tygr (William Saroyan)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 4

Laura Luthyová žila ve čtvrti Far Rockaway. Soboty a neděle trávila doma s matkou.

Její matka byla, dá-li se tak říct, ještě krásnější než Laura sama, a věčná, i když nenápadná řevnivost mezi nimi se odrážela nejen v zrcadlech po celém domě, ale i v poznámkách, jež obě ženy pronášely na adresu filmových či divadelních herců, na adresu mužů ze sousedství nebo mužských návštěvníků kostela. (Kostel byl naproti přes ulici, takže mohly vidět, jací muži jej navštěvují. O sobotách a nedělích vyhlížely společně, jiné dny chodila k oknu pouze Lauřina matka; většinou však taky ne, neboť s čím větším klidem mohla svou zálibu provozovat, tím menší k ní měla chuť. Nicméně stalo se občas, že jí do oka padl nějaký ten urostlý muž, přicházející si do kostela pro požehnání či pro nevyplacený účet.)

Řevnivost mezi matkou a dcerou vzkvétala a rostla, vzdor tomu, že pan Oliver Luthy, Lauřin otec, přicházel každý večer po práci domů a již po čtyřiadvacátý rok uléhal do postele vedle své paní, jejíž křestní jméno znělo Viola.

Pan Luthy pracoval na Manhattanu a byl ve finanční administrativě. Byl tam již tak dlouho, jak dlouho byl, lze-li to tak říct, ve společném loži se svou ženou. Dostala ho tam ona. Zdálo se jí totiž lepší, aby byl její muž v něčem, jako je finanční administrativa, než aby byl v něčem, jako je lodní doprava, což bylo přesně to, v čem byl, když se brali.

Pracoval tehdy sice jako loďařský úředník, ale Viola o něm radši prohlašovala, že je v lodní dopravě, protože takhle si mohla aspoň představovat, že opravdu loďmi něco dopravuje - dobytek, traktory či snad lodě. A kolikrát doufala, že snad i ti ostatní si to budou chvíli představovat, a nijak nespěchala jim tu představu vyvracet. Ta představa se bohužel brzy vyvrátila sama, ale vždycky tu zbyla alespoň chvilka hrdé, byť pochybné pýchy.

Dost často k Luthyovým přicházely návštěvy příjemní lidé z různých míst. Bylo však na nich cosi pozoruhodného. Na rozdíl od všech těch, o nichž se člověk dočítá ve společenských rubrikách časopisů, vypadali totiž úplně obyčejně. Ale když je Viola zahrnula bezpočtem otázek a oni museli odpovídat a pozvolna tak otvírali své nitro, zdáli se být obyčejní čím dál tím míň a čím dál víc vypadali jako ti, kteří mít jen o trošku víc štěstí museli se dostat nejmíň k divadlu.

Návštěvy bývaly vždy předem pečlivě ohlášené a obvykle přicházely v neděli odpoledne. Jednou - kromě Violy o té příhodě nikdo nevěděl - vyšel z toalety muž jménem Glear a srazil se s Violou v předsíni. Vracela se právě z ložnice do pokoje s časopisem, ve kterém mu chtěla ukázat článek o problémech dopravy. Kvapně ji objal a do obličeje jí vtiskl cosi, co snad byl polibek. Zavanula z něj vůně kolínské, to si pamatovala, a kdyby se byl dostal k filmu, jistě by dělal nějakého úředníka, totiž úředníka přímo v nějakém filmu. Protože Viola věděla své, věděla, jak dokáže zapůsobit na výbušného muže, který klidně mohl být i filmovým hercem, měl to s ní pan Luthy dva roky dost těžké. Pak se jí však asi podoba pana Gleara vykouřila z paměti a bůhsuďproč myslela teď na něj ne jako na pana Gleara, ale jako na pana Shermana.

"Copak asi dělá ten zajímavý pan Sherman?" vzpomněla si jednou před manželem. Manžel odpověděl, že pan Sherman má teď sochu a stojí v městském parku v Savannah.

Thomas Tracy navštívil Luthyovy jednoho nedělního odpoledne.

Celou cestu do Far Rockaway byl tygr velice rozrušený a netrpělivý, že se zas setká s Lauřinou tygřicí, a jakmile Tracy a tygr vstoupili do domu, začaly se dít vskutku podivné věci.

Tracy pohlédl na Violu, Lauřinu matku, a Viola pohlédla na Tracyho. Ale ten pohled nebyl nijak letmý. Snad se dalo předpokládat, že Tracy na Violu bude hledět, protože toho na ní bylo dost, co se přehlédnout prostě nedalo. Byla celá Laura, věk jí nepřidal na váze, ale byla protřelejší z té únavné role věčné nevinnosti.

Laura zahlédla ty pohledy, zatímco otec vyhlížel z okna. Shledal, že se cosi děje naproti u kostela. Viola ho poslala pro zmrzlinu a on šel rád, protože kostel byl na cestě k obchodu, a tak se tam aspoň zastaví a zjistí, o co jde.

Jakmile odešel, přinesla Viola krabici bonbónů a nabídla je Tracymu se značně výmluvnou pobídkou. Laura, která vypadala, jako že ji vzájemná náklonnost Tracyho a matky velice těší, se na chvíli omluvila a odešla kamsi hledat vysvědčení z krasopisu, na kterém bylo její jméno chybně napsáno jako Lutyová místo Luthyová.

Odešla zvesela a nechala tam Tracyho a jeho tygra samotné s paní Luthyovou a těmi bonbóny. Tracy přijal každý bonbón, který mu nabídla, a když už jich snědl šest, aniž si to dovedl vysvětlit, náhle vstal a přijal vše.

Čekal, že ji to překvapí, ale překvapilo ho, že to čekala. Stejně jako kdysi pan Glear chopil se i on té nevinné ženy a do obličeje jí vtiskl cosi, co snad měl být polibek. I z jeho úst zavanulo, uvědomila si hned paní Luthyová. Stačil ještě včas poodstoupit a nechal tygra proběhnout mezi nimi, pak musel poodstoupit ještě jednou, to když se rozběsněný tygr přihnal zase zpátky. Nato se Tracy pokusil naplnit svou představu o polibku podruhé.

A byl právě uprostřed tohoto druhého pokusu, když se do místnosti vrátila Laura.

Tracy se snažil dělat, jako že vlastně nedělal to, co bylo zjevně vidět, že dělal, přestože, ať dělal co dělal, nedokázal si představit nic jiného, co by měl dělat, než že dělal.

Viděl Lauřinu tygřici. Stála vedle Laury a v očích měla úžas a vztek. Pak se porozhlédl po svém tygrovi, ale ten už byl pryč.

Vzal klobouk a vyšel z domu.

Zahlédl pana Luthyho, jak přichází od kostela a v ruce nese zmrzlinu, ale otočil se a pospíchal opačným směrem pryč.

Až na Broadwayi se podařilo tygrovi prodrat zástupem nedělních chodců a připojit se k Tracymu. "Tohle mi už nedělej," řekl mu Tracy.

Druhý den o polední přestávce stál Tracy před podnikem Otto Seyfanga a doufal, že Laura Luthyová přijde. Nepřišla.

Nepřišla ani žádný další den v tom týdnu.

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):

  • 13. 5. 2023