Celá e-kniha Zločiny pro dva ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
DEVATENÁCTÁ KAPITOLA
Neotřesitelné alibi
Tommy a Pentlička třídili poštu. Pentlička zlehka vykřikla a podala jeden z dopisů Tommymu.
„Nový klient,“ vysvětlila důležitě.
„Ha!“ prohlásil Tommy. „Co můžeme vydedukovat z jeho dopisu, Watsone? Nic moc, jen ten zjevný fakt, že pan – ehm – Montgomery Jones není zrovna mistr v pravopisu, což dokazuje, že má nákladné vzdělání.“
„Montgomery Jones?“ opakovala Pentlička. „Co mi to říká, Montgomery Jones? Aha, už to mám. Myslím, že se o něm zmínila Janet St. Vincentova. Jeho matka byla lady Aileen Montgomeryová, hrozně zkostnatělá a nábožná, zlaté kříže a podobné věci, a vzala si nějakého Jonese, který byl zase strašně bohatý.“
„Prostě historie se pořád opakuje,“ shrnul to Tommy. „Počkat, kdy nás to ten pan M. J. chce navštívit? Aha, v jedenáct třicet.“
Přesně v jedenáct třicet vstoupil do vnější kanceláře velmi vysoký mladík přátelského a ušlechtilého vzhledu a oslovil Alberta, kancelářského poslíčka.
„Poslyšte – totiž… Můžu mluvit s panem – ehm – Bluntem?“
„Máte smluvenou schůzku, pane?“ zeptal se Albert.
„Já vlastně nevím. Ano, asi mám. Totiž chci říct, posílal jsem dopis –“
„Vaše jméno, pane?“
„Montgomery Jones.“
„Řeknu to panu Bluntovi.“
Po krátké pauze se vrátil.
„Buďte prosím tak laskav a pár minut počkejte, pan Blunt má teď právě velice důležitou poradu.“
„Aha – ehm – ano – jistě,“ řekl pan Montgomery Jones.
Když už, jak doufal, učinil na klienta dostatečný dojem, stiskl Tommy bzučák na svém stole a Albert uvedl pana Montgomery Jonese do ředitelské kanceláře.
Tommy vstal, aby ho přivítal, přátelsky si s ním stiskl ruku a ukázal mu na volnou židli.
„Tak tedy, pane Montgomery Jonesi,“ otázal se rázně. „Co pro vás můžeme udělat?“
Pan Montgomery Jones pohlédl nejistě na třetí osobu přítomnou v kanceláři.
„Moje osobní sekretářka slečna Robinsonova,“ řekl Tommy. „Můžete před ní bez obav hovořit. Předpokládám, že jde o nějakou rodinnou záležitost choulostivého druhu?“
„No – ne tak docela,“ odpověděl pan Montgomery Jones.
„Překvapujete mě,“ řekl Tommy.,.Nemáte doufám sám nějaké potíže?“
„Ne, ani ne,“ zavrtěl pan Montgomery Jones hlavou.
„Tak tedy,“ pobídl ho Tommy, „možná byste nám mohl – ehm – jednoduše sdělit fakta.“
To ovšem zřejmě byla ta jediná věc, které pan Montgomery Jones nebyl schopen.
„Je to taková zatraceně divná věc, co po vás chci,“ řekl váhavě. „Já – ehm – skutečně nevím, jak to říct.“
„Nikdy neděláme rozvodové případy,“ varoval Tommy.
„Panebože, ne,“ zhrozil se pan Montgomery Jones. „Tak to nemyslím. Já jenom, ehm – je to takový hrozně hloupý žert. To je všechno.“
„Někdo vám vyvedl nějaký záhadný kanadský žertík?“ hádal Tommy.
Ale pan Montgomery Jones znova zavrtěl hlavou.
„No dobře,“ řekl Tommy a vzdal to, „dejte si na čas a povězte nám to svými slovy.“
Chvilku bylo ticho.
„Víte,“ začal konečně pan Jones, „bylo to při večeři. Seděl jsem vedle jedné dívky.“
„Ano?“ pobídl ho Tommy.
„Ona je – no, já ji neumím tak dobře popsat, ale ona je jedna z nejzábavnějších dívek, které jsem kdy potkal. Je to Australanka a je tady ještě s jedním děvčetem, pronajaly si spolu byt v Clarges Street. Ona je prostě ochotná podniknout cokoliv. Já vám neumím říct, jak na mě to děvče zapůsobilo.“
„My si to docela umíme představit, pane Jonesi,“ řekla Pentlička.
Viděla jasně, že jestli z pana Montgomeryho Jonese vůbec kdy mají vytáhnout podstatu jeho problémů, bude k tomu potřeba ženského soucitu, nikoli věcných metod pana Blunta.
„My to chápeme,“ pokračovala Pentlička povzbudivě.
„No, celá ta věc pro mě byla úplný šok,“ vykládal pan Montgomery Jones, „myslím tím, že by dívka – že by člověka tak dostala. Byla tu ještě jedna dívka – vlastně dvě. Jedna je moc milá a tak, ale moc se mi nelíbí její brada. Ona báječně tancuje a já ji znám vlastně celý život, a to se pak člověk cítí tak jako bezpečně, chápejte. A pak tu byla jedna z těch dívek ve.Přivolily‘. Hrozně zábavná, ale umíte si asi představit, co by jí řekla matka, a kromě toho jsem si vlastně n…
