Nenávist (Ed McBain)

Carella se podíval na kartu zblízka. Byl to obdélník tuhého bílého papíru, rozměrů 10 x 15 centimetrů, s předtištěnými různě širokými rubrikami.

„Narkoman,“ řekl Carella.

„Ano, a představ si, k jaký nenávisti může takovej narkoman dospět za čtyři roky.“

„Je to dlouho, co vypad z vězení?“

„Začátkem měsíce,“ řekl Bush. „Jistě mu celou dobu vřele děkoval. Detektiv, kterej někoho chytl, si lásku dotyčnýho nevyslouží.“

„To jistě ne.“

„A ještě si všimni jeho minulosti. Poprvý ho sbalili v jedenapadesátým roce na soukromý udání. To bylo zřejmě předtím, než začal obchodovat s tím svinstvem. Ale měl u sebe pětačtyřicítku. Pistole měla vadnou spoušť, ale pořád to byla pětačtyřicítka. Podívej se zpátky na rok 1949. Zase udání, rvačka v baru. Ozbrojenej pětačtyřicítkou, a spoušť byla dobrá. Vyvázl z toho tenkrát šťastně. Na podmínku.“

„Pětačtyřicítky zřejmě miluje.“

„Jako ten chlap, co zabil Mika a Davida. Co říkáš?“

„Musíme se na něj podívat. Kde je teď?“

Bush pokrčil rameny.

„Tvůj typ je stejně dobrej jako můj.“