Tracyho tygr (William Saroyan)

Kapitola 6

Kolik jen srdcí puklo v letech minulých, kolik jich puká v dobách dnešních a kolik srdcí má ještě puknout v čase nadcházejícím, Nimmo je mrtev, Laura Luthyová ztracena, Shively je konečně v oddělení ochutnávačů, Peberdy a Ringert jsou na něj jako na psa, a když se ho ptají, co té kávě říká, významně na sebe mrkají.
Čas ukázal, že první tři verše Tracyho písničky nejsou nic výjimečného, tak jako i jiné věci zprvu jedinečné se časem projeví jako pouze všední. Píseň se vytratila, i ten kus papíru, na který Tracy tak pečlivě napsal slova, se ztratil, melodie se vykouřila z hlavy.
Jedné neděle kráčeli Tracy a tygr po Páté avenue ke kostelu sv. Patricka, hořeli posvátným nadšením jakéhosi starodávného a přitom tak čerstvého vyznání, ponořeni v osamění lidské i zvířecí.
Vstoupili dovnitř a všechno si prohlédli.
Příští sobotu dal Tracy u firmy Otto Seyfanga výpověď a vrátil se do San Franciska.
Uplynulo několik let.
A pak jednoho dne bylo Tracymu sedmadvacet, byl opět v New Yorku a procházel se po městě jako před šesti lety.
Odbočil z Broadwaye na Warrenovu ulici a kráčel k podniku Otto Seyfanga. Na domě visela firma "Keeneyovy sklady".
Znamená to snad, že ani káva neměla úspěch? Že Peberdy, Ringert, Shively, Seyfang, že ani oni neuspěli?
Když tygr zahlédl vchod do domu, celý se napružil, protože právě tam kdysi odpoledne zůstal zaraženě zírat za odcházející Laurou Luthyovou.
Tracy pospíchal pryč od Keeneyových skladů, zastavil taxi a vystoupil u Veřejné knihovny. Vydali se zas po Páté avenue. Na ulici byly zástupy nedělních chodců, muži, ženy, jejich děti. Tracy ještě nenašel tu, která měla nahradit Lauru Luthyovou. Nimmo předpověděl, že ji nenajde nikdy. A možná měl koneckonců pravdu.
Tracy se postavil na rohu, jeden blok od kostela sv. Patricka, a pozoroval malého chlapečka a jeho sestru, jak přecházejí přes ulici. Tygr si stoupl vedle něho. Tracy položil ruku na tygrovu hlavu.
"Takové jsem už mohl mít," řekl.
"Uajíí," řekl tygr.
Šel dál a tygr mu kráčel po boku.
Tracy s úžasem sledoval, že lidé na jeho straně ulice přebíhají kvapně na druhou stranu. Podíval se tím směrem a viděl zástupy chodců a všichni se dívali na něj, někteří dokonce přes hledáčky fotoaparátů.
Ve vší nevinnosti rozhodl se Tracy, že přejde přes ulici a zjistí, co se to vlastně děje, ale jakmile sestoupil z chodníku, lidé na protější straně začali zběsile prchat všemi směry, mnozí s křikem, některé ženy s jekotem.
Tracy se otočil a pohlédl na tygra.
Téměř celý život měl tygra vedle sebe, ale ještě nikdy předtím se nic podobného nestalo. Ještě nikdy předtím nikdo jeho tygra neviděl. Cožpak se mohlo stát, aby zčistajasna viděli jeho tygra i jiní lidé, a vůbec, všichni? Psi kolem začali cloumat vodítky a štěkali a rafali a vyváděli jako zběsilí. Uprostřed Páté avenue se Tracy zastavil a počkal, až přejede autobus, a znovu musel užasnout, když spatřil výraz ve tváři řidiče a obličeje cestujících.
"Co tomu říkáš?" obrátil se Tracy na tygra.
"Myslím, že tě vidí. Vypadá to, že tě doopravdicky vidí, jako tě vidím já už skoro celý svůj život. Ale podívej se na ně, oni se tě bojí, jsou k smrti vyplašení. Propánajána, vždyť by přece měli vědět, že není čeho se bát."
"Uajíí," řekl tygr.
"Ano," řekl Tracy. "Mimochodem, tak dobře jsi nemluvil od té doby, co Laura Luthyová přetančila po Warrenově ulici kolem podniku Otto Seyfanga."
Šli dál po Páté avenue, až se ocitli naproti kostelu sv. Patricka. Tracy, který se chystal tak jako před šesti lety kostel navštívit, si to namířil přes ulici. Hlouček lidí před vchodem se rázem rozprchl. V tu chvíli začali z kostela vycházet další lidé. Bohoslužby už skončily, ale i tak chtěl Tracy zajít dovnitř, projít hlavní lodí až k oltáři a prohlédnout si tam všechny ty nádherné věci, tu zázračnou výšku a čarovné přítmí, malovaná okna, sloupy, hořící svíce.
