Celá e-kniha Hop nebo trop ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 16
Poručík Lisman odstrčil talíř, chvilku se na něj zadumaně podíval, pak vidličkou nabral posledních pár drobků dortového korpusu a vsunul je do úst
„Příměří skončilo,“ ohlásil.
Berta Coolová si zapálila cigaretu, upřeně se na něj zadívala a prohlásila: „Kašlu na to, co uděláte s Donaldem, ale jedno nezapomeňte: Já nevěděla, že tady je.“
Lisman se zasmál „Nádherně vymyšleno, ale tím si nepomůžete. Když jsem mluvil s kapitánem Garverem, povídal jsem mu, že Lama najdu, když budu sledovat vás. Našel jsem Lama. Fungovalo to, jak jsem řekl. Teď chcete, abych šel za kapitánem a oznámil mu, že jsem čistě shodou okolností náhodou narazil na chlapíka, kterého jsem sháněl.“
Berta Coolová pravila procítěně: „Hergot!“
Elsie Brandová ji podpořila: „Ona vážně nevěděla, že tu je, poručíku. Čestné slovo.“
Lisman si ji změřil náladovýma, morouskýma očima, ve kterých byl nicméně náznak toho, že má s Elsií další plány, až přijde čas, takže se snaží si uvědomit, že na to nemá zapomenout.
Uviděla ten pohled a odvrátila oči.
„Co se vás týká, vy si radši zalezte do kouta a buďte zticha. Jste v průšvihu.“
„Nevím proč.“
„Vy jste věděla, že tu je.“
Nic na to neřekla.
„A že utíká před spravedlností.“
„Jak jsem měla vědět, že utíká před spravedlností? Řekl mi, že zaparkoval agenturní auto před požárním hydrantem. Je to zločin, uvařit večeři člověku, který zaparkoval auto před požárním hydrantem?“
„Co tu dělal?“
Zaváhala.
Berta praštila dlaní do stolu a řekla: ,,Nevím, co tu dělal.“
„Ano?“ zeptal se Lisman.
„Zbláznil se do ní,“ odfrkla si Berta. „Obyčejně je to naopak. Většinou se ony zblázní do něj. Tentokrát spadl přes palubu. Udělám z něj partnera v podniku, a on jí hned zvýší plat.“
„To je ale hezké!“ řekl Lisman.
„Viďte?“ souhlasila Berta Coolová sarkasticky.
Elsie Brandová vstala od stolu a povídala: „Tak poslouchejte, vážení, vnutili jste se sem a snědli jste mi večeři. Ne že by mi vadilo vařit, ale strašně nerada myju nádobí. Paní Coolová, vy mi pomůžete s mytím. Poručíku, vy můžete zůstat sedět a zakouřit si. Donalde, ty můžeš sklízet ze stolu.“
Berta Coolová se rozhořčila: „No to mám tak ráda! Vy pro mě pracujete, slečno – nebo vám tento fakt uniká, když tajně pečujete o mého partnera?“
Elsie Brandová řekla zarytě: „Pracuji pro vás. Tato skutečnost mi neunikla. Vnutila jste se ke mně na večeři. Tak mi pomůžete s nádobím. Donalde, vem tu mísu a odnes ji.“
Elsie posbírala pár kousků nádobí, seškrabala z nich zbytky a naskládala na sebe. Oční víčka jí zamrkala téměř nepostřehnutelným signálem. Vzal jsem podnos a odnesl ho do kuchyně.
Poručík Lisman se postavil do dveří a přehlížel situaci. Řekl: „Máte klíč k zadním dveřím, sestřičko?“
„Ano“ odštěkla Elsie Brandová. „Mohl jste si všimnout, že je v zámku, kdybyste se pořádně podíval.“
Lisman došel k zadnímu východu, zamkl dveře, vytáhl klíč a dal si ho do kapsy.
„Mám tu jídlo, které musí přijít do špižírny na pavlači,“ protestovala Elsie.
„No tak si to všechno připravte,“ ušklíbl se, „pak otevřte dveře a můžete to tam dát. Nechceme ale, aby začala Donalda svrbět chodidla, že?“
Odešel do druhého pokoje.
Elsie Brandová řekla tlumeným hlasem: „Kuchyňský výtah je tamhle za vanou. Myslím, že se tam vejdeš, když vytáhneš prostřední poličku. Vlez tam, až budu vedle v pokoji.“
Odspěchala vedle. Znovu jsem ji slyšel drhnout talíře.
Vlezl jsem do kuchyňského výtahu. Byl jsem nepříjemně zkroucený, ale jel jsem dolů. Měl jsem pocit, že co chvíli přijdu o prsty a kolena, čekal jsem na rachot ohlašující, že poručík Lisman objevil, že byl přechytračen.
Cesta na dno šachty se zdála nekonečná. Pak jsem zatlačil na dveře. Byly zavřené na pérovou západku. Opřel jsem se do ní ramenem a ohnul jsem pero zpátky.
Dveře ze suterénu vedly do spojovací chodby mezi budovami, ze které vystupovaly železné schody na úroveň ulice. Vyšel jsem po nich jakoby nic a přemohl jsem touhu utíkat. Lisman mi za chvilku bude v patách.
Berta Coolová zaparkovala agenturní auto před činžákem…
