4. kapitola:
ČEKÁNÍ NA ILONKU
Byl den jako stvořen k milostným hrám. Televizní rosničky usoudily, že fyzická kondice národa se ustálila na bodu číslo jedna, a všechno kolem tomu nasvědčovalo.
I Kefalín se cítil poměrně dobře. Funěl méně vydatně než kdykoliv jindy a při ranní toaletě ani jednou neupadl. Kartáčkem se trefil do úst hned na první pokus, a místností se pohyboval téměř suverénně. Kdysi to samozřejmě bývalo lepší. Když se Kefalín vracel z vojny, vážil přesně padesát čtyři kila. Jeho hubenost působila až odpudivě. Při fotbale si ho obránci nevážili a nemilosrdně ho posílali k zemi. Slečny ho vnímaly jako přelétavého mladíka bez pevného zaměstnání, který není schopen založit stabilní rodinu. Měl velké ideály a hluboko do kapsy. O krásné atraktivní slečně, jako je Ilonka, si mohl leda nechat zdát. Teprve když uznal, že fotbal ho neuživí, a začal poněkud více publikovat, přestala jeho rachitická postava vzbuzovat soucit. Kefalín se pomalu, ale jistě přibližoval k vizáži svého otce. Malý, boubelatý tatík ho nemohl a ani nechtěl zapřít. Jenomže šlo o člověka pracovitého, který přes veškeré dispozice držel svou obezitu na uzdě. To jeho syn nedokázal. Jeho čipernost a rtuťovitost se ztrácela, zatímco kila narůstala. Nešlo dosud o vyloženou tragédii, ale i k té posléze došlo, třebaže to trvalo ještě pár desetiletí. Nyní už nebylo cesty zpátky. Kefalín vážil bezmála jako slavný americký detektiv Nerro Wolf a byl stejně málo pohyblivý. Jeho slabá vůle mu bránila něco s tím udělat a ani cokoliv pozitivního nepředpokládal. Často si připadal jako škeble ležící na bahnitém dně rybníka. Rozhodně už nepočítal s nějakým milostným dobrodružstvím. Ironicky se usmíval nad románkem kulaka Vaty, litoval poručíka Hamáčka a držel palce nezničitelnému Terazkymu. Sám se cítil být nad podobné úlety povznesen. Ovšem jen do chvíle, kdy ho navštívila Ilonka Rybníkářová a přednesla mu svůj plán. Její představy shledal tlouštík jako velice zajímavé, ba lákavé. Taková šance se člověku hned tak nenaskytne. Promarnit ji by bylo neomluvitelné a zpozdilé. Právě proto byl Kefalín nyní připraven poskytnout mladé krásné ženě potřebnou pomoc.
Dnes už se ničeho neobával. O viagře měl ty nejlepší reference, a tak věřil, že zabere i v jeho případě. Vezme-li si pro jistotu dvě pilulky, nemůže dojít k žádné blamáži. Alespoň se to o této zázračné pilulce traduje.
Kefalín ještě několik okamžiků váhal, ale pak se rozhodl jednat dle skautského hesla „Buď připraven!“. Až se dostaví Ilonka, musí být všechno v nejlepším pořádku. Dáma nesmí odejít zklamána.
Kefalín rozvážně požil dvě pilulky a zapil je coca colou light. Pak přehlédl svůj obraz v zrcadle, spokojeně pokýval hlavou a velkopansky se rozvalil v ušáku. Teď už nezbývalo nic jiného než čekat na chvíle bujné rozkoše, na kterou již téměř zapomněl. Čekání probíhalo bez problémů a dá se říci, že úspěšně. Viagra začínala působit, a to Kefalína zbavovalo nervozity. Věděl, že uspěje a neselže. Zatímco normálně v ušáku klimbal a pochrupoval, nyní byl ve střehu. Čekal na Ilonku jako na blížící se blaho a těšil se jako herec na své parádní vystoupení. Bude-li úspěch korunován i výsledkem, který si Ilonka představuje, vše dopadne na jedničku. Jestliže ne, nepůjde o žádnou tragédii. Viagry je dostatek a Ilonka může oblažovat podzim Kefalínova života, jak dlouho si jen bude přát. Doufejme, že je dostatečně tvrdohlavá! Kefalín se nedočkavě podíval na hodinky a zjistil, že chvíle, která přinese příjemnou změnu v jeho životě, se blíží. Bylo to v naprostém pořádku, protože i viagra přiměřeně účinkovala. Šlo o velice kvalitní pilulky, které neměly prošlou lhůtu. To si Kefalín ověřil. Nyní byl stále vzrušenější. Jeho tlusté tělo se chvělo a nemělo daleko do extáze.
„Ilonka se bude divit,“ těšil se spisovatel, „jaký ďábel je ve mně skryt! Určitě takový temperament nepředpokládá! Cítím, že předvedu výkon hodný mladého milence! Jsem v mimořádné formě. Už aby tady ta překrásná blondýna byla!“
Netrpělivě čekal na zazvon…
