Foucaultovo kyvadlo (Umberto Eco)

) 69 (

Elles deviennent le Diable: débiles, timorées, vaillantes à des heures exceptionnelles, sanglantes sans cesse la crymantes, carassantes, avec des bras qui ignorent les lois… Fi! Fi! Elles ne valent rien, elles son fates d’un côté, d’un os courbe, d’une dissimulation rentrée… Elles baisent le serpent…

(Elles deviennent… (fr.) — Promění se v ďábla: chatrné, bojácné, leč plné síly v nezvyklou denní dobu, neustále krvácející, slzící, mazlivé, jsou jenom jednostranné, vyrobené z křivého žebra, skrývající svou licoměrnost… Milují se s hady…)

(Jules Bois, Le satanisme et la magie ( (…) Satanismus a magie.), Paris, Chailley, 1895, str. 12)

Teď už je mi jasné, že na to zapomínal opravdu. Do toho období určitě patří i tento krátký, ohromený file.

Filename: Ennoia

Přišla jsi domů nečekaně. Měla jsi tu bylinku. Nechtěl jsem, žádné vegetální substanci nedovoluji zasahovat do činnosti mého mozku (teď ale lžu kouřím přece tabák a piju destiláty z obilí). Když mě na počátku šedesátých let lákávali, moc často to ale nebylo, do skupinky, kde obíhal nedopalek nabodnutý na špendlík a nasáklý cizími slinami, přišlo mi to pokaždé k smíchu.

Včera jsi mi však „trávu“ nabídla ty, řekl jsem si, že mně tím třeba nabízíš sebe a kouřil jsem v pevné víře že tomu tak je. Tančili jsme a tiskli se k sobě jak se to už dávno nedělá při Mahlerově Čtvrté symfonii. Měl jsem dojem že mám v náruči jakousi pradávnou bytost s něžným vrásčitým obličejem, jaký mívají kozy, v hloubi mých beder se probouzel had a zbožňoval jsem tě jako jakousi pradávnou tetu všech a pro všechny. Asi jsem se jen dál přimykal k tvému tělu, neopouštěl mě však dojem, že vzlétáš, že se měníš ve zlato, že otvíráš zavřená dvířka, že zvedáš předměty od země. Vnikal jsem do tvého tajného lůna Megale Apophasis. Anděly vězněná.

Néhledal jsem snad tebe? A možná jsem tu vůbec jen od toho, abych na tebe věčně čekal. Ztratil jsem tě pokaždé snad jen proto, že jsem poznal, kdo jsi, a ztratil odvahu? Ztratil jsem tě pokaždé jen proto, že přitom, jak jsem tě poznal, jsem už věděl že tě musím ztratit?

Kde jsi však večer skončila? Probudil jsem se až ráno a bolela mě hlava.