Celá e-kniha Okresní prokurátor rýsuje kruh ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 14
Služební vůz burácel na předměstí El Bocana.
„Kudy teď Dougu?“ ptal se Rex Brandon.
„Myslím, že se nejdříve zastavíme na policejní stanici,“ řekl Selby.
Brandon přikývl. Zahnul na hlavní třídu, která byla v této době doslova pustá. Poslední představení v kině už skončilo a na ulici bylo jen pár opozdilců. Brandon zajel k chodníku, zeptal se jednoho z chodců, kde je policejní stanice, a pak zajel podle informace za roh k neokázalé úřadovně v suterénu městské radnice.
Seržant, který měl noční službu, prověřil totožnost svých návštěvníků, nabídl jim židli, a když se usadili, zeptal se, čím jim může pomoci.
Selby řekl: „Pracujeme na jednom případu. Jediná stopa, kterou máme, nás přivádí někam sem, poblíž místa, kde je na vozovce čerstvě položený koberec.“
Službu konající seržant zavrtěl hlavou. „Tady v obvodu města se nikde na silnici nedělá,“ řekl.
Selby potlačil zklamání. „Není tu v blízkosti žádné místo, kde by se byl pokládal nový koberec?“
„Ne.“
Selby chvíli uvažoval a – vyhýbaje se soucitnému pohledu Sylvie Martinové – vytáhl z kapsy dýmku a váček na tabák.
„Počkejte,“ řekl seržant. „Máme tu nový autokempink pro přívěsy, na břehu řeky. Museli k němu vyasfaltovat cestu. Je to jen kousek, ani ne sto stop. Mohlo by to být ono?“
Selby řekl: „Vypadá to na to.“
Seržant sáhl po telefonu. „Dám vám jednoho mládence, zajede tam s vámi,“ řekl.
Byl jim představen policista jménem Jenkins, kterého seržant telefonicky přivolal do kanceláře.
„Že bys je zavedl do autokempu, Bille?“ zeptal se seržant. „Jdou po nějakém případu.“
„Teď hned?“ zeptal se Jenkins.
„Teď hned,“ řekl Selby.
„Tak jdeme,“ vyzval je Jenkins.
Nasedli do šerifova vozu. Jenkins se posadil vedle Brandona a Selby si sedl na zadní sedadlo k Sylvii Martinové. Podle Jenkinsových pokynů dojel šerif rychle na okraj města, zahnul doleva, přejel železniční trat a pak vjel na čerstvě vyasfaltovanou cestu.
Selby s dýmkou v zubech se usmál na Sylvii Martinovou. „Vypadá to, že jsme narazili na zlatou žílu,“ řekl.
Tabule na břehu řeky hlásala: AUTOKEMPINK ZELENÝ HÁJ.
Jenkins řekl: „Je zhasnuto. Majitel spí v prvním domku. Vzbudíme ho?“
„Vzbudíme,“ řekl Selby.
Vůz zastavil a Jenkins zazvonil na noční zvonek. Ospalý hlas řekl: „ Všechno je obsazeno,“ a Jenkins zavolal: „Tady je Jenkins z policejní stanice…“
Zarazil se, když do něho Selby strčil. „Ne tak nahlas,“ upozorňoval ho.
Policista řekl: „Vstávejte. Musíme s vámi mluvit.“
„Kdo je to?“
„Jenkins.“
„Toho neznám.“
„Jen přemýšlejte,“ řekl Jenkins. „A vstávejte, je to nutné.“
Poté bylo slyšet úpění pérových matrací, šátrání bosých nohou, neochotně hledajících cestu do trepek a konečně otevírání dveří.
Jenkins řekl potichu: „Policie. Jsem ze zdejšího velitelství. Tohle je šerif a okresní prokurátor z madisonského okresu. Chtějí vám položit několik otázek.“
Hromotlucké individuum s očima ještě opuchlýma od spánku si spěšně zapnulo kalhoty, navlečené jen tak přes pyžamo, když spatřilo Sylvii Martinovou. „No dobře,“ řekl. „Co potřebujete?“
Selby řekl: „Máte tady muže, patrně bydlí sám. Občas ho v posledním týdnu navštívila nějaká žena. Je jí dvaatřicet, má uhlově černé vlasy, černé oči a pěknou postavu. Jezdí devětatřicítkou cadillakem.“
„Jo,“ řekl muž, „vy myslíte Franka Neala.“
„Kde je?“
„V přívěsu na druhém konci tábora, v tom, co má nade dveřmi plátěnou stříšku.“
„Jak se sem ten přívěs dostal?“ zeptal se Selby. „Kdo ho sem přitáhl?“
„Jedna společnost,“ řekl muž, „která pronajímá přívěsy. Je to moc pěkný přívěs. Některé společnosti, které tyhle krámy pronajímají, vám dopraví přívěs, kam chcete.“
Selby řekl: „Myslím, že je to muž, kterého hledáme. Co abyste šel s námi a ukázal nám to místo?“
Majitel se bránil: „Byl bych raději, kdybyste šli sami. Nechci, aby to vypadalo, že jsem v tom měl prsty. Mohl by si myslet, že jsem moc mluvil.“
Jenkins řekl: „Na tom nezáleží. Stačí, když nás tam dovedete.“
Muž neochotně souhlasil. „Vezmu si baterku,“ řekl.
„Baterku máme,“ řekl šerif Bran…
