20
Když Carella vyšel příštího dne ve čtyři hodiny odpoledne z policejní budovy, Savage na něj čekal.
Měl hnědý italský hedvábný oblek, zlatou vázanku a hnědý slamák s bledě žlutou stuhou.
„Buďte zdráv,“ pozdravil hned u vrat.
„Co pro vás mohu udělat?“ zeptal se Carella.
„Vy jste detektiv?“ zeptal se novinář.
„Jestli máte nějakou stížnost,“ řekl Carella, „předejte ji seržantovi u přepážky. Mám po službě.“
„Mé jméno je Savage.“
„Ach tak,“ řekl Carella a podíval se kysele na reportéra.
„Jste taky členem bratrstva?“ zeptal se Savage.
„Jakýho?“
„Bratrstva proti Savageovi. Theta Pí Xí.“
„Já sám jsem Fí Beta Kappa,“ řekl Carella.
„Opravdu?“
„Ne,“ řekl Carella a zamířil k svému vozu.
Savage ho následoval.
„Chtěl jsem jen říct, že jste na mne taky nevrlý,“ odpověděl Savage.
„Strkáte nos, kam nemáte,“ řekl Carella. „Kdybyste to nedělal, neležel by jeden detektiv v nemocnici a jeden výrostek by neseděl ve vazbě a nečekal na soud. Co ode mne chcete? Abych vám připnul medaili?“
„Když nějaký výrostek po někom střílí, zaslouží za to svůj díl.“
„Asi by na nikoho nestřílel, kdybyste byl za nima nelez.“
„Jsem reportér. Má práce je shánět fakta.“
„Poručík mi řekl, že s vámi hovořil o tom, jestli by některá parta výrostků mohla mít na svědomí ty vraždy. Pokud vím, ta možnost se mu zdála krajně nepravděpodobná. Ale vy jste šel po tý stopě na svou pěst a strkal prsty do horkého. Uvědomujete si, že Kling mohl být zabit?“
„Jenže nebyl. Ale uvědomujete si, že já jsem mohl být zabit?“ řekl Savage.
Carella se zdržel poznámky.
„Kdybyste vy policisti víc spolupracovali s tiskem...“
Carella se zastavil.
„Poslyšte,“ řekl, „co tady vůbec pohledáváte? Chcete nám nadělat další potíže? Jestli vás někdo z Groverů pozná, budeme mít dalšího nebožtíka. Proč radši nezalezete do svý redakce a nenapíšete sloupec do černý kroniky?“
„Váš humor...“
„Nepokouším se vtipkovat,“ řekl Carella, „ani mě obzvlášť netěší tu s vámi mluvit. Skončil jsem službu. Jdu se domů vysprchovat a pak mám schůzku se snoubenkou. Teoreticky jsem ve službě celých čtyřiadvacet hodin, všechny dny v týdnu, ale naštěstí nepatří k mým povinnostem poklonkovat každýmu pisálkovi od novin.“
„Pisálkovi?“ Savage se do krve urazil. „Tak poslyšte...“
„Herdek, co ode mne chcete?“ zeptal se Carella.
„Chci si s vámi pohovořit o těch vraždách.“
„Já nechci.“
„Proč?“
„Jste horší než štěnice.“
„Jsem novinář, a fachman k tomu. Proč si se mnou nechcete o vraždách promluvit?“
„Jsem ochoten si o nich vyprávět s někým, kdo chápe, o čem je řeč.“
„Dovedu poslouchat,“ řekl Savage.
„Zajisté, jako jste si chtěl pěkně poslechnout Párače Desangu.“
„Ovšem, to jsem udělal chybu. Rád ji přiznám. Myslel jsem, že čin spáchala ta parta chuligánů, ale bylo to jinak. Teď už víme, že to byl dospělý. Ale co o něm víme víc? Známe důvod, proč vraždil?“
„Chcete se mě takhle držet celou cestu domů?“
„Raději bych vás pozval na skleničku,“ řekl Savage.
Vyčkávavě si Carellu měřil a detektiv nabídku zvažoval.
„Dobrá,“ řekl.
Savage mu podal ruku.
„Kamarádi mi říkají Cliff. Ještě neznám celý vaše jméno.“
„Steve Carella.“
Potřásli si rukama.
„Těší mě, že vás poznávám. A teď se napijme.“
V porovnání s horkem venku byl v baru chládek jako v kostele. Objednali si nápoje a pak se usadili v malém boxu při levé straně.
„Chci jen vědět,“ řekl Savage, „co si o tom myslíte.“
„Já osobně nebo můj úřad?“
„Ovšemže vy osobně. Neočekávám, že byste mluvil i za vaše oddělení.“
„Má to být pro tisk?“ zeptal se Carella.
„Rozhodně ne. Chci si jen porovnat svoje představy s vašimi. Až bude jednou případ rozřešen, ukáže se, že jsme měli mnoho společných názorů. Abych mohl dobře konat svou práci, musím se seznámit s každým hlediskem, kterým se řídí váš postup.“
„Laik asi těžko porozumí všem stránkám policejního pátrání,“ řekl Carella.
„Ovšem, ovšem. Ale mohl byste mi aspoň říct, co si myslíte vy?“
„To můžu. Ale nesmíte to uveřejnit.“
„Čestný slovo,“ řekl Savage.
„U nás si moc nepotrpíme na to, aby si jed…
