Ach, rusovlasá kouzelnice!

Zimní sny

1

Někteří nosiči golfových holí byli chudí jako myš a bydleli v domcích o jedné místnosti s neurastenickou krávou na dvorku před domkem, ale otec Dextera Greena vlastnil druhý nejlepší obchod smíšeným zbožím v Černém Medvědu – nejlepší byl „Terč“, kam chodili bohatí zákazníci ze Sherry Islandu – a Dexter dělal nosiče jenom kvůli kapesnému.

Když na podzim dny zkřehly a zešedivěly a dlouhá minnesotská zima zaklapla nad krajem jako bílé víčko na krabici, klouzaly Dexterovy lyže po sněhu, který skrýval dráhy golfového hřiště. V těchto dnech krajina Dextera naplňovala pocitem hluboké melancholie. Bylo mu proti mysli, že hřiště má nuceně ležet ladem a že je po dlouhé období budou navštěvovat jen rozčepýření vrabci. Smutek na něj padl také z toho, že na týčku, kde se v létě třepotaly veselé praporky, stály teď jen opuštěné bedny s pískem po kolena hluboko v ledovém škraloupu. Když přešel přes kopce, ovanul ho vítr studený jako bída, a jestliže vyšlo slunce, šlapal sněhem s očima pošilhávajícíma nahoru po tvrdé, nezměrné záři.

V dubnu zima náhle přestala. Sníh spěchal dolů do černomedvědského jezera a ani nepočkal, až první hráči golfu odvážně načnou sezónu červenými a černými míčky. Chlad zmizel bez povznesené nálady, bez mezidobí vlhké slávy.

Dexter věděl, že v tomhle severním jaru je něco chmurného, právě tak jako věděl, že v podzimu je něco báječného. Na podzim zatínal pěsti, třásl se, opakoval nesmyslné věty sám k sobě a prudkými náhlými gesty udílel rozkazy imaginárním posluchačům a armádám. Říjen jej naplňoval nadějí, kterou listopad vystupňoval až k jakési triumfální extázi a v takové náladě byly prchající zářivé dojmy z léta na Sherry Islandu nejlepší vodou na jeho mlýn. Stal se z něho golfový šampión a porazil pana T. A. Hedricka v báječném utkání, které stokrát znovu přehrával na hřištích své obrazotvornosti – v utkání, jehož podrobnosti neúnavně měnil – někdy vyhrál téměř směšně snadno, někdy zůstal pozadu a pak pana Hedricka velkolepě předehnal. Jindy vystoupil z vozu značky Pierce Arrow, zrovna jako pan Mortimer Jones, loudal se ledově do haly sherryislandského Golfového klubu – anebo zas, obklopen davem obdivovatelů, předváděl exhibici ve sportovních skocích s prkna na klubovém voru… Mezi těmi, kdo ho zkoprnělí údivem pozorovali s otevřenými ústy, byl pan Mortimer Jones.

A jednoho dne se stalo, že pan Jones – sám, a nikoliv jeho duch – přišel k Dexterovi se slzami v očích a řekl, že Dexter je zatr– nejlepší nosič klubu, a jestli by se přece nerozhodl, že tu zůstane, kdyby se pan Jones postaral, aby se mu to vyplatilo, protože každý jiný zatr– nosič mu ztrácí pravidelně jeden míček na jamku, zatr–.

„Ne, pane Jonesi,“ řekl Dexter rozhodně. „Já už nechci dělat nosiče.“ Potom po krátké pauze: „Jsem už moc starý.“

„Není ti víc než čtrnáct. Proč ses sakra musel rozhodnout zrovna dneska ráno, že toho necháš – slíbils mi, že příští týden se mnou půjdeš na státní mistrovství.“

„Řekl jsem si, že jsem už moc starý.“

Dexter odevzdal svůj odznak A třídy v kanceláři, vyzvedl si od parťáka nosičů vydělané peníze a odešel domů do Černého Medvěda.

„Nejlepší zatr– nosič, jakého jsem v životě viděl,“ vykřikoval pan Mortimer Jones odpoledne nad skleničkou. „Nestalo se, aby ztratil míček! Ochotný! Inteligentní! Tichý! Poctivý! Vděčný!“

Děvčátku, jež tohle zavinilo, bylo jedenáct – bylo krásně ošklivé, jako bývají děvčátka, kterým je souzeno, aby za několik let byla nevýslovně půvabná a aby působila nekonečná utrpení velkému počtu mužů. Jiskru toho však již bylo možno rozeznat. Když se usmála, ohrnuly se jí koutky úst dolů zcela prostopášně – a stejně působil i – bůh nás netrestej – téměř vášnivý pohled jejích očí. V takových ženách se život probouzí záhy. Bylo to naprosto zřejmé už nyní a prosvítalo to jejím křehkým zjevem jako záře.

Přišla na hřiště nedočkavě v devět hodin s bílou plátěnou vychovatelkou a pěti malými novými golfovými holemi v tašce z bílé látky, kterou nesla vychovatelka. Když ji Dexter poprvé spatřil, stála u chaty nosičů, značně rozpačitá, což se snažila skrýt rozhovorem zřejmě nepřirozeným, který zapřádala s vychovatelkou a který zdobila překvapujícími a nesmyslnými grimasami.