Celá e-kniha Skořicová pleť ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
9
V sobotu jsme se rozjeli ke čtvrti, kde sídlila společnost pro ropný výzkum Amdex. Dali jsme se výpadovkou číslo deset, potom na východ a za Jacinto. Prostranství zaplněné velkými kamiony a nepochopitelnými kupami strojního zařízení bylo obehnáno protihurikánovými zábranami a ostnatým drátem. Stály tam dvě dlouhé budovy z prefabrikovaných ocelových dílců. Už v půl desáté dopoledne bylo vedro na omdlení. Strážný u hlavní brány nás vpustil dovnitř a řekl, abychom zaparkovali u první budovy. Meyer se vklínil mezi bílý Continental a řadu velkých masivně vyhlížejících náklaďáků.
Prošli jsme dílnami. Stroje byly ztichlé, pracovní plošina prázdná, vzduch zatuchlý. Příčkami rozdělené a klimatizované kanceláře se nacházely na vzdálenějším konci první budovy. V místnosti za recepcí mlátili dva muži a několik žen do klávesnic zařízení na zpracování dat, na malých obrazovkách zářily zelené číslice. Ze dvou rychlých tiskáren, které rachotily a hučely, vycházela leporela a hromadila se v připravených schránkách.
Pan D. Amsbary Dexter přispěchal z větší kanceláře vzadu. S Meyerem se znali, samosebou, a podle všeho ho viděl rád. Mě si prohlédl od hlavy k patě pohledem bleskurychle odhadujícím moji solventnost, který ovládají všichni kšeftsmani už na obecné škole, a došel k názoru, že jsem hoden pouze zlomku jeho pozornosti.
Podal nám ruku a potom klusal před námi do své kanceláře. Pokynul nám, abychom šli dál a ukázal směrem ke křeslům. „Jen dále, dále.“ Jednou půlkou zadnice se ten pomenší šlachovitý mužík s prosvítající pleší uvelebil na rohu svého psacího stolu. Zažloutlými prsty zalovil v kapse košile a vytáhl cigaretu. Měl vybledlé oči, zalité nervózní ostražitostí, a nakřáplý hlas.
„Meyere, musím vás požádat o laskavost. Mluvil jsem o tom s našimi právníky. A taky jsem si to ujasnil s Rogerem Windhamem. Nevidí žádný důvod, proč by se měla platit vyšší daň, protože i kdyby se nesáhlo na svěřenské konto, plyne dostatečná suma ze zaměstnaneckého pojištění. A kromě toho jsou tu úroky z nevyplacené mzdy a podíly na zisku, které jí patří. V takovém případě je dědická daň zanedbatelná a není třeba se obávat, že ji nebudete s to zaplatit. Podle všeho jí jinak náleží už jenom stará dodávka, odborná literatura, nábytek a tak dále. V malé pracovně, kterou si zařídila doma vedle schodiště jsou dvě čtyřzásuvkové ohnivzdorné registratury ze šedé oceli. Zakoupili jsme je a jsou vedeny v inventáři firmy. Obsahují pracovní dokumenty, které vypracovala v rámci své zaměstnanecké smlouvy a patří proto nám. Většinu dokumentů tvoří rozbory jednotlivých nalezišť, ale dost se jích týká i pozemků, které máme v pronájmu.“
„Prošel jsem kartotéku, pane Dextere. Její osobní písemnosti jsou v jedné zásuvce, přesněji řečeno v polovině jedné zásuvky. Jakmile je vyklidím, celá kartotéka a zbylé dokumenty jsou vám k dispozici.“
„Vážím si vašeho postoje. Pokud nemáte námitky, pošlu k vám zítra pár mládenců, aby ty registračky odnesli.“
„Jenom ať mají s sebou nějaké povolení, pro případ, že by někomu vrtalo hlavou, kam je odnášejí.“
„Maličkost. A teď, pánové, v jaké záležitosti jste vlastně se mnou chtěli mluvit?“
Meyer mi pohledem pokynul a já začal otázkou: „Zajímalo by nás, jaký názor jste si utvořil o Evanu Lawrencovi.“
„Názor? Nuže, působil velmi příjemným dojmem. Všechny si nás okamžitě získal. Napadlo mě, že je pro ni trochu starý, že těch deset dvanáct let rozdílu mezi nimi je možná příliš, ovšem na druhé straně se z ní začala pomalu stávat stará panna. Měla třicítku na krku. Pokud chtěla děti, měla skoro nejvyšší čas. Asi mi byl trochu protivný. Bral si úspěšnou ženu. Jednou by z ní byla moje nejlepší geoložka a, kdoví, možná by se jednou stala v naší branži legendou. Tím míním, že na to měla. A napadlo mě, že manželství tohle všechno může pohřbít. Rozumíte, děti a manžel a vůbec. Jistě, všechny moje obavy teď vypadají směšně. Co jsem si o něm myslel? Floutek, který si s ničím nelámal hlavu. Plážový povaleč. Když jste mu něco říkali, naslouch…
