10. kapitola:
NEVŠEDNÍ ZÁŽITKY KRÁSNÉ BLONDÝNY
Byl vlahý podvečer a optimisticky naladěna Ilonka vyšla z Kefalínova domku. Chtěla mermomocí věřit tomu, že právě před chvílí otěhotněla a na cestu životem se s ní vydal syn velkého umělce. Byla přesvědčena, že volila dobře. Kefalínovy knihy považovala za perly české literatury a jeho talent za zcela nezpochybnitelný. Je tedy téměř jisté, že géniův potomek veškeré přednosti zdědí. Aby to vyšlo, o to se už Ilonka postará! Vynaloží veškeré úsilí na to, aby jablko nepadlo daleko od stromu. Jednou bude pyšná na svého úspěšného syna a vděčně přinese květiny na Kefalínův hrob.
Nyní poněkud zvážněla, neboť si uvědomila, jak spisovatele milování zmohlo. Bylo zřejmé, že na tom, chudák, není zdravotně nejlíp. Kdo ví, není-li na konci své životní dráhy! V takovém případě by se mohlo stát, že by se synáček narodil jako pohrobek! A Kefalín by ho ani na vlastní oči nespatřil!
Ilonka zaslzela, neboť ji tato možnost mimořádně dojala. Vzlykla a nechala ujet autobus. Místo toho se rozhodla jít část cesty pěšky. Potřebovala se uklidnit a příjemný podvečer k tomu přímo vybízel. Navíc nebylo nutné někam pospíchat, protože manžel recitoval své idiotské verše někde v Olomouci. Ilonka tedy zasněně vykročila k domovu a nijak nepospíchala. Hlavu měla plnou předchozích zážitků, a tak sotva vnímala své okolí. Kráčela po okraji parčíku a občas jukla do jeho zeleně již proto, že prý je to dobré pro oči. Opačná strana ji nezajímala. Tam byla málo frekventovaná ulice a za ní nijak významná stavení. A právě v jednom z domů byla vykřičená hospoda „U vraha“, kam se chodili opíjet převážně zahraniční dělníci. O tom neměla Ilonka ani tušení. Což se ukázalo jako chyba. Právě když krasavice procházela kolem, rozletěly se dveře hospody a ozval se nekultivovaný řev. Před podnik se vypotácelo několik opilců, kteří přijeli pozvednout naše hospodářství až z Ukrajiny. Hulákali na sebe a hrkavě se smáli. Až do chvíle, kdy zaregistrovali Ilonku.
Krásná blondýna je okamžitě upoutala. Začali na ni pokřikovat v rodném jazyce a činili rozmanité, nikoli však slušné posuňky. Pak se rozeběhli přes ulici a obklíčili ji.
Ilonka byla překvapena a jen se bezradně usmívala. Ukrajinci to přijali jako výzvu. Postrčili Ilonku do parku, aby se vyhnuli případným svědkům. Poté zahájili útok. Ilonka již pochopila, o co tady běží, ale netroufala si křičet. Dočetla se totiž, že je rozumné se nebránit. Násilníci by mohli použít nožů, břitev a jiných vhodných instrumentů. Takový útok nemusí oběť sexuálního násilí přežít, nebo zůstane trvale zmrzačena. Taková alternativa Ilonku nelákala. Proto přijala svůj nečekaný úděl téměř s pochopením. Ne že by se jí to dvakrát líbilo, ale byla rozumná. Neječela, neškrabala a nekousala. Nechala se znásilnit, a to celkem šestkrát. Přesně tolik bylo opilých Ukrajinců a jejich nároky se tím pádem nejevily jako přehnané. Brutalita násilníků byla přiměřená okolnostem a nevybočila z obvyklých mezí. Hned po činu Ukrajinci pláchli a nechali Ilonku jejímu osudu. Ta zůstala sedět v křoví a snažila se utřídit si myšlenky.
Nejprve ji napadlo, že by měla jít na policii a hanebný zločin oznámit. To vzápětí zamítla. Jednak věděla z televize i z tisku, že se znásilněnými dívkami policie nejedná v rukavičkách. Ponižuje je a chová se k nim tak, jako by si újmu způsobily samy. Navíc Ilonka shledala, že by ani nedovedla popsat pachatele. Věděla jen, že všichni byli světlovlasí a modroocí. Taktéž páchli pivem a postrádali dobré vychování. To bylo všechno a Ilonka usoudila, že by tím policisty příliš nenadchla. Pročež se rozhodla nevyvodit z případu žádné závěry. Koneckonců, kdo ví, co by jí potom ještě hrozilo! Co když jsou násilníci členy nějaké nebezpečné mafie a chtěli by se Ilonce pomstít? O takové komplikace není co stát!
Vlastně se ani tak moc nestalo. Ilonka útok ve zdraví přežila a žádné následky zřejmě nehrozí. Především proto, že otěhotněla již předtím s Kefalínem. Nyní o tom byla skálopevně přesvědčena. To,…
