Další prevít? Jen to ne! (Simon Brett)

DEN TŘICÁTÝ PRVNÍ

Joj! Tak jen se podívejte, jak jsem za poslední čtyři měsíce vyspěl. Jsem pohledný, vyzrálý, inteligentní a mám k dispozici nepřeberné množství vysoce rafinovaných dovedností.

Jediný mráček na slunné obloze mého žití je Hryzoun. Tedy jistě, učím se s tím žít. Je to odpudivé stvoření, ale je fakt, že jsou chvíle, kdy spojenými silami dokážeme k velké radosti našich rodičů nadělat mnohem větší binec než každý na vlastní pěst.

Nechci tím ani zdaleka říct, že je to společenství rovnocenné. Pane na nebi, ani zdaleka! O rovnováze sil v naší rodině nemůže totiž nikdo mít sebemenší pochybnosti. Moji Rodiče jsou moji oddaní otroci a ...NA POVEL TO TADY MÁM JÁ.

No, tak už jsou mi skoro tři - a jsem pohledný, vyzrálý, inteligentní a mám k dispozici nepřeberné množství vysoce rafinovaných dovedností.

Jediný stín letošního roku byl příchod Dušené šunky. Je tu ještě pořád, takže jsem - pravda neochotně a nerad - dospěl k závěru, že mají asi opravdu v úmyslu si ho nechat. Co se dá dělat, vkus holt nikdy neměli.

Na druhé straně, jsou chvíle, kdy i Dušená šunka může být docela k užitku. Někdy je docela šikovné mít pomocníka, když se člověk potýká se závažným úkolem, totiž jak udělat rodičům ze života peklo.

Ale základní rovnováhu sil v naší rodině příchod Dušené šunky v nejmenším neporušil. Kdepak, vzdor veškerým změnám, k nimž v této domácnosti během uplynulého roku došlo, jsou rodiče nadále moji oddaní otroci a... NA POVEL TO TADY MÁM JEŠTĚ POŘÁD JÁ.