LAKE DISTRICT
1995
PATNÁCTÁ
Kathleen se vynořila z mlhy a zamířila rovnou k přístavišti vedle mola. Nenamáhala se ani člun vázat. Nechala člun osudu, přeběhla nábřeží a vkročila na dvorek Loajalisty a hned začala zuřivě lomcovat dveřmi od Barryho dodávky. Byly zamčené. Na chvilku se zastavila a usilovně přemýšlela. Musela se odtud za každou cenu dostat.
Přešla znovu dvorek k bočnímu vchodu a vešla do kuchyně.
Kevin seděl u stolku a popíjel čaj. Četl včerejší noviny. Překvapeně se na ni podíval. „Co tady děláte?“
„Klíče od Barryho dodávky! Kde jsou?“
„Na polici, tamhle.“
Vzala si je a strčila do kapsy. „Potřebuji svou kabelku. Je v mém pokoji. Jdu si pro ni a pak vypadnu.“ Stringer naprosto nic nechápal. Pocítil záchvěv strachu. Personál se objeví až za pár hodin a on tu byl sám. Musel se nebezpečí postavit.
Scházela ze schodů. Shodila gumák, který nosila na lodi. Vzala si svůj dlouhý pršiplášť a starý obnošený baret. Přes levé rameno si přehodila kabelku.
„Kde leží Ladytown?“
„Za Newcastlem v zálivu Dundrum. Pobřežní silnice ale stejně nikam jinam nevede.“
„Jak je to daleko?“
„Třicet kilometrů.“
„Výborně, tak já jedu.“ Kathleen už nemluvila s americkým přízvukem. Hrubý irský akcent belfastského pobřeží, kterým mluvila před deseti lety, se vrátil.
Stringer vstal a postavil se jí do cesty. „K čertu, co se tady děje? Kde je Jack?“
„Mrtev. Martin ho zastřelil. Martin Keogh. Sollaza taky zabil. A toho rabijáta taky. Je pořád na lodi s tou ženskou. Zamknula jsem je v kabině a odplula na člunu.“ Mluvila monotónně a bezvýrazně. Stringer pocítil jakési uvolnění.
„Žádnej Keogh, ale Dillon. Holka, copak jsi ztratila rozum? Ne, všechny tři dostat nemohl.“
„Ale jo. No, stejně odtud vypadnu.“
„Nikam nejedeš!“
Položil jí ruce na ramena.
Z očí jí vyšlehly blesky. Zbrunátněla. „Nešahej na mě, Taigu, ty hajzle!“ Vytrhla browning z pravé kapsy, přiložila ústí hlavně k jeho boku a vypálila.
Kevin zachrčel a zavrávoral. „Sakra, cos to udělala?“
Vystřelila ještě jednou. Padl na stůl a svezl se na podlahu. „Další parchant z cesty,“ řekla tiše. „Až budu mít, co chci, půjdete tam všichni.“ Strčila pistoli do kapsy a vyšla ven.
Zanedlouho již dodávka vyjížděla z opuštěné hospody.
Dillon navedl Avenger k molu. Zatímco vypínal motory, Hannah se rvala s poutacími lany. Dillon vyšel na palubu a pomohl jí loď uvázat.
„Hmm. Musíme si pospíšit.“
Vzal Hannah za ruku a přeběhli k zadní brance do hospůdky. Už zase lilo jako z konve. Hannah nakoukla do kuchyně oknem.
„Nikdo tam není,“ pokrčila rameny. „Dodávka je ale pryč.“
„Dobře, jdeme,“ rozhodl okamžitě Dillon a vytáhl walthera.
Když vešli dovnitř, hned ucítili pach střelného prachu a našli Stringerovo tělo. Hannah k mrtvému poklekla a snažila se nahmatat pulz. Podívala se na Dillona a zavrtěla hlavou.
„Má to za sebou.“ Vstala. „Slečna Ryanová nebere vězně. Kam asi jela?“
„Je to jasné jako facka. Svého strýce předávkovala. Myslela si, že to bude dobrá záminka, aby je tolik nehlídali. Hledali možnost útěku, moje milá. Její plán se zhroutil a Michaela, de facto, zabila. Obviňuje sebe sama. Půjde dál v jeho stopách. Po svém a mnohem tvrději než on. Nemá už v životě co ztratit,“ shrnoval Dillon.
„Takže jela do Lake District?“
„Kam jinam? Jak se tam ale dostaneme my a včas?“
„Poletíme do Manchesteru a tam si najmeme nějaké auto.“
„Ne, nejspíš si tady někde najmeme i letadlo. Od druhé světové války tady provozují leteckou taxislužbu. Stačí se podívat do Pooleyho Leteckého průvodce.“
„To je pravda,“ přikývla Hannah. „Pak ta její zvláštní poznámka… Všechno teď čeká jen na mě…“
„Teď z téhle kocábky vypadnu a dojdu si pro to…,“ doplnil Dillon.
„Seane, ta holka ztratila zdravý rozum, je šílená! Uvědomuješ si to. Je těžce nemocná a bohužel nebezpečná. Všiml sis, že se jí vrátil i zdejší hrubozrnný přízvuk?“
„Hmm. Mluvila jako ve svých šestnácti. Belfast z ní přímo vyvěral. Vrátila se do temných uliček před deseti lety. Vrátila se domů, Hannah, se vším, co to znamená. Z…
