(9) JESOD
) 118 (
Společenská teorie konspirace… je důsledek toho, že už není možné počítat s Bohem, z čehož vyplynula otázka: „Kdo nastoupil na jeho místo?“
(Karl Popper, Conjectures and refutations (Conjectures… (angl.) — dohady a námitky), London, Routledge, 1969, I, 4)
Let mi prospěl. Opustil jsem nejenom Paříž, ale i podzemí a vlastně i Zemi, zemskou kůru. Obloha, na horách ještě ležel bílý sníh. Osamocenost ve výšce deseti tisíc metrů a pocit opojení, jaký let poskytuje, umělý tlak v kabině, neklid, který pak přejde. Napadlo mě, že teprve tady nahoře stojím na pevné zemi. A řekl jsem si, že za vším udělám tečku, pár poznámek do zápisníku, zavřít oči a na nic nemyslet.
Především jsem si chtěl udělat jakýsi seznam všeho, co se nedalo jen tak vysvětlit.
Že Diotallevi je po smrti, o tom nemůže být pochyb. Řekla mi to Gudrun a ta stála vždycky mimo náš příběh, ani by jej nepochopila, takže tu byla vlastně jediná od toho, aby říkala pravdu. Pravda je taky to, že Garamond není v Miláně. Jistě, může být kdekoliv, ale už fakt sám, že tam není a pár dnů nebyl, může znamenat důkaz, že byl v Paříži, kde jsem ho taky viděl.
A doma v Miláně není ani Belbo.
Dejme tomu, že to, co jsem viděl v sobotu večer v Saint-Martin-des-Champs, se opravdu stalo. Třeba ne přesně tak, jak jsem to viděl já, omámený hudbou a vůněmi, něco se však přihodit muselo. Bylo to přesně jako s Amparou. Jakmile se vrátila domů, nebyla si vůbec jista, zdali Pombou Girou posedlá byla, věděla jenom, že při umbandě byla a že si myslila, nebo že si počínala, jako by si myslila, že Pombou Girou posedlá je.
Co mi Lia řekla na horách, to je pravda, její výklad poselství je naprosto přesvědčivý, byl to seznam zakázek nějakého kupce. K žádným shromážděním templářů v Grange-aux-Dimes nikdy nedošlo. Nebyl žádný Plán a nebylo žádné poselství.
Kupcův seznam, to pro nás byla nevyplněná křížovka, ale bez legendy. Je třeba vyplnit okénka, aby se všechno náležitě zkřížilo. Ten příklad však asi není dost výstižný. V křížovce se kříží slovo a slova se mohou křížit, mají-li jedno písmeno společné. Při té naší hře jsme nekřížili slova, ale pojmy a fakta, pravidla byla tedy jiná. A to v podstatě tři.
První pravidlo záleželo v tom, že pojmy se navzájem spojují na základě analogie. Neexistuje pravidlo, které by nám předem umožnilo rozhodnout, zdali ta či ona analogie je dobrá či špatná, protože z jistého hlediska se všechno podobá všemu. Příklad. Brambora souvisí s jablkem, jsou to plody rostlinné říše a taky mají zhruba stejný tvar. Od jablka se s pomocí bible dostaneme k hadu. Od hada k preclíku na základě podobnosti tvarů, od preclíku k záchrannému pásu a od něho k plavkám, od plavek a plavby k námořní mapě a od námořní mapy, protože je z papíru, k papíru hygienickému, od hygieny k lihu, od lihu k alkoholu, od alkoholu k narkotikům, od narkotik k mjekční stříkačce, od stříkačky k díře, od díry k zemi a od země k bramboře.
Perfektní. Druhé pravidlo totiž tvrdí, že hra vyšla a platí, pokud tout se tient. Od brambory k bramboře tout se tient. Takže to je v pořádku. Třetí pravidlo říká, že spojení nesmějí být úplně nová, měl by na ně přijít někdo před námi, a čím víckrát se to stalo, tím líp. Souvislosti a vzájemné křížení významů jsou pak reálné právě díky tomu, že jsou samozřejmé.
Právě na tom byl taky založený nápad pana Garamonda: knížky spisovatelských ďáblíků už nesmějí přinášet nic nového, naopak mají jen opakovat to, co tu už bylo, v čem by jinak byla síla tajného vědění?
A tak jsme si počínali i my. Nic jsme si nevymysleli, jen jsme kostky uložili na jejich místa ve stavebnici. Tak to provedl i Ardenti, ani on si nic nevymyslel, jenomže ty kostky nedal tam, kam patřily, taky neměl naše vzdělání a neměl ani všechny kostky.
Tamti sice všechny kostky měli, neměli však schéma křížovky. I v tomto případě jsme byli lepší my.
Vzpomněl jsem si, jak mi Lia na horách vyčítala, že jsme dali dohromady ošklivou hru: „Lidé touží po plánech, stačí jim nějaký p…