Ti, kteří vyšli z kostela, vypadali pokojně, ale v mžiku se i oni změnili, rozeběhli se nalevo napravo po ulici, někteří se běželi ukrýt zpátky do kostela.
"Moc mě to mrzí," posteskl si Tracy. "To se přece ještě nikdy nestalo."
"Uajíí," řekl tygr.
"A stejně tam půjdeme," rozhodl Tracy.
Nechal ruku položenou na tygrově hlavě a společně vystoupali vzhůru po schodišti, až konečně vešli do toho vznešeného prostranství.
Prostranství bylo vznešené, ale ne tak ti, kteří tu dosud zůstávali, ba ani ti pánové v dlouhých řízách - jejich úprk byl zběsilý a nespořádaný.
Tracy a tygr kráčeli zvolna hlavní lodí k oltáři. Tracy si všiml, jak se tu a tam pootevřela postranní dvířka, ze štěrbiny vykouklo vyplašené oko, pak se zas dveře zavřely a bylo slyšet zaklapnutí závory či zarachocení klíče v zámku.
"Moc pěkné je to tady," pochvaloval si Tracy, "ale vzpomínáš, jak to tu vypadalo před šesti lety? Jaká tu byla spousta lidí, muži, ženy, děti, a všichni měli z něčeho radost - ne jako dneska, kdy jsou k smrti vyplašení a všichni se rozutekli nebo se schovávají venku za dveřmi. Čeho se bojí? Co se jim stalo?"
"Uajíí," řekl tygr.
Postranními dveřmi, které vedly na Padesátou ulici, vyšli Tracy a tygr z kostela. Když byli venku, spatřil Tracy na ulici obrněný vůz, hlavně všech zbraní mířily na ně. Tracy se rozhlédl a o kus dál po levé straně, nedaleko Madisonovy avenue, stál další obrněný vůz. Tracy se podíval napravo k Páté avenue, a tam na rohu byly další dva. Za obrněnými vozy se tísnily zástupy poplašených lidí a vyčkávaly, až se začne střílet a co se bude dít.
Muž, který seděl za volantem nejbližšího vozu, rychle vytáhl okénko, aby byl před tygrem lépe chráněn.
"Co se děje?" zeptal se ho Tracy.
"Proboha, člověče, copak nevidíš to zvíře vedle sebe?" zavolal na něj řidič.
"Ovšem že vidím," odpověděl Tracy.
"Je to panter. Utekl z cirkusu," řekl mu řidič. "Nesmysl," řekl Tracy. "S cirkusem nemá nic společného. A není to panter, ale tygr.
"Jdi od něho, ať ho můžeme zastřelit," volal na Tracyho řidič.
"Zastřelit?" zděsil se Tracy. "Zbláznili jste se?" Namířil si to po Padesáté ulici směrem k Madisonově avenue. Řidič obrněného vozu nastartoval a jel pomalu za ním. Snažil se ho odehnat od tygra.
"Jdi od něho, člověče!" křičel na Tracyho. "Odjeďte s tím," řekl mu Tracy.
"Odjeďte si s tím vozem někam do banky nebo do garáže nebo kam to patří."
"Jestli se od něho nehneš, budeme stejně střílet," vyhrožoval řidič.
"To byste si netroufli," řekl Tracy.
"Oukej, kamaráde. Říkal sis o to." Tracy zaslechl výstřel. Podíval se po tygrovi, jestli ho to netrefilo. Netrefilo ale už byl tentam a pádil směrem k Madisonově avenue.
Pádil velice rychle. Tracy by nikdy nečekal, že tygr dokáže být tak rychlý. A byl už u druhého obrněného vozu na Padesáté ulici, když Tracy zaslechl další výstřel. Tygr se vzepjal do výšky, svalil se na zem, a když zas vyrazil kupředu, všiml si Tracy, že tygr nechává pravou přední tlapu při běhu zvednutou. Na Madisonově avenue to vzal tygr doleva, směrem k hornímu konci Manhattanu, a zmizel z dohledu. Nejbližší obrněný vůz se rozeřval na plný plyn a těžkopádně se rozjel za ním.
Tracy se dal do klusu a následoval je. Na rohu ho zastavili tři policisté. Nastrkali ho do jednoho z obrněných vozů a vůz se dal do pohybu.
"Proč chcete zabít mého tygra?" zeptal se Tracy řidiče.
"Ta bestie utekla včera večer z cirkusu a stačila ještě pořádně porafat ošetřovatele," řekl řidič.
"0 čem to mluvíte?" žasnul Tracy.
Slyšel jsi," řekl ten muž. "
"Toho tygra jsem měl skoro celý život," řekl Tracy.
"Čerta starýho jsi měl, a ne tygra," řekl řidič, "ale něco asi máš, a my brzy zjistíme, co to je."