6
Ačkoli jsem Anthonymu Königovi slíbil, že se mu ozvu, jakmile se rozhodnu, co podniknu s jeho informací o Vickinu otci, zavolal jsem mu až ve čtvrtek odpoledne, kdy jsem ukončil odpolední schůzku s Geraldem Bannisterem - tím žlučníkovým delikventem. Vlastně jsem se právě chystal vytočit neworleanskou předvolbu 504, když se ozvala Cynthia a oznámila mi, že König čeká na lince číslo tři. Klepl jsem do světelného tlačítka na telefonu.
„Haló, pane Königu,“ ozval jsem se.
„Slíbil jste, že zavoláte.“
„Omlouvám se, včera tu byl trochu zmatek. Kde jste teď?“
„Pořád ještě v Breakwateru. Vypadá to, že tu zůstanu nejmíň do konce víkendu. Musím objednat pro Vicky náhrobní kámen a chci si ještě vyjednat v květinářství, aby čas od času na hrob položili čerstvé květiny.
Už jste prověřil ty banky?“
„Ano. Někdo od nás kanceláře to udělal. Vicky měla běžný účet a malé konto s úsporami v První caluské bance, ale žádnou bezpečnostní schránku.“
„Co ostatní banky ve městě?“
„Nikde nic.“
„Takže pořád ještě nic nevíme, je to tak? Myslím o té závěti.“
„Je to tak. Ale pravidelně se ptám u soudu, nemusíte ...“
„Myslím, že byste měl zajít za Vickiným otcem.“
„A proč?“
„Jestli někdo ví něco o její závěti, pak je to Dwayne.“
„K čemu ten spěch, pane Königu?“
Myslel jsem na to, že tomuhle člověku unesli dceru, nejspíš to provedla táž osoba, která zabila jeho bývalou manželku, a on si dělal starosti jen o závěť, v níž - pokud vůbec existuje - bude nejspíš jmenován správcem celého dědictví své dcery, ať už zdědila cokoli. Měl jsem dojem, že by se Anthony König měl míň starat o majetek své dcery a víc o její bezpečí.
„Mám rád všechno pěkně v řádce,“ odpověděl.
„Proč nepočkáte, až vám vrátí Allison,“ namítl jsem. „Potom se můžeme začít starat o ...
„O to právě jde. Až ji dostanu zpátky, chci už vědět, na čem jsem.
Jestli mě ustanoví správcem...“
„Odpusťte, pane Königu, ale lituju, že jsem se o té možnosti vůbec zmiříoval. Jestli nějaká závěť existuje a vás ustanoví správcem, budeme mít spoustu času zařídit všechno potřebné později. Mezitím ...“
„Chtěl bych, abyste zašel za Dwaynem,“ naléhal.
Neodpověděl jsem.
„Pane Hope?“
„Slyším vás, pane Königu.“
„Zajdete za ním?“
„Když myslíte, že je to tak důležité...“
„Uklidnilo by mě to. A když už tam budete, můžete se zkusit trochu porozhlédnout a zjistit, jestli to, co jsem vám řekl, je pravda.“
„To bych radši nedělal.“
„Tak prostě jenom zjistěte, jestli existuje nějaká závěť. Nejedná se mi o osobní zisk, pane Hope, doufám, že si to uvědomujete. Nepředstavuju si, že bych dostal volnou ruku, abych si s Allisoniným majetkem mohl dělat co budu chtít...“
„To taky nebudete moct. Soud po vás bude chtít velmi přesné účty.“
„To jsem si myslel. Jenže si vážně myslím, že Vicky možná jmenovala správcem svého otce. Uvítal bych, kdybyste pro mě vypátral, jestli on neví něco o nějaké závěti.“
„Udělám, co budu moct.“
„Děkuju.“ Zavěsil.
Neřekl mi, kde Dwayne Millera najdu. Zazvonil jsem na Cynthii, požádal ji, aby mi v Budově veřejné bezpečnosti sehnala detektiva Blooma, potom jsem zastrčil Bannisterovy podepsané směnky do obálky označené Bannister-Ungermann a tu jsem hodil do košíku k ostatním materiálům, čekajícím na založení. Cynthia se ozvala skoro okamžitě.
„Detektiv Bloom na čtyřce,“ oznámila mi.
Uchopil jsem sluchátko.
„Haló. Jak se máte?“ ozval jsem se.
„Mám hlad.“
„Hlad?“
„Minulou sobotu jsem byl u doktora, na pravidelné každoroční prohlídce, víte? Řekl mi, že mám patnáct kilo přes váhu a hladinu cholesterolu mám tři-sedmnáct. No dobrá. Cokoli přes dva-osmdesát je prý špatenka a prý mu taky dělá starosti, když má někdo vyšší tlak než sto dvacet na devadesát. Takže mi nařídil dietu bez tuků a bez soli, a já umírám hlady. Víte, co jsem měl k obědu? Ovocný salát, nízkotučný sýr a krajíček proteinového chleba bez másla. Měřím šest stop a tři palce a vážím dvě stě dvacet liber. Připadá vám, že jsem tlustý?“
„No, já opravdu nevím...“
„Doktor mi tvrdí, že mám přes váhu. Prý v mém vě…
