8
V neděli odpočíval i Bůh.
Kromě toho, moje dcera chtěla vědět, jestli dnešní den promarníme stejně jako včerejšek, kdy jsme cestovali z New Orleansu přes Tampu domů, já se pak hnal někam za prací a ona musela sama koukat na televizi.
Moje dcera ví, jak si vynutit pozornost. Uměla to skvěle i v dobách, kdy jsem ještě byl ženatý se Susan, ale až po rozvodu to dotáhla k dokonalostí, vycházejíc ze zásady, že rozvedení rodiče bývají nezvykle přístupni rozmarům svých ratolestí. Ani jí to nedá moc práce. Já bych pro ni ochotně skočil i do díry s tekutou lávou.
Místo toho jsem propátral nedělní přílohu Herald Tribune, abych našel vhodné povyražení, a postupně jsem předložil a po zamítnutí opět stáhl tyto návrhy: 1) Výroční výstava uměni a řemesel na Bayview Avenue; 2) Sochařská vernisáž ve Wexlerově galerii na Main Street; 3) Výroční dražba orchidejí a jiných rostlin v Agnes Lorrimer Memorial Garden; 4) Okresní trh v Caluse (Joanna podotkla, že pěkně děkuje, z tohohle už vyrostla) a 5) Výstava drahokamů a indiánských šperků v Pierpont Hall. Podařilo se mi Joannu zaujmout, až když jsem narazil na oznámení o mistrovství Floridy v rodeu, pořádaném v Ananburgu. Hned chtěla, abych zavolal Dale a zeptal se jí, jestli půjde s námi. Vytočil jsem číslo k ní domů na Whisper Key a pocítil jakousi úlevu, když telefon zvonil a zvonil, aniž by ho někdo zvedl. Opravdu jsem si přál strávit nějaký čas se svou dcerou o samotě. Nebylo mojí vinou, že - jak se ukázalo - i v Ananburgu, vzdáleném od místa vražd dobrých čtyřicet mil, mi určitou dobu zabere práce.
Do Ananburgu, který leží v sousedním okrese De Soto, se jede na jih po dálnici číslo 41, potom odbočíte doleva na silnici do Timucuan Point a za ptačí rezervací na řece Sawgrass následují míle a m1e dobytkářského kraje. Na přelomu dubna a května tu bývá vzduch plný malých broučků.
Páří se za letu a v manželských objetích se vám rozbíjejí o čelní sklo.
Výsledný efekt je krvavý a slizký. Člověk musí každé tři míle zastavit a očistit sklo, anebo absolvovat zbytek cesty podle přístrojů. Ale tohle byl leden, broučci se svými neutuchajícími pokusy byli pryč a zdálo se, že studená fronta se milostivě přesunula nad oceán a nechala za sebou nádherný, jasný den; podle všech předpovědí mělo být pětadvacet stupříů.
Stačí vyjet z Calusy jen kousek, aby člověk pochopil, že stát Florida je skutečně nedílnou součástí opravdového jihu. V místě, které v posledních čtyřech letech nazývám svým domovem, převládá především středozápadní dialekt, tu a tam s náznakem tvrdého přízvuku ze severovýchodu anebo - ještě vzácněji - s příměsí kanadské angličtiny. Ale když se zastavíte pro benzín tady v zapadákově, jak jsme my učinili asi šestnáct mil za hranicemi města, setkáte se s jižanským přízvukem tak silným, že by se dal sekat mačetou. Zdejší chlapi nosí modráky s ladem, vysoké boty a slaměné klobouky, žvýkají tabák a odplivují s neomylnou přesností; ženy se oblékají do pestré bavlny se vzorkem - moje maminka tomu říkala domácí šaty. Restaurace v městečkách rozhozených řídce podél silnice nabízejí „domácí stravu“, což všude bez výjimky znamená venkovskou šunku s černými boby, zelené fazolky a solený bůček, kukuřičnou kaši, kapustové listy, kukuřičný chléb a- zvlášt v tomto kraji - sušeného sumce. Ujížděli jsme po silnici rovné jako šíp, po obou stranách ležely pastviny a já si chtě nechtě musel představovat, jak by asi na tuto krajinu a její obyvatele reagoval Frank.
Moje dcera měla něco na srdci.
Vždycky poznám, že se mi chystá sdělit něco obrovsky důležitého, protože nejdřív asi tak půl hodiny sedí mlčky, hryže si horní ret a její problém ji tak dlouho užírá, až nakonec vyplave na povrch. V takových chvflích se vyplatí být trpělivý. Po třinácti letech otcovství jsem zjistil, že žádným sondováním Joanně ústa neotevřu. Poví mi to, až bude úplně připravena, a jedině tehdy. Obvykle takové sdělení přijde jako blesk z čistého nebe, jako tuto neděli na cestě do Ananburgu. Žvanil jsem něco o rodeu, které dnes u…
