Kapitola 10.
Když se Denisa probudila, hrábla po budíku a zděsila se ukazoval, že je krátce po sedmé. Byla zvyklá, že Martin vstává před šestou, a kdykoli u ní trávil noc, neobtěžovala se s nařizováním zvonku. Odkopla přikrývku a spěchala do koupelny, aby se rychle osprchovala. Philips otevřel oči právě ve chvíli, kdy její nahé pozadí mizelo v chodbě. Tak krásně mu den už dlouho nezačínal!
Vůbec ho netrápilo, že zaspal, a považoval to za úmyslné gesto neposlušnosti vůči starému způsobu života. Rozkošnicky se protahoval ve vyhřáté posteli. Napadlo ho, že by si mohl ještě pospat, ale nakonec rozhodl, že společná sprcha s Denisou je lepší nápad.
Když vešel do koupelny, zjistil, že ona je už skoro hotová a nemá náladu na laškování. Stoupl si k ní do sprchovacího koutu a zatarasil jí cestu, ale nedůtklivě ho upozornila, že v 8.00 musí předstoupit před vizitu s rentgenovými snímky.
„Proč se už nechceš milovat dotíral. „Napíšu ti omluvenku, že jsi byla u lékaře.“
Hodila mu na hlavu vlhký ručník a vystoupila na rohožku před sprchou. Otírala se a snažila se přitom překřičet šumění vody:
„Když dneska skončíš v rozumnou hodinu, pozvu tě k sobě na večeři.“
„Úplatky nepřijímám!“ zvýšil hlas. „Hodlám zjistit, co řikali patologové na preparáty z mozku McCarthyové, a doufám, že se mi podaří udělat Kristin Lindquistové pár polytomografů a CAT. Kromě toho musím prohnat počítačem stoh starých filmů. Dnešní výzkumná práce provede konečné zúčtování.“
„Mám pocit, že jsi mírně tvrdohlavý,“ odtušila Denisa.
„Obsedantní,“ řekl Martin.
„Kdy chceš, abych zašla na gynekologii?“
„Co možná nejdřív.“
„Dobře. Objednám se na zítřek.“
Denisa pustila fén, takže se v rozhovoru nedalo pokračovat.
Philips dokončil sprchování a oholil se jejím žiletkovým strojkem na jedno použití. V těsné koupelně kolem sebe museli navzájem různě poskakovat, aby ranní hygieně učinili zadost.
Denisa se naklonila k zrcadlu, aby si nalíčila oči, a přitom se zeptala: „Co myslíš, že zpúsobuje změny hustoty na těch snímcích?“
„To vážně nevím,“ přiznal a pokoušel se přičesat své husté světlé vlasy. „Proto jsem si nechal udělat na patologii ty preparáty.“
Denisa se napřímila, aby zhodnotila své úsilí.
„Připadá mi, že prvním krokem k úspěšnému vyřešení té záhady bude odpověď právě na tuhle otázku. Zatím asi nemá smysl snažit se spojit abnormality s určitou chorobou, jakou je třeba roztroušená skleróza.“
Máš pravdu,“ přikývl. „Ta myšlenka pochází z nemocničních karet. Byl to krok do prázdna. Ale chceš něco vědět? Právě jsi mi vnukla další nápad.“
Philips se dostal do staré budovy lékařské fakulty tunelem. Vchod z ulice byl už dávno nedobytně uzavřený. Když zdolával schody do haly, s překvapivou sentimentalitou si vzpomněl na doby, kdy za budoucnost jeho života byl zodpovědný pouhý slib. Došel k důvěrně známým dřevěným dveřím s ošoupanými koženými výplněmi a zastavil se. Pečlivě provedený nápis LÉKAŘSKÁ FAKULTA byl téměř nečitelný a zneuctěný nedbale přitlučeným prknem. Pod ním držel na dvou připínáčcích hnědý karton, na němž bylo upozornění:
Lékařská fakulta je umístěna v Burgerově budově.“
Za majestátními starými dveřmi dřímala dávno vyčichlá sláva.
Bývalý foyer byl polorozbořený a jeho dubové táflování prodáno v aukci. Finance určené na renovaci vyschly dřív, než byla dokončena demolice.
Martin se pustil stezkou lemovanou harampádím, která vedla kolem někdejší informační kabinky a pokračovala zaprášeným schodištěm. Při pohledu přes foyer spatřil zatarasené dveře vedoucí do ulice. Obě jejich masivní křídla byla spojena řetězem.
Philipsovým cílem byla Barrowova posluchárna. Když stanul přede dveřmi, všiml si, že byly opatřeny novým nápisem: Oddělení počítačových věd: Úsek umělé inteligence. Otevřel dveře, přistoupil k železným trubkám, které tvořily zábradlí, a shlédl dolů do polokruhové posluchárny. Sedadla zmizela. Na různě velkých, pravidelně uspořádaných hromadách ležely poskládány rozličné součástky. Dole na pódiu stály dvě velké počítačové jednotky sest…
