TŘETÍ
Expres do Glasgowa přecpaný rozhodně nebyl. Keogh se usadil proti Kathleen, zatímco Ryan se posadil na druhou stranu uličky. Ihned otevřel kufřík a vytáhl složku papírů. Začal se probírat jednotlivými materiály. Brýle mu sklouzly až na špičku nosu.
Dívka vytáhla z příruční tašky „Půlnoční soud“ a irský slovník, který položila na stolek. Keogh si pomyslel, že Kathleen je vážně dívka k pohledání. Sám seděl u okna a díval se ven. Hlavou se mu honily představy, co by asi udělala, kdyby věděla, že právě on ztělesňuje hnutí, které ona k smrti nenávidí. Keogh totiž patřil k římskokatolické církvi a byl jedním z nejkrutějších zabijáků irské republikánské armády. Bože, a právě tato holka se bude smažit v pekle, až přijde ten správný den.
Asi po hodině jízdy se objevil stevard a tlačil před sebou vozík s pohárky čaje a kávy a nabízel sendviče a noviny. Ryan si objednal kávu, dívka a Keogh se rozhodli pro čaj. Martin si ještě koupil Times a Daily Mail. Další hodinu pak novinami listoval.
O situaci v Irsku se toho moc nedozvěděl. Bomba v Derry zničila šest obchodů na jedné ulici. Byla to odplata za zavraždění dvou katolíků na Falls Road. Tito lidé byli pro změnu zabiti proto, že kdosi zastřelil protestanta v Shankillu. Armádní vrtulník se dostal do kulometné palby. Nic nového pod sluncem, Irové v Ulsteru by řekli, že to byl prostě docela obyčejný den jako každý jiný.
Pak ale v Timesech našel článek nazvaný „Bože, jak ještě dlouho? Jak ještě dlouho?“. Napsal ho poslanec Parlamentu na penzi, který určitou část své politické kariéry odsloužil jako ministr pro Severní Irsko. Ze zcela nepochopitelných důvodů si začal najednou myslet, že už bylo té šestnáctileté krvavé války opravdu dost. Doporučoval, aby se Ulsteru udělila nezávislost jako dalšímu členu Commonwealthu. Keogh se ušklíbl, protože mu přišlo k smíchu, jak naivní může být i tak zkušený politik.
Zavřel noviny, zapálil si cigaretu, protáhl se a začal si pozorně prohlížet Kathleen. Docela ho pobavila, když si všiml, že celou řadu irských slovíček musí hledat ve slovníku. Podívala se na něho a s úžasem zjistila, že se usmívá.
Zato na její tváři se rozlily zlostné chmury. „Co je tady k smíchu?“
„Nic moc. Jen se mi zdá, že s tou knihou máš dost problémů.“
„Moc jednoduchá knížka to není. Začala jsem se irštinu učit sotva před třemi měsíci. Tuhle větu nejsem schopná zaboha přeložit.“ Keogh mluvil irsky zcela plynně. Nebylo by tedy pro něj žádným problémem jí pomoci, ale dát najevo skutečnost, že tuto řeč umí, by bylo katastrofální chybou. V Irsku totiž touto řečí podle obecného mínění mluví jen nacionalisté a katolíci. A právě ti stáli na druhé straně než Kathleen.
Ryan už také s papíry skončil a uložil je zpět do kufříku. Opřel se o opěradlo a zavřel oči.
„Vypadá unaveně,“ ozval se Keogh.
„Pracuje od nevidím do nevidím. Dává do toho všechno. Je plně oddán naší věci. Naše víra mu dává sílu, je pramenem jeho života.“
„Vašeho ale taky.“
„Každý musí něčemu ve svém životě věřit, Martine.“
„Pro vás tím rozhodujícím zlomem v životě byla smrt vaší rodiny, že?“
„Vyvraždění mých nejbližších, Martine. Byla to sprostá vražda.“
Na toto tvrzení se nedalo ničím odpovědět. Zbledla, v její tváři se objevilo zvláštní napětí. Z očí jí sálal hněv.
„Klid, děvče, chce to klid,“ usmál se Keogh. „No tak, radši se zase pusť do té irštiny.“ Zvedl znova Daily Mail a pohroužil se do novin.
Po hodině se stevard znova vrátil. Objednali si další čaj a sendviče. Ryan spokojeně spal.
„Necháme ho odpočinout,“ rozhodla dívka.
Při svačině raději nemluvili, aby ho nerušili. Keogh si nakonec zapálil další cigaretu. „Kathleen, je ti teprve šestnáct a máš celý život před sebou. Co bys chtěla dělat, kdyby v Irsku zavládl konečně pokoj a mír?“
„Tak to náhodou vím docela přesně. Vždycky jsem chtěla být zdravotní sestrou. Vlastně po tomto zaměstnání toužím už od doby, kdy jsem ležela v nemocnici. V Royal Victoria jsem po výbuchu té zatracené bomby strávila skoro tři měsíce. Sestřičky tam byly s…
