Kapitola osmá
Když plameny zasáhly už třetí vůz postižený řetězovou srážkou, když si Lepski a Jacoby razili cestu zevlujícím davem a když z Chuckova mrtvého těla vycházel černý kouř, nějaká hnědá ruka chytila Meg za zápěstí a vytáhla ji ze změti ohně a dýmu.
Meg byla v šoku. Nezasáhlo ji sice rozbité sklo, ale náraz srážky byl tak prudký, že měla dojem, jako by se jí mozek volně pohyboval v hlavě. Cítila, že ji někdo táhne pryč, a měla potíže s chůzí. Nic neviděla a třásla se; měla pocit, že naráží na nějaká těla, když ji ten Indián táhl ze zástupu lidí. Lidé na ni zírali, ale pak se znovu obrátili k pohledu na hořící auta.
Když explodovala benzinová nádrž třetího vozu, dav se stáhl do bezpečné vzdálenosti a Meg klesla na kolena.
Uvědomila si, že ji někdo zvedá, ucítila, že ji drží pevné, tvrdé ruce, a pak omdlela.
Indián, který ji držel, se sklonil, chytil ji kolem boků a naložil si ji na záda. Vyrazil vpřed se skloněnou hlavou a prorážel si cestu davem za černou kouřovou clonou valící se z hořících vozů.
Lidé, kteří si ho všimli, usoudili, že zachraňuje nějakou pitomou holku, která se zničehonic zhroutila. Zápach škvařících se těl, divoké plameny a hustý kouř, to poskytovalo daleko větší vzrušení, než se zajímat o nějakého Indiána, který odnáší špinavou holku, podle všeho tulačku. Dav ho nechal projít a pak se znovu začal tlačit dopředu, když začalo hořet Chuckovo tělo.
Dave Farrell, který to všechno ze svého policejního vozu sledoval u severního výjezdu z letiště, podával Beiglerovi hlášení.
“Došlo zde k větší hromadné srážce,” hlásil. “Silnice je zcela zablokovaná. Potřebujeme pomoc. Obětí srážky je také buick 55789. Už sem nastoupil letištní hasičský oddíl. Je to velká hromadná havárie. Opakuju … potřebujeme pomoc.”
. V tu dobu si už Lepski spolu s Jacobym prorazili cestu shromážděným davem a kouřem až k hořícímu buicku. Oba detektivové viděli, jak plameny olizují Chuckovo tělo ležící na zadních kolech převráceného jaguáru. Žár zde byl tak intenzívní, že se nemohli přiblížit ani na několik metrů k hořícímu tělu.
Letištní hasiči přijeli s ječícími sirénami a začali pokrývat tři hořící vozy hasicí pěnou.
Uplynulo více než deset minut, než se Lepski mohl ohlásit Beiglerovi. Když ho Beigler vyslechl, uložil mu, aby se hned vrátil do ústředí a pomoc při likvidaci hromadné srážky přenechal ostatním detektivům.
Indián, který vytáhl Meg z rozbitého buicku, seděl ve vysoké řidičské kabině svého patnáctitunového kamionu s rukama na volantu a trpělivě čekal, až policie uvolní dopravní zácpu a on bude moci jet dál.
Meg ležela namačkaná na podlaze kabiny a mimo dohled zvenčí. Byla stále v bezvědomí a Indián, který se jmenoval Manatee, ji nejistě pozoroval.
Manatee byl hubený Indián s úzkýma očima a hustou kšticí, která připomínala nylonový smeták. Bylo mu sedmadvacet let, byl ženatý a měl čtyři děti. Jezdil s jedním z Ocidových náklaďáků, vozil bedny pomerančů z trhu na letiště a měl z toho docela slušné živobytí. Manatee si odkroutil tři roky nucené práce na jedné státní vězeňské farmě s tvrdým režimem za loupežné přepadení. Kdyby nebylo Ocidy, který uměl tahat za správné provázky, Manatee by nikdy nemohl dostat řidičský průkaz na těžká nákladní auta a on i jeho rodina by pravděpodobně žili ve velké nouzi. Manatee si dobře uvědomoval, jak velký dluh vůči Ocidovi má, a snažil se být podle toho co nejvděčnější. Mezi Indiány pracujícími kolem přístavu nebylo žádným tajemstvím, že Poke Toholo si našel výnosný kšeft a že terorizuje bohaté bělochy z Klubu Padesáti. To bylo něco, co by většina z nich sama ráda dělala, kdyby jen na to měli mozek, nápad a nervy. Skutečnost, že Poke měl dobré vztahy s Ocidou a že byl přítelem Jupitera Lucieho, od kterého Manatee bral pomeranče, způsobila, že ho i Manatee považoval za přítele.
Manatee poznal Pokeho buick v okamžiku, kdy Chuck odjížděl z letiště. Zaslechl, že Poke pracuje s dvěma bělochy, a odhadl, že řidič vozu a dívka na sousedním sedadle byli právě ti dva, o kterých sly…
