Kapitola druhá
Detektiv první třídy Tom Lepski vrazil do pátracího oddělení ústředí policie v Paradise City, jako by mění tři metry. K jeho povýšení z hodnosti druhé třídy došlo o den dříve a on o ně usiloval už osmnáct měsíců. Zprávu o tom dostal včas, takže mohl připravit řádnou oslavu. Své ženě Carroll koupil orchidej, vzal ji do drahé restaurace, trochu se opil a celý večer skončil k jeho plné spokojenosti: Carroll podala nejlepší výkon od jejich svatební noci.
Lepski, vysoký, hubený, s ocelově modrýma očima, byl ctižádostivý a chytrý policajt a jeho mínění o vlastní osobě bylo o poznání vyšší než výsledky jeho práce.
Seržant Joe Beigler, služebně nejstarší z pátracího oddělení, pociťoval únavu typickou pro časné jitro. Když uviděl Lepskiho, zaklonil se na své židli a sarkasticky utrousil: “Tak teď je naše město konečně v bezpečí. Ujmi se židle, Tome, já se jdu nabaštit.”
Lepski nikdy nereagoval na sarkastické řeči; také teď nehnul ani brvou a došel k Beiglerovu stolu.
“Klídek, seržante. Zvládnu všechno, co se tu objeví. Co nového víš o Fredovi?”
Seržant Fred Hess ze skupiny pro vyšetřování vražd byl v nemocnici se zlomenou nohou. Kdyby nebyl hlavní oporou skupiny, jeho zlomená noha by byla celému ústředí pro smích. Hess měl šestiletého syna a Fred Hess mladší byl v celé čtvrti, kde seržant bydlel, známý jako Postrach Mulberry Avenue. Tentokrát ten kluk vzal kotě patřící jedné kyselé staré panně a vynesl je na vysoký strom -jen tak pro legraci. Hess se nechtěl setkat s tou starou pannou a cítit nějakou odpovědnost, a tak za obdivného přihlížení sousedů vylezl na strom, aby zachránil kotě. Zlomila se pod ním větev, Hess se prudce zřítil na zem a utrpěl zlomeninu nohy. To kotě se samozřejmě dostalo dolů vlastním přičiněním a Fred Hess mladší stál nad svým naříkajícím otcem se svou rozšklebenou vizáží a ptal se, kvůli čemu je celý ten povyk.
Před pořádným pohlavkem od rozzuřeného otce ho zachránily jen hbité nohy.
“Fred?” ušklíbl se Beigler. “Ten se zostudil. Sestřičky si stěžují na jeho neslušné proklínání, ale celkově se zotavuje. Za pár týdnů bude v pořádku.”
“Zavolám mu,” řekl Lepski. “Nechci, aby si dělal starosti. Až mu řeknu, že přebírám jeho práci, uklidní se.”
Beigler se zatvářil vyplašeně.
“Tak to nedělej. Chceme, aby se vrátil co nejdřív. Po takové zprávě mu začnou kornatět tepny.”
Když Beigler odešel, Lepski se podíval na detektiva druhé třídy Maxe Jacobyho, který jen stěží potlačil ušklíbnutí.
“Slyšels to?” zeptal se. “Myslíš, že Joe na mne žárlí?”
“Kdo by nežárlil, Tome. Dokonce i já ti závidím.”
“Fakt závidíš?” Lepski se tvářil potěšené. “Jo…” Pokrčil rameny. “Tak to prostě ve světě chodí. Asi se musím naučit s tím žít. Děje se něco horkého?”
“Vůbec nic. Záznamník je prázdný.”
Lepski se pohodlně rozvalil na své židli.
“Teď bych potřeboval nějakou pěknou, šťavnatou vraždu… třeba sexuálně motivovanou. Když tu teď Fred není, tak by to mohla být velká příležitost pro mne.” Zapálil si cigaretu a zadíval se někam do prázdna. “Já vím, že Fred je jednička, ale to jsem já taky. Teď, když jsem dostal to povýšení, Carroll mě hecuje, abych to dotáhl na seržanta. Ženské jsou pořád nespokojené.” Povzdechl si a potřásl hlavou. “Máš štěstí, že nejsi ženatý.”
“To já moc dobře vím,” řekl Jacoby procítěně. “Já jsem pro svobodu.”
Lepski se na něj zamračil.
“Ale nemysli si, že já odmítám manželství. Dá se o něm říct spousta dobrého. Mladý muž jako ty by se měl oženit.
Ty…”
Přerušilo ho zvonění telefonu.
“Vidíš?” zaculil se Lepski. “Jen co sem vkročím, už se něco děje.” Zvedl sluchátko. “Policie. Tady detektiv první třídy Lepski.”
Jacoby znovu zadržel úšklebek.
“Dejte mi seržanta Beiglera,” vyštěkl mužský hlas.
“Seržant Beigler je mimo službu,” odpověděl Lepski a zamračil se. Co je to za šaška, který si myslí, že Beigler je spolehlivější než on sám? “O co jde?”
“Tady je Hartley Danvaz. Je tam kapitán Terrell?”
Lepski se vsedě napřímil. Hartley Danvaz byl nejen balistický expert pracující pro okre…
