Osudný portrét (David Morrell)

14

Bellasar zaslechl rachot drceného kovu a tříštěného skla a zklamáním se mu zkroutily vnitřnosti. Zmocnil se ho šílený vztek, který ho málem připravil o rozum. Jeho technici ho přece ujistili, že speciálně upravená vozidla vydrží bez problémů napadení palnými zbraněmi a granáty, a dokonce i tečný zásah pancéřovou pěstí nebo řízenou střelou. Stačily balvany. Zdemolovaly přední kapotu, odrazily se od ní, prorazily neprůstřelné čelní sklo a rozdrtily řidiče a spolujezdce na předních sedadlech.

Bellasar zavyl vztekem a pokořením. Spolu s muži ze svého auta a s těmi, kdo přežili nečekaný útok uprchlíků, střílel teď za Halonem a Siennou. Rozhodnut víc než kdy jindy dostat je živé, mířil na nohy. Vystřílel celý zásobník pistole, ale než ho stihl vyměnit za nový, zmizeli mu za hřebenem kopce.

Bellasar vychrlil proud kleteb a spěchal zpět k autu. Ostatní muži měli sotva čas naskočit, než zařadil zpátečku a zuřivě dupl na plyn. S hlínou a kameny létajícími od kol vycouval od rokle, strhl volant doprava, a nabíraje rychlost, zamířil vzhůru.

Ale svah byl stále příkřejší a terén obtížnější. Motor, namáhaný na samé hranici únosnosti, už nedokázal udělit těžkému opancéřovanému automobilu potřebnou rychlost. A Čím více vůz zpomaloval, tím hlouběji sešlapával Bellasar plyn. Náhle se ozvalo děsivé prasknutí. Převodovka nevydržela a auto začalo ujíždět z kopce dolů. Bellasar dupl na brzdový pedál, jednou rukou strhl volant a druhou přitáhl páku ruční brzdy a podařilo se mu zastavit. Zasunul do pistole plný zásobník, vyskočil ven a rozběhl se k vrcholku kopce.