F. Scott Fitzgerald

Francis Scott Fitzgerald patří mezi americké literární klasiky a je autorem světového formátu. Pocházel z rodiny irských přistěhovalců, kteří do Ameriky přijeli po Občanské válce.

Studoval v New Jersey, kde byl podpořen jeho literární talent, v dalším studiu pokračoval na Princetonu. Roku 1917 opustil školu a vstoupil do armády.

Oženil se poněkud výstřední Zeldou Sayrovou. Přestože patří k nejtalentovanějším americkým autorům 20. století, většinu života (kvůli schizofrenii a léčení své ženy a vlastním značným problémům s alkoholem) strávil ve finanční tísni. Přivydělával si psaním krátkých příspěvků do Saturday Evening Post. V roce 1937 pak pro velké zadlužení přijal Fitzgerald práci hollywoodského scenáristy.

Proslavil se zejména romány Krásní a prokletí (1922) či Velký Gatsby (1925), v nichž reflektoval společenské poměry své doby. Publikoval také řadu povídek. Do jeho tvorby se promítl mimo jiné i Fitzgeraldův irský původ. Jeho díla byla mnohokrát zfilmována (Něžná je noc, Krásní a prokletí, Velký Gatsby, Podivuhodný případ Benjamina Buttona, …).

Francis Scott Fitzgerald zemřel na infarkt v Los Angeles roku 1940, s podlomeným zdravím mimo jiné i v důsledku pití alkoholu a bujarého životního stylu.

Lidi, kterým je přes čtyřicet, většinou o ničem nepřesvědčíš. V osmnácti letech jsou naše přesvědčení kopce, z kterých shlížíme dolů; v pětačtyřiceti to jsou jeskyně, do nichž se ukrýváme.

Život začíná vždycky znova, když na podzim uvadne.

Ukažte mi hrdinu a já vám napíšu tragédii.

Ďábel vydává nezměrnou energii na to, aby nás přesvědčil, že mu ustupujeme jen v maličkostech.

Každý podezírá sám sebe alespoň z jedné základní ctnosti. A moje je: jsem jedním z mála počestných lidí, jaké jsem kdy znal.

Když je člověk sám, tělesně i duševně, zrodí se samota a samota rodí ještě více samoty.

Chování zůstává nedotčeno i nějaký čas po tom, když se zhroutí morálka.

Jsou pouze pronásledovaní a pronásledující, uhonění a příliš unavení.

Vždycky když dostaneš chuť někoho kritizovat, vzpomeň si, že všichni lidé na tomhle světě neměli takové výhody jako ty.

To je součástí krásy veškeré literatury. Zjistíte, že vaše touhy jsou univerzální touhy, že nejste osamělí a izolovaní od nikoho. Zapadáte.

Víš, ty jsi přece jen trochu složitá.“ „Ale ne,“ ujistila ho spěšně. „Ne, to opravdu nejsem – jsem jenom – jsem jenom spousta všelijakých jednoduchých lidí dohromady.

Za nedotknutelnost se platí neúplností. To nejlepší, co ti mohu přát, mé dítě, je trocha neštěstí.

Vracet se domů z cest je zvláštní pocit. Vše vypadá, voní a působí stejně. Jediné, co se změnilo, jsi ty sám.

Byl mužem své ženy, nepatřil sobě.

Nejsilnější stráž stojí u brány, která nevede nikam. Možná proto, že prázdnota je příliš zahanbující, aby to mohlo být odhaleno.

Na alkohol, růžově zbarevné brýle života.

Doufám, že bude blázen – to je to nejlepší, co může dívka na tomto světě být, krásný malý blázen.

Naučme se projevovat naše přátelství s mužem, když je naživu a ne poté, co zemřel.

Nepíšete, protože chcete něco říct, píšete proto, že máte co říct.

Naučme se ukázat člověku přátelství, dokud je živ, a ne, až když umře.

A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.

Neměly ani tkaničky do bot, na kterých se mohli oběsit.

F. Scott Fitzgerald