5
Davovi Jenkinsovi bylo dvaadvacet, živil se jako průvodce na ostrovech Keys, vyznal se v lovu tarpona na mušku, dovedl uštvat lstivého pompana i přechytračit albulu. Doneslo se mi, že si ho tam začali docela považovat poté, co přežil počáteční pokusy místních chasníků, kteří ho chtěli vyštvat. Tam na jihu se hraje tvrdě na tělo. Přijel hned, jak se o nehodě dozvěděl. A z Dukovy univerzity, kde studoval na plné stipendium, dorazil Bud, kterému bylo dvacet.
Hack s Glorií obývali dvouložnicový hrázděný bungalov nedaleko jedné okresky na východ od města. Vlastnili kus rovinatého pozemku, dva obrovité banánové stromy u domu a rybník s bílými čínskými husičkami, kolem dokola ohrazený elektrickým plotem, který měl chránit husy před dravci. Na příjezdové cestě a na dvoře bylo zaparkováno snad tucet vozidel. Vyjímaly se mezi nimi obrovské vypulírované dodávky, na něž si potrpí kapitáni z půjčoven lodí, pomalované všelijakými nesmysly a vybavené vším možným. V bahně se proháněl štěbetavý houf malých capartů. Miss Agnes, moje předpotopní modrá dodávková rollska, vyhlížela divně mezi těmi bouráky, asi jako stará dáma v čepci na rockovém koncertě.
V domku nebylo k hnutí. Viděl jsem okny, jak se tam všichni hemží. Dojde-li k tragédii, nelítostná konkurence rybolovného národa jde vždycky stranou.
K domku byla vepředu přilípnutá úzká veranda se skosenou střechou, očividně přistavená až dodatečně. Vedly na ni dva schůdky. Jak jsme se k nim blížili, letní síťové dveře se rozletěly a jako šílený z nich vyrazil Rowland Service, ten chlap z financí a náš nedávný návštěvník, a za ním v patách Dave Jenkins, a to tak těsně, že mi trvalo půl sekundy, než jsem si uvědomil, že s ním Dave vyráží dveře. Jednou rukou ho držel za povislou část sedla kalhot a druhou za límec. Servicovy oči a ústa byly dokořán. Dave mu ubalil jednu na cestu a zůstal stát na prahu. Vyšetřovatel přistával v běhu, jenomže byl příliš předkloněný, aby udržel rovnováhu. Nedá se mu však upřít snaha. Proletěl tryskem ještě asi deset metrů od schodů a pak se zaryl nosem do mokré trávy.
Warner Housell, ten ze štábu, se pokradmu vyplížil s oběma aktovkami z domu a snažil se tvářit nenápadně. V rychlém sledu vyždímal na tváři několikrát ponížený úsměv. Dave se pohnul v náznaku, že po něm půjde, a zadupal. Housell zamečel, vystřelil z verandy, jako by mu hořela koudel a upaloval k místu, kde se ze země zvedal Service a oklepával si zablácená kolena.
„Ahoj Trave,“ řekl Dave. „Buďte zdráv, Meyere.“
Service s Housellem se vecpali do svého pronajatého tintítka. Service podle všeho něco rozčileně vysvětloval a Housell vrtěl zamítavě hlavou. Odjeli.
„Co se stalo?“
„Přijeli před chvilkou. Ten velký se snažil zavřít zobák tomu prckovi, jenže ten se zeptal mámy, jestli snad táta nevylítl do vzduchu proto, že se namočil do nějakého obchodu s drogama. Zeptal se jí malinko přidrzle a malinko hlasitě, a tak jsem ho popadl za flígr, aby ho některej z chlapů nepřizabil. Mámu to sebralo. Ocas jeden mizernej. Drogy! Táta musel sedům měsíců šetřit, aby mohl nechat dát do kupy ten motor na HooBoyovi a nemusel si vypučovat a platit vysokej úrok. Drogy? Táta je nemohl ani cejtit. Pamatujete, Trave, jak tehda natrefil na ty tři žoky marjánky? Už je to víc jak rok, plavaly nedaleko Sherman Key, vylovil je a předal je chlápkům z protinarkotikovýho. Na palubě neměl žádnýho kunšofta. Nikdo se nemusel nic dovědět. Máma říkala, že ani ke špuntu nepřičichl od tý doby, co se před dvaceti lety znova narodil.“
„Nemohli bychom si promluvit s Glorií?“ zeptal se Meyer. „Teď se to zrovna moc nehodí, alespoň teď ne. Je v ložnici a má tam pár svejch přítelkyň, modlí se tam a brečí a navzájem se utěšujou.“
„Myslí si, že za to můžu já?“ zeptal se Meyer.
Bud vyšel z domu právě včas, aby zaslechl Meyerovu otázku. „Nemyslím, že o tom přemýšlela z téhle stránky. Ale asi by ji to mohlo časem napadnout,“ řekl. Byl velmi subtilní a fyzicky se velmi své matce podobal, měl jemné rysy a na očích brýle s kovovými obr…
