François Rabelais

François Rabelais byl francouzský spisovatel a lékař.

Narodil se roku 1483 nebo 1494 v Chinonu jako syn bohatého advokáta. Na otcovu žádost vstoupil do františkánského kláštera nedaleko Angers. Po teologických studiích se naučil řecky, setkal se starořeckými texty, které překládal, ale tím si znepřátelil ostatní mnichy i představené pařížské Sorbonny. Proto kolem roku 1524 s papežským svolením klášter opustil. Přestoupil k benediktinům, u nichž měl možnost a právo studovat v Paříži medicínu.

Kvůli čím dál většímu napětí mezi protestanty a katolíky odcestoval a začal studovat lékařskou vědu v Montpellier. Poté se usadil v Lyonu. Zde působil jako lékař a přivydělával si překlady spisů od Hippokrata a Galéna.

Rabelaisovým nejznámějším a nevýznamnějším dílem je pětidílný román Gargantua a Pantagruel (Gargantua et Pantagruel) o královské rodině obrů, kde kritizuje soudobou francouzskou společnost. Když napsal první dva díly, byly nahlas čteny králi Františku I. a velice se mu líbily. Poté Rabelaise vyzval, aby napsal další pokračování. U poslední knihy není zcela jisté, zda ji napsal skutečně on.

Díky kombinaci jednoduchého až vulgárního jazyka, vážnosti, ironie a sarkasmu jsou Rabelaisovy romány i dnes stále živé. Jeho díla o obrech ovlivnila například Balzaka či Huga. Jelikož se Paříži zdály Rabelaisovy romány dost nemravné, napsal jejich upravené vydání s názvem Třetí kniha (Le Tiers livre) a Čtvrtá kniha (Le Quart livre).

Jakmile král František I. roku 1547 zemřel, musel Rabelais odjet ze země a až roku 1551 se mohl vrátit.

François Rabelais zemřel na své farnosti nedaleko Paříže roku 1553.

• Gargantua a Pantagruel, 1953 / Život Gargantuův a Pantagruelův, 1930 (anotace a ukázky)
• Pantagruel (Pantagruel, 1532)
• Gargantua, 1912 (Gargantua, 1535)
• Pantagruelská pranostyka… (Pantagrueline Prognostication, 1542)
• (Le Tiers livre, 1546)
• (Le Quart livre, 1548)
• (L’isle sonnante ou le Cinquième livre, 1562)
• Pojednání o případném pití vína… (Traité de bon usage de vin, 1564)
• Stati výchovné, 1907

Nic cenného nemám, jen plno dluhů, a co zbude, nechávám pro chudé.

A hola! Vězte: na zábavu máte celý život, a celou smrt na odpočívání.

Nikdy se neřídím podle hodin; hodiny jsou pro člověka, ne člověk pro hodiny.

Právo je toliko krásný talár vyšívaný lejnem.

…usilovné pití vína jest velmi nápomocno i proti chorobám a neduhům zevnitřním; a že pijácké klystýry lepší jsou baněk a víno ze všech dryjáků nejmocnější, spoznámeť i podle toho, že jest na světě o mnoho víc letitých korbelářů nežli lékařů…

Nedostatek peněz je svízel, jaké není rovno.

Život je možná fraška, ale stojí za to jej žít. Jen nuda v něm nemá místa.

Všem těm pomlouvačům radím, aby se šli oběsit ještě než skončí tento měsíc. Provaz jim poskytnu.

Vědění bez svědomí je zhouba duše.

Běžte vždy za psem a nekousne vás, pijte vždy před žízní a nedostanete ji.

Zlost je nebezpečná, člověka ponižuje.

Jen když je koryto. Svině se již najdou.

Chuť přichází při jídle.

Moc dlužím, nic nemám. Zbytek dám chudákům

Provozování lékařství přirovnal Hippokrates velice trefně k boji a také k frašce pro tři osoby: pacient, lékař, nemoc.

Co je největší ztrátou času? Počítat hodiny.

Jen když je koryto, svině už se najdou.

Život je možná fraška, ale stojí za to jej žít. Jen nuda v něm nemá místa.

Břicho nemá uši a nedá se naplnit pěknými slovy.

Šťastný lékař, přivolaný, když nemoc již ustupuje.

Z mladého světce, starý ďábel.

François Rabelais