JOHN O’CONNOR
Cena léčení
Až do své hospitalizace se John O’Connor, padesátiletý železniční dispečer z Charlestownu, těšil dokonalému zdraví. V životě nebyl ani den nemocný.
Ten den ráno, kdy byl přijat do nemocnice, se probudil časně a stěžoval si na neurčitou bolest v břiše. Jednou zvracel, vydávil čirou tekutinu, a měl trochu průjem. Zašel ke svému rodinnému lékaři, který konstatoval, že nemá horečku a počet jeho bílých krvinek je normální. Řekl panu O’Connorovi, že jde pravděpodobně o gastroenteritidu a doporučil mu klid na lůžku a tišící lék, aby se mu zklidnil žaludek.
Odpoledne začalo být panu O’Connorovi horko. Pak ho dvakrát roztřásla zimnice. Manželka navrhla, aby znovu zavolal lékaře, jenže cestou k telefonu se pan O’Connor sesul k zemi. V pět hodin odpoledne ho manželka přivezla na pohotovost MVN, kde zjistili, že má teplotu 42,2° a počet bílých krvinek 37 000 (normální počet je 5 000-10 000).
Pacient se zuřivě zmítal v deliriu; bylo zapotřebí deseti lidí, aby ho udrželi, protože kolem sebe tloukl. Pronášel jen nesmyslná slova a sténal, na své jméno nereagoval. Ještě na pohotovosti dostal silný průjem, pozůstávající z několika litrů vodnaté tekutiny.
Pacienta prohlédl sekundář z interny John Minna, který nařídil okamžitou terapii. Spočívala v podání aspirinu, lihové masáži, ventilátorech a chladicí pokrývce, aby se mu srazila teplota, která rychle kleslana 37,7°. Byl v šoku s počátečním krevním tlakem 70/30 a centrálním venózním tlakem na nule. Během dalších tří hodin dostal tři litry plazmy a dva litry slané vody intravenózně, aby se nahradil úbytek tekutin, k němuž došlo pocením a průjmem. Taky trpěl silnou acidózou, takže dostal dvanáct ampulek bikarbonátu intravenózně, kromě toho chlorid draselný k nápravě nerovnováhy elektrolytů.
Pacient nedokázal sdělit svou anamnézu. Manželka byla tázána, zda měl někdy malárii, zda necestoval do nějakých vzdálených končin, zda se nemohl otrávit jídlem, nepřišel do styku s infekčními chorobami, zda netrpěl bolestí hlavy, ztuhlostí šíje, kašlem, odkašláváním hlenů, bolestmi v krku, naběhlými uzlinami, artritidou, bolestmi svalů, křečovitými záchvaty, kožní infekcí, jestli nebral nějaké drogy anebo se v minulosti nepokusil o sebevraždu. Na všechny tyto otázky odpověděla záporně.
Jeho dosavadní anamnéza nebyla podle manželky nijak pozoruhodná. Nikdy nebyl nemocen ani hospitalizován. Jeho matka zemřela v pětapadesáti letech na leukémii, otec v devětapadesáti na zápal plic. Nebylo známo, že by pacient trpěl alergiemi, nekouřil a nepil.
Fyzické vyšetření bylo normální, až na mírně zvětšené břicho a mírně zvětšená játra, která se dala nahmatat pod hrudním košem. Neurologické vyšetření bylo normální rovněž, s výjimkou pacientova stuporózního duševního stavu, kdy na nic nereagoval.
Pacientovi byly odebrány vzorky krve, moči, stolice, sputa a mozkomíšní tekutiny. Všechny pak byly odeslány do laboratoře k bakteriologické analýze. Dostal též silné dávky antibiotik, včetně gramu chloramfenikolu, gramu oxacilinu a dvou milionů jednotek penicilinu. Později večer se na seznam připojily ještě kanamycin a colistin.
Rentgen hrudi i břicha byl normální. Elektrokardiogram byl normální. Hematokrit byl normální. Bílé krvinky stouply na 37 000 s převládnutím polymorfo-nukleárních leukocytů – to jsou buňky, kterých přibývá při bakteriálních infekcích. V moči se našlo trochu bílkovin. Počet krevních destiček a srážlivost byly normální. Množství krevního cukru, sérové amylázy, sérového acetonu, bilirubinu a močových dusičnanů v krvi bylo normální. Lumbální punkce byla normální.
Vylučovací urografie (rentgen ledvin, kterým se kontroluje jejich funkce při vylučování opaleskujícího barviva) ukázala, že levá ledvina je v pořádku, ale pravá ledvina reagovala lenivě. Zdálo se, že močovod na pravé straně je rozšířený. Nabízela se diagnóza částečné obstrukce pravé ledviny.
Protože břicho bylo zvětšené, provedli sekundáři MUDr. Robert Corry a MUDr. Jay Kaufman šest abdominálních punkcí na r…
