Poslední magnát

Kapitola IV

„Jak se máš, Monroe?“ řekl Red Ridingwood. „Jsem rád, že jsi sem zašel.“

Stahr přešel kolem něho přes velkou scénu k postavenému skvělému interiéru, v kterém se bude natáčet zítra. Režisér Ridingwood jej následoval a za okamžik si uvědomil, že ať kráčí jak chce rychle, Stahr je stále o krok nebo o dva před ním. Pochopil, že je to projev nelibosti – dělával to tak sám. Míval kdysi vlastní ateliéry a dělával všechno sám. Žádný Stahrův trik ho nemohl překvapit. Jeho úkolem bylo dodávat scény a Stahr ho ani sebeefektivnějšími opičinkami nemohl porazit v jeho oboru. Goldwyn se jednou snažil plést se mu do řemesla a Ridingwood ho přiměl k pokusu zahrát před padesáti lidmi jakousi roli – s výsledkem, který očekával: vrátilo mu to autoritu.

Stahr došel ke skvělé stavbě a zastavil se.

„Není to k ničemu,“ řekl Ridingwood. „Bez fantazie. Ať to nasvítíš jak chceš –“

„Proč na to voláš mě?“ zeptal se Stahr, který stál těsně vedle něho. „Proč sis to neprojednal s Artem?“

„Nezval jsem tě sem, Monroe.“

„Chtěl jsi sám sobě dělat vedoucího produkce.“

„Promiň, Monroe,“ řekl Ridingwood trpělivě, „ale nezval jsem tě sem.“

Stahr se náhle otočil a šel zpátky k interiéru, kde se natáčelo. Oči a otevřená ústa skupiny návštěvníků na okamžik sklouzly z hrdinky filmu, vzaly na vědomí Stahra a pak se duchem nepřítomně opět obrátily k hrdince. Byli to Kolumbovi rytíři. Viděli už často nést hostii v průvodu, ale tohle byl sen učiněný tělem.

Stahr se zastavil u její židle. Měla na sobě hluboce vystřiženou róbu, která odhalovala na prsou i na zádech ohnivý opar. Před každým záběrem jí zohyzděnou pokožku přetřeli tělkou, kterou ihned po záběru odstranili. Vlasy měla lepkavé a rudé jako zaschlá krev, ale v očích jí svítily ideálně fotogenické hvězdy.

Než mohl Stahr promluvit, uslyšel za sebou napovídající hlas:

„Ona celá září. Prostě září.“

Byl to asistent režie a myslel to jako jemnou poklonu. Poklona platila herečce, takže ani nemusila napínat svou ubohou pokožku, aby se nahnula a slyšela ji. Poklona platila Stahrovi, že si herečku smluvně zajistil. Poklona platila vzdáleně i Ridingwoodovi.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se jí Stahr příjemně.

„Je to dobrý,“ souhlasila, „– až na ty -aný novináře.“

Něžně na ni mrkl.

„Nepustíme si je k tělu,“ řekl.

Její jméno se v poslední době stalo synonymem pro výraz „čubka“. Podle comics o Tarzanovi se zřejmě nastylizovala do úlohy královny, která tajemně ovládá celý černošský národ. Považovala zbytek světa za černochy. Byla nutným zlem, které si vypůjčili pro jediný film.

Ridingwood šel za Stahrem ke dveřím ateliéru.

„Všechno je v pořádku,“ řekl režisér. „Lepší ani nemůže být.“

Byli z doslechu a Stahr se náhle zastavil a podíval se na Reda planoucím pohledem.

„Fotografuješ ji za všechny drobný,“ řekl. „Víš, co mi připomíná v předváděčce – Zdravušku z plakátů v lékařských ordinacích.“

„Chci z ní vymáčknout nejlepší výkon –“

„Pojď se mnou,“ ucedil Stahr.

„S tebou? Mám jim říci, aby si odpočali?“

„Nech to…