KAPITOLA 4
Byly dvě hodiny čtyřicet pět minut ráno, když Perry Mason a Della Streetová vešli do sanfranciské letištní budovy.
„Jděte nahoru první,“ vyzval ji Mason, pozoruje mezipatro. „Rozhlédněte se. Jsou-li tam, zakývejte na mne. Bude-li to vypadat, že je někdo sleduje, nekývejte, ale přijďte dolů a podejte mi zprávu. Hlavně se dobře rozhlédněte.“
„Jak mám poznat, že je někdo sleduje?“
„Jestliže tam nahoře někdo sedí a čte noviny nebo časopis, zřejmě plně zaměstnán něčím takovým, dejte mi vědět. Jen ať nevlezu do nějaké léčky.“
Della Streetová vystoupila po schodišti a za několik okamžiků sešla dolů a hlásila:
„Je tam muž, který sedí a čte noviny, šéfe.“
„A jsou tam ty dvě ženy?“
„Jsou tam, očividně hluboce spí. Obě mají dozadu zvrácené hlavy a zavřené oči.“
Mason řekl: „Dello, ve tři pět letí letadlo do Los Angeles. Sežeňte čtyři letenky. Musíme to udělat právě teď. Jdu nahoru k těm ženám. Jestli je někdo sleduje, nemůžeme si pomoci.“
Mason vystoupil po schodišti. Muž, který byl ponořen do novin, náhle otočil stránku, přeložil je a pokračoval ve čtení.
Mason částečně obešel mezipatro, vrátil se, protáhl se, zívl a posadil se vedle Sáry Anselové, která lehce pochrupovala. Hlava Myrny Davenportové spočívala na rameni Sáry Anselové. Pokojně spala.
Mason se dotknul paže Sáry Anselové.
Probírala se těžko.
Mason pohlédl na muže čtoucího noviny a pak se jí dotkl znovu.
Sára Anselová se s trhnutím probudila.
„Promiňte, prosím,“ řekl Mason nedbale, dávaje si cigaretu do úst, „nemáte zápalku?“
Zamračila se, pak ho poznala a řekla: „Proč, já… já –“
„A mohu vám nabídnout cigaretu?“ zeptal se Mason.
Muž s novinami vypadal, jako by byl plně ponořený do čtení.
Myrnu Davenportovou hlasy probudily.
„Cože, jak se máte?“ ozvala se. „Já –“
Mason jí zamračením umlčel: „Má některá z dam zápalky?“
Myrna Davenportová vyňala zapalovač.
Mason si zapálil cigaretu. „Mnohokrát děkuji,“ řekl. Protáhl se, zívl, zvrátil se v křesle a pošeptal Sáře Anselové: „Ve tři pět letí letadlo do Los Angeles. Della Streetová, moje sekretářka, obstarává letenky. Setká se s vámi u východu s letenkami a palubními vstupenkami. Nenápadně vám je předá. Nastupte do letadla. Tam si promluvíme.“
Mason opět zívl, podíval se na hodinky, poodešel k okraji balkonu, pohleděl dolů a spatřil znamení Delly Streetové, že s letenkami je všechno v pořádku.
Právník šel nedbale kolem na vzdálenější konec balkonu, opět se podíval na náramkové hodinky, posadil se do křesla, položil se dozadu a zahloubané pokuřoval, přičemž sledoval, jak Sára Anselová a Myrna Davenportová sestupují po schodech.
Muž, který četl noviny, vstal, odešel k zábradlí mezipatra a nenápadně zdvihl pravou ruku. Pak se vrátil do svého křesla.
Mason se zvedl, šel ke schodišti a sešel do přízemí, pohybuje se pomalu a pečlivě načasované. Dospěl k východu, u něhož se nastupovalo do letadla, dvě minuty před odletem ve tři pět.
Della Streetová ho čekala s letenkou u východu.
„Ty dvě ženy jsou již na palubě?“ zeptal se Mason.
Přikývla.
„Tak jdeme,“ vyzval ji Mason.
Nastoupili do letadla a mohli se posadit na místa přímo za Sárou Anselovou a Myrnou Davenportovou. Sára Anselová se otočila, aby něco řekla, ale Mason téměř neznatelně zavrtěl hlavou a opřel se do sedadla.
Upevnili si bezpečnostní pásy. Motory se rozezvučely a velké letadlo pojíždělo pomalu po dlouhé rozjezdové dráze, otočilo se do startovacího postavení, zatímco se motory jeden po druhém rozeřvaly. Potom se všechny čtyři motory rozezpívaly melodií síly. Velké letadlo se rozehnalo po startovací dráze a pak se vzneslo do vzduchu. O několik okamžiků později se dole objevila světla San Francisca, jak letadlo provedlo dlouhou, kruhovou zatáčku a pak vyrazilo svým kurzem.
Sára Anselová se otočila a řekla rozzlobeně: „Trvalo vám pěkně dlouho, než jste se sem dostal.“
„V téhle zemi,“ namítl Mason, „se nechodí spát zrovna se slepicemi. Máme času dost.“
„Co je to za nápady? Kličkovat s námi jako s párkem zločinců.“
„Máte zava…
