Celá e-kniha Státní zástupce zasahuje ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 16
POLICEJNÍ AUTO TIŠE VYJELO od chodníku, zasvištělo deštěm, vyšplhalo po dlouhém svahu k Orange Heights a probrodilo se kalužemi na dláždění až k velké vile, kterou si zde Carr koupil. Byla to prostorná stavba ve španělském stylu, s bílou štukovou omítkou, střechou z červených tašek a s červenými obkladačkami kolem oken a dveří, posázená tu a tam příhodnými balkony s prolamovaným mřížovím.
„Vypadá to, že nikdo není doma.“ poznamenal Brandon.
„Ale já vidím světlo!“ hlásila Sylvia.
„Kde?“ zeptal se Brandon.
„Zahlédla jsem jen krátce záblesk mezi závěsy asi uprostřed z této strany domu. Tam by mohla být knihovna. Vypadalo to, jako by někdo stál u okna se závěsy za zády, takže osvětlení zvenčí nebylo vidět, a pak náhle ustoupil zpátky do pokoje.“
„Však to brzy zjistíme,“ řekl Selby.
Brandon zaparkoval automobil před domem.
„Co s naším hafíkem, Dougu?“
Selby se zadíval na spícího psa. „Necháme ho tady. Stáhneme trochu okna, aby mu sem šel vzduch – ale zase ne tolik, aby sem napršelo.“
Stáhli okna, a jak se jemné mžení odráželo od okraje skel, dopadalo studenými gejzírky dovnitř.
„Obávám se, že by se takhle zmáčelo polstrování. Víš, jak to uděláme, Rexi? Zavřeme okna na návětrné straně a spustíme je až dolů na té protější.“
„Neuteče nám pes?“ staral se Brandon.
„Zdá se, že radši naskakuje, než vyskakuje. Krom toho spí jak zabitý.“
Vystoupili z auta a vykročili po cestičce k domovním dveřím, jen ale udělali pár kroků, když tu náhle, jako když kouzelným proutkem mávne, zalilo dům i okolí jasné světlo. Jedny reflektory mířily na stěny, seshora oblévala záře trávníky, další světla proměnila příjezdovou cestu ke garáži v oslnivě bílý pás. Kolem celé skvostné rezidence, kam oko dohlédlo, nebyl jediný stín, kde by se mohl někdo schovávat.
Zevnitř z domu zaslechli tlumenou melodii zvonkohry.
„Do prkýnka!“ zvolal Brandon a uskočil, jako by po něm někdo střelil.
Selbyho to zaujalo. „Počkejte,“ řekl. „Zaexperimentujeme si trochu.“
Vzal Sylvii Martinovou za paži, druhou rukou uchopil stejně Brandona a vedl je zpátky k autu. Po pár krocích světla náhle zhasla. Na zemi se znovu snesla deštěm nasáklá tma, která po oslnivé záři reflektorů zahalila celý dům jako hustá kouřová clona.
„Aha,“ řekl Selby, „tak čelem vzad! Pochodem v chod!“
Prudce se otočili a sotva ušli pár stop, světla se znovu rozsvítila. A opět zazněla z domu melodická zvonkohra.
„Je to jasné,“ řekl Selby. „Vilu mu hlídají neviditelné paprsky. Sotva je někdo protne, zapnou se reflektory a rozezvučí se zvonky. Slyšel jsem, že si tu Carr dává dělat nějaké elektrické zařízení, ale co přesně, to jsem si nezjišťoval.“
„Člověku to nahání husí kůži,“ řekl Brandon. „Cožpak tohle dokážou neviditelné paprsky?“
„Samozřejmě,“ odpověděl Selby. „Má je asi seřízené tak, aby protínaly celý pozemek, takže se nikdo nemůže k domu přiblížit z kterékoli strany, aniž se to rozsvítí.“
Znovu vykročili k domu.
Brandon poznamenal znechuceně: „Poctivý člověk nic takového nepotřebuje. Něco vám řeknu, a pamatujte na má slova. Jednou v noci nás zavolají sousedé, že slyšeli střelbu, a až sem přijedeme, zjistíme, že protentokrát to koupil starý Carr. Ať se člověk snaží ochránit sebevíc, jakmile se jednou ocitne –“
Domovní dveře se rozletěly. Na prahu stál Carr v celé své výšce, ironicky přezíravý i uhlazený a usměvavý zároveň.
„Dobrý večer. Přeji dobrý večer!“ zvolal jim vstříc. „Račte dál, pánové. Nebudete přece zkoumat moje nové hračičky venku na dešti! Pojďte dál a já vám ukážu, jak to funguje… A, slečna Martinova z Clarionu. To je vskutku milé překvapení. Ale pojďte přece dál! Venku je tak lezavo a u mne doma je pěkně a útulně, uvidíte.“
Vystoupili na krytou verandu.
„Důmyslné zařízení, nemyslíte?“
„Ta světla?“ podotkl Selby.
„Ano.“
„Zdá se, že splňují svůj účel.“
„Ujišťuji vás, že ho splňují velmi uspokojivě. Nemohu vás ovšem obeznámit se všemi detaily, protože něco z toho je třeba utajit, ale je vyloučeno, aby se kdokoli přiblížil k domu jakýmkoli legitim…
