Celá e-kniha Chcete zůstat naživu? ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola sedmá
Poke Toholo hodil nedojedený pomeranč na podlahu a kopl ho pod postel. Prsty si otřel o své texasky a pak natáhl ruku.
“Kolik toho máš?” zeptal se.
Chuck vešel do pokoje nejistě, jako by čekal, že podlaha je prohnilá a že se zhroutí pod jeho tíhou.
Pohled na toho Indiána, který seděl na jeho posteli, ho paralyzoval. Ještě před deseti vteřinami si představoval, jak sedí v autě, má po boku Meg a dva tisíce dolarů v kapse. Tento náhlý zvrat zmrazil jeho reflexy, jako by někdo přerušil nervové spoje v jeho mozku.
“Kolik toho máš?” opakoval Poke.
Chuck se trochu vzpamatoval a část jeho mozku začala fungovat.
Má snad ten bláznivý Indián nějaké podezření? ptal se sám sebe.
Podíval se na Pokeho, uviděl hnědou tvář bez jakéhokoli výrazu a lesknoucí se černé oči, ale nebylo tam nic, z čeho by se dalo usoudit, že Poke má podezření, že mu hrozila zrada.
“Jeden z nich nezaplatil,” řekl Chuck chraptivě.
Uvědomil si, že za ním stojí Meg, a proto popošel dál do pokoje, aby mohla vejít dovnitř.
Šla k oknu, nepodívala se na Pokeho, sedla si na jedinou nepoškozenou židli, odhodila si vlasy z ramenou a pak je zase nechala dopadnout zpět lhostejným pohybem, za který by ji Chuck nejraději uhodil. Předklonila se, opřela se lokty o okenní římsu a dívala se na rušné nábřeží.
“Snad nečekáš, že ti to budu věřit?” zeptal se Poke Chucka a nevraživě se na něj díval.
Chuck si navlhčil rty jazykem.
“Zeptej se jí… to ona vybírala obálky.”
“Já se ptám tebe,” opáčil Poke.
Pomalu a neochotně vytáhl Chuck čtyři obálky zpod košile. Byly vlhké potem a on je pohodil na postel.
“Jeden z nich nezaplatil… ten z letiště. Poslal jsem ji tam ještě jednou. Prošla všechny budky.”
“Letiště!” Poke se zatvářil uvolněně. “Hansen… jo… s tím už si poradím. Hansenovi se nechce platit, ale bude muset.”
Chuck nevěděl, o čem to Poke mluví. Opřel se o zeď a snažil se uklidnit. Sledoval Pokeho, jak otevírá obálky a počítá peníze. Poke odstrčil šest stodolarových bankovek směrem k Chuckovi.
“Zítra bude pět dalších,” oznámil Poke. Vyndal kus papíru a hodil ho na postel. “Je to jak dojná kráva, co?”
“Jo.” Chuck viděl, že si Indián strčil zbývající peníze do kapsy. “Je to tak… jo.”
Poke vstal a prošel kolem Chucka ke dveřím.
“Všichni možná nebudou chtít platit, ale většina zaplatí.” Své černé oči upřel na Chucka. “Mají strach. Když mají lidi strach, tak udělají, co se jim řekne,” a odešel.
Oba dlouho mlčeli a pak se ozvala Meg bez toho, že by se ohlédla: “Chceš, abych začla balit?”
“Tos neslyšela, co řekl, ty pitomá děvko?” okřikl ji Chuck. “Zítra na to jdeme znova.”
“Že jdeme?”
Řekla to tónem, který se mu nelíbil, a ostře na ni pohlédl. Pořád se ale dívala z okna. Tvář jí zakrývaly vlasy, ale tón jejího hlasu se ho dotkl. Náhle si uvědomil, že by nikdy neměl nervy, aby zašel do těch budek a vyzvedl peníze. Nikdy se nepřiměje k tomu, aby to udělal. Cítil se jako v pasti. Představa, že se na něj vrhají policajti ve chvíli, kdy bere obálku z úkrytu, způsobila, že mu na tváři vyrazil pot.
Zvedl kus papíru, který tam nechal Poke, a přečetl si seznam míst:
Letiště, budka B.
Autobusové nádraží Greyhound, budka 4.
Železniční nádraží, budka l.
Excelsior, budka 2.
Adlon, budka 6.
Tak fajn, pomyslel si, dejme tomu, že zaplatí jen tři z nich: to bude patnáct set dolarů plus těch šest set, co mu dal Poke. Tentokrát se ale už nevrátí do téhle barabizny. Jakmile budou mít poslední obálku, vypadnou. Musel být blázen, že se vrátil, aby si sbalil svých pět švestek.
“Poslouchej,” řekl, “zítra vezmeme prachy a zmizíme. Tentokrát se sem už nebudeme vracet. Dneska mi to prostě nevyšlo. Zítra odjedeme, hned jak budeme mít ty peníze. Než to zjistí, budeme už pěkně daleko.”
Obrátila se a pohlédla na něj.
“Ty nejseš nic moc, Chucku, viď?” poznamenala klidně. “Myslela jsem si, že seš někdo, ale asi jsem blbá. Teď nemám vůbec nic. Mám dokonce míň než nic.”
“Ty se se mnou budeš dělit o dva tisíce dolarů, ty náno pitomá! To je podle tebe míň než nic?” zeptal…
