Celá e-kniha Okresní prokurátor láme pečeť ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 18
Sestra v nemocnici zavolala doktora Thurmana. Vlídné rysy lékařova obličeje kdysi vymodelovala laskavost a dobrota; byly dědictvím bezstarostnějších dnů, kdy ještě měl čas trochu si oddechnout, občas si vzít dovolenou nebo si v noci dopřát spánek bez přerušení. Nyní je poznamenala únava, přepracovanost a dlouhé hodiny těžké odpovědnosti. Kdykoliv-otevřel nebo zavřel oči, zachvěla se mu víčka a jeho bledá pleť měla šedavý nádech. Měl váčky pod očima a vrásky kolem úst.
„Je velice slabá,“ sdělil jim. Nevypoví-li srdce, je mimo nebezpečí. Do žádného velkého lovu se však pouštět nemůžete pánové. Chcete-li se zeptat na něco určitého, můžete ji položit jednu či dvě otázky. Víc ne.“
„Jak se jí to stalo ?“ zeptal se Selby.
„Nevím,“ odpověděl doktor. „Požila v hotelu něco, co obsahovalo arzenik. Podařilo se mi jej zjistit v cukru, kterým si sladila kávu. Na jejím stole stála cukřenka. Kostky byly na povrchu poprášené arzenikem. Měla v hotelové jídelně svůj stůl, malý stolek pro dva u okna. Kdyby ji byl někdo chtěl odklidit z cesty, stačilo, aby do její cukřenky nasypal arzenik, a prakticky si mohl být jistý, že jej požije.“
„Za předpokladu, že měl do jídelny přístup,“ podotkl Selby.
„Je to veřejně přístupná místnost,“ podtrhl lékař.
„Náhodný návštěvník mohl ovšem těžko mít takovou příležitost nasypat do cukřenky arzenik jako třeba číšník nebo stálý host. Stoly pro hosty ubytované v hotelu jsou po jedné straně jídelny.“
„Ano, mají to tak rozdělené.“
„Zjistil jste dost rychle, o jaký jed se jedná.“
„Příznaky byly naštěstí celkem typické. Skoro okamžitě jsem mohl stanovit správnou diagnózu a hned jsme nasadili přístroj na vypumpování žaludku.“
„Obsah žaludku jste poslal na rozbor?“
„Samozřejmě.“
„Je zesláblá?“
„Ano.“
„Má strach?“
„Ne. Nemá ani tušení, že jí někdo podal jed. Myslí si, že jde o obvyklou otravu z poživatin.“
„Povíte jí pravdu, než opustí nemocnici?“
„Jistě. Má právo se to dozvědět - až se dost zotaví.“
„Smíme jí teď položit jednu nebo dvě otázky?“ zeptal se Brandon.
„Kdy budete chtít. Zajdu tam s vámi sám nebo pošlu ošetřovatelku, aby vás k ní zavedla.“
„Výborně,“ řekl Brandon, „tak pojďme…“
„Počkej chvilku, Rexi,“ zarazil ho Selby. „Musíme si to rozmyslet. Máme-li nejvýš jednu nebo dvě otázky, musíme je položit tak, aby nám byly co platné.“
„Přirozeně,“ suše souhlasil doktor Thurman.
„Pověděla něco vám?“ otázal se Selby. „Cokoliv, z čeho byste mohl něco usoudit?“
„Vůbec nic. Pořád jen mluvila o tom, že vyhrála jakousi soutěž, a má strach, aby nepřišla o zájezd vypsaný za první cenu.“
„O tom je mi všechno známo,“ kývl Selby a obrátil se k Rexu Brandonovi. „Podívejme se na to z téhle stránky, Rexi. Fred Albion Roff vážil cestu z Empalmy sem a zařídil, aby sem přijela také tahle svědkyně. Musel mít nějaké eso v rukávě, trumf, který by mohl vynést, cosi, co mu dovolovalo absolutně zaručit, že v dědickém sporu bude vynesen rozsudek ve prospěch žalující strany.“
„Alespoň to tvrdil,“ podotkl Brandon.
„Tvrdil to a také tomu sám věřil,“ podtrhl Selby. „A vsadil si také na tenhle předpoklad pěknou hromádku žetonů ze své vlastní kapsy. Byl to šejdíř, pokoutní advokát - ale nebyl blázen. Znal zákon a věděl, co je průvodní řízení a důkazní prostředky. Cestu sem si platil sám. A zřejmě platil i cestovní výlohy své svědkyně a chlapíka, který dohlížel, aby někde cestou nevystoupila z vlaku. Ten chlapík cestoval v obyčejném osobním vagónu, aby mohl na každé stanici ohlídat lůžkový vůz. To mohlo mít jediný důvod, tato žena byla Roffova korunní svědkyně. Koupil jí lůžko v pullmanu, musel mít jistotu, že právě ona dorazí svěží a v dobré kondici. Celá ta historie se soutěží byla samozřejmě čistě jen záminka, jejíž pomocí Roff mohl Hattii Irwinovou vylákat do Madison City a docílit, aby přijela v určitý den, aniž měla tušeni, proč ji sem posílá. Nastrojil takzvanou „soutěž“, sestávající z jednoho jediného dopisu jedné osobě. Té pak samozřejmě sdělil, že vyhrála první cenu - výlet do Kalifornie. Pra…
