Celá e-kniha Vrahův žold ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA ŠESTÁ
Hal Willis byl detektiv třetí třídy.
Vydělával 5 230 dolarů ročně.
Vydělával je, ať na něj střílel zloděj, nebo ať seděl v kanceláři a datloval hlášení s dvěma kopiemi. Vydělával je dokonce i tehdy, když sledoval ženskou, která se snažila zakrývat své přirozené vnady kostýmy připomínajícími pytle od brambor. Podle jeho mínění jí pytlovitá roucha dodávala zajímavý šmrnc – jako by se člověk díval na striptérku, která se nikdy nesvlékne.
Začíná mi to lízt na mozek, pomyslel si. Striptérky, které se nesvlíkají, to je přece pitomost.
V každém případě, a v každém smyslu toho slova, mu sledovat Lucy Menckenovou nevadilo. Zatím to byla příjemná práce a nedovedl si představit, jak se této šaramantní hospodyňce s figurou k nakousnutí mohlo vůbec podařit setřást Meyera. Meyer stárne, napadlo ho. Budeme ho muset poslat na pastvu. Budeme z něho muset udělat plemenného býka. Stane se zakladatelem hrdého rodu strážců zákona. V Groverově parku mu postaví sochu. Do jejího podstavce budou vytesána slova MEYER MEYER, PLEMENNÝ
BÝK.
Blbnu, pomyslel si Willis. Normálně blbnu.
Willis byl malé postavy a minimální požadovanou výšku sto osmdesáti centimetrů pro policisty splnil s odřenýma ušima. Mezi ostatními detektivy na oddělení vypadal jako trpaslík. Avšak jeho mýlivá výška a ošidně malá kostra neobalamutila žádného z jeho kolegů. Nebylo mezi nimi mnoho těch, kteří měli chuť si s ním něco začít. Abyste rozuměli, byl odborníkem na džudo. Hal Willis uměl, popustíte-li na okamžik uzdu fantazii, popadnout útočícího slona za chobot a – během několika vteřin – zamávat jím vzduchem a prásknout jím o zem, eventuálně s přeraženou páteří. Tolik síly a energie měl Hal Willis. Řečeno prozaičtěji, za dobu svého pozemského vykonávání zvolené profese Willis odzbrojoval zloděje, vyvracel kosti, tvrdě trestal, rozptyloval nejapné poznámky o camprlínech, vyváděl z rovnováhy mužné obry, kteří se zničehonic ocitali na zadku, ohromoval lumpy, kteří si neuvědomovali, že kosti jsou tak křehké, a přišel na to, že džudo – jelikož je tak prima elegantní a zábavné – se může také stát způsobem života.
Váha a rovnováha, v tom spočívalo celé tajemství. Otočný bod a páka. Počkejte si na příležitost, popadněte ji za pačesy a máte svět na lopatkách.
Lucy Menckenová v té chvíli na lopatkách neležela, třebaže ta myšlenka, ve vší upřímnosti, Willisovi od té doby, co se jí pověsil na paty, nejednou proběhla hlavou. Dostalo se mu varování od Carelly, a později i od Meyera, že paní Menckenová se vyznačuje všemi charakteristickými znaky maskovaného muničního skladu. Carella i Meyer byli úctihodní ženáči, které zřídkakdy, pokud vůbec někdy, napadaly chlípné, necudné či obscénní myšlenky. Jestliže považovali za vhodné upozornit Willise na nutnost nenechat se ničím rozptylovat, pak musí být paní Menckenová náloží ekrazitu.
Zprvu byl zklamán. Žena, která se vynořila z domu v Peabody, vypadala spíš jako ošumělá knihovnice než zpustlá, chlípná prostopášnice. Teprve poté, co ji chvíli sledoval, začalo mu docházet varování jeho kolegů. Bylo to hrozně protivné, i když ne zrovna nepříjemné. Ta ženská měla na sobě hábit, který určitě pocházel z dílny Omara, výrobce stanů. A přesto se pod tím kostýmem dalo tušit tělo plné života. Tušení se ještě víc zhmotňovalo, jakmile jí látka těsně ovinula stehno při vystupování z automobilu, anebo když jí obepnula umíněné tělo, když se zastavila a sehnula pro kabelku, která jí upadla na zem. Lucy Menckenová, ať měla na sobě cokoli, byla symbolem tělesnosti. A Willisovi vůbec nevadilo, že ji sleduje, nebýt toho, že nebylo snadné se soustředit.
To dopoledne pátého července ho sledovačka zavedla přímo k peabodyskému nádraží. S tím Willis nepočítal. Rychle zaparkoval policejní vůz vedle červeného sporťáku a následoval Lucy do čekárny. Doufal, že se dostane k pokladně včas, aby slyšel, kam si kupuje jízdenku, jenomže když vešel do čekárny, ona už od přepážky odcházela. Nevěděl, jestli pojede na sever nebo na jih. Jižní trať vede do …
