Další prevít? Jen to ne! (Simon Brett)

DEN ŠESTÝ

Už zvládám části těla, jako když bičem práská. Myslím jako mluvit o nich, ne je používat (i když vlastně užívat je dovedu taky docela pěkně - jen se zeptejte Jí, jaký to byl nádherný přemet dozadu, co jsem při něm minulý týden shodil tu skleněnou mísu s ještě teplým pudinkem!)

Ne, mám na mysli jazykové dovednosti. Umím už říkat slova pro nejrůznější části mě. “Nosánek.” “Pusinka.” “Ouško.” “Očičko.” “Zoubek.” “Bříško.” “Pupík.” “Nožička.” “Prstíček.”... a “Palečet.”

Mám taky vlastní slova pro takové ty intimnější části mě, ale ta si budete muset domyslet sami. Vytisknout je nenechám - taková knížka tohle není.

Tedy je fakt, že ledaco vyslovuju poněkud nejasně, takže si budete muset zaplatit intenzivní kurs prevítštiny, když budete chtít vědět, co říkám, ale jedu správným směrem.

Před Dušenou šunkou mám pochopitelně náskok několik kol. On totiž komunikuje jen tak, že řve, dělá čí a e-e a blinká. Trapný nedostatek subtilnosti.