Celá e-kniha Případ koně vějířové tanečnice ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
5. kapitola
Bylo už po jedné hodině, kdy Masonův vůz vjel do osvětleného předměstí. „Jste unavena, Dello?“
„Vůbec ne. Líbilo se mi to. Byl to krásný výlet. Měsíční svit na horách byl jako tekuté stříbro.“
Mason dodal: „Krásný rámec pro něco asi dost pochmurného, obávám se. Chystám se navštívit Artura Sheldona. Nejdřív vás ale odvezu domů, abyste si mohla trochu odpočinout.“
„Ale ne, ráda bych se toho účastnila. Proč však chcete navštívit Artura Sheldona v tak časnou ranní hodinu, šéfe?“
„Chci vyzvědět něco víc o té vějířové tanečnici.“
„Byla to půvabná kočička, že?“
„To ano.“
„Proč myslíte, že ji vůbec nenapadlo vzpomenout si na vějíře? Byly přece její oblíbené. Musela vědět, že se ztratily, ale přesto myslela jen na koně.“
„To je jedna z věcí, na kterou se chci zeptat Sheldona;“
„Je ve stejném hotelu jako Callender?“
„Ano, myslím, že má pokoj přímo přes chodbu.“
„Vy jste Chérie Chi-Chi o něm nic neřekl?“
„Ne.“
Della Streetová poznamenala: „Ta malinová rtěnka měla pravděpodobně vliv na vaše hlasové orgány. Za celou jednu míli jste neřekl ani slovo.“
„Přemýšlel jsem,“ odpověděl Mason. „Jak se jmenuje ten hotel?“
„Richmell.“
„Znáte číslo jeho pokoje?“
„Pět - deset.“
Mason jel mlčky kolem několika bloků a pak řekl: „Až půjdeme halou, budu cinkat svazkem klíčů. Pokusím se vzbudit dojem, že to dělám bezděčně, jako bychom šli nahoru do pokoje po varietním programu a půlnoční večeři.“
„On už bude v posteli.“
„Probudíme ho.“
„Nechcete mu napřed zatelefonovat?“
„Ne. Telefonování by mohlo vzbudit pozornost. Telefonista by mohl poslouchat a později si na to vzpomenout. Je už pozdě.“
„A proč tak tajně?“ tázala se.
Mason jen kýval hlavou a smál se.
„Nechcete mě do toho zatahovat?“
„To ne, Dello. Ještě si nejsem úplně jist. Chci zjistit ještě několik věcí, než se vůbec odvážím utvořit si nějakou teorii… Už jsme tady.“
I přes tu časnou ranní hodinu měl Mason určité potíže s nalezením místa k zaparkování blízko hotelu. Konečně vypnul zapalování a pravil Delle Streetové: „Teď mějte na paměti, že jsme manželský pár, který již začíná být trochu unavený společným životem s partnerem. Byl to příjemný večer a my se teď vracíme do všednosti a zabýváme se už problémy zítřejšího rána. Budu se trochu motat halou pár kroků před vámi. Vy byste snad mohla zívat.“
„Nebesa,“ pravila s hraným zděšením, „takhle vypadá manželství?“
Mason řekl: „To je jen hra, - kterou předvedeme pro hotelového hlídače.“
„Myslíte, že on si manželství představuje takhle?“
„Jsem si skoro jist, že ano. Zkuste projít hotelovou halou v půl druhé ráno nějak jinak a uvidíte. Pojďme tudy.“
Vstoupili do hotelu. Mason podržel Delle Streetové ledabyle dveře a vykročil k výtahu, zatímco ona byla stále o krok za ním. Sebevědomě se otočil a netrpělivě počkal, až k němu dojde.
Nastoupili do výtahu. Mason sňal trochu lenivě klobouk. „Do šestého,“ řekl.
Della Streetová na něj jen letmo pohlédla a pak se zase odvrátila.
Výtah je dovezl do šestého patra. Mason vedl Dellu Streetovou chodbou.
„Je to číslo 510,“ pravila.
„Vím, ale pokouším se chránit své klienty.“
„Koho? Lois Fentonovou?“
„Ne, nás.“
Mason otevřel dveře s nápisem SCHODIŠTĚ, seběhl dolů po holých betonových schodech, rázně otevřel dveře v nižším patře a pak se náhle zarazil.
„Co se děje?“ zašeptala Della Streetová.
„Někdo přichází chodbou přímo proti nám,“ vysvětloval Mason a zase přivřel dveře tak lehce, aby zachoval štěrbinu asi dva palce širokou.
„Je to hotelový detektiv?“
„Ne. Tiše, je to Harry, ten statný číšník z Palomina.“
Stáli napjatě bez pohybu se zatajeným dechem a čekali. Úzkou štěrbinou ve dveřích slyšeli blížící se kroky, jež se náhle zastavily. Ozvalo se lehké zaklepání na dveře.
Pak zaslechli, jak cvakla dveřní západka. Otevřely se dveře. Mužský hlas řekl: „Ahoj. Ty sis ale pospíšil, pojď dál.“
Návštěvníkův hlas zašeptal něco, čemu nebylo rozumět. Dveře pokoje se zavřely a Mason po vteřině otevřel dveře na schodiště a pravil k Delle: „Pojďte.“
„Byl to Harry? J…