BITEVNÍ SÁL
15.15
Vklouzla zpět na svou židli. Zvukař jí přišel připnout vysílač zase k pásku. „Řekněte něco, prosím vás, jen kvůli úrovni.“
„Zkouška, zkouška, už mě to unavuje,“ zarecitovala.
„To stačí, díky.“
Všimla si, že Richman je už také uvnitř a stojí vzadu u stěny. Na tváři mu pohrával lehký úsměv. Nevypadal ani trochu znepokojeně. Byl si stoprocentně jistý, že s tím Casey nemůže nic udělat. Marder uzavřel obrovský kšeft, dává darem křídlo, vybrakuje podnik a ji k tomu zneužil.
Reardon dopadl na židli naproti ní, zakroutil rameny a narovnal si kravatu. Pak se na ni usmál. „Jak je?“
„Prima.“
„Je tady vedro, co?“ Pohlédl na hodinky. „Už jsme skoro hotovi.“
Maloneová k nim přišla a něco Reardonovi pošeptala. Vlastně šeptala dost dlouho. Reardon se ozval: „Vážně?“ Zdvihl obočí a několikrát kývl hlavou. Konečně řekl: „Rozumím.“ Začal listovat v papírech a prohlížel desky, které měl před sebou.
Maloneová zvolala: „Mládenci? Hotovo?“
„Kamera A hotovo.“
„Kamera B hotovo.“
„Zvuk hotovo.“
„Jedem,“ oznámila.
A je to tady, řekla si Casey. Zhluboka se nadechla a vyčkávavě upřela zrak na Reardona.
Reardon se na ni usmál.
„Vy jste ve vedení Norton Aircraft.“
„Ano.“
„Už pět let.“
„Ano.“
„Jste důvěryhodná a vysoce postavená vedoucí pracovnice a firma vám důvěřuje.“
Přikývla. Kdyby tak věděl.
„A teď tu máme ten incident z letu 545. Stal se v letadle, o kterém vy tvrdíte, že je dokonale bezpečné.“
„Správně.“
„A přece tři lidé zahynuli a víc než padesát jich bylo zraněno.“
„Ano.“
„Záběry, které jsme zhlédli, byly otřesné. Vaše komise pro rozbor havárií pracuje čtyřiadvacet hodin denně. A jak se zdá, skutečně jste na něco přišli.“
„Ano,“ přisvědčila.
„Takže víte, co se při tom letu stalo.“
Opatrně.
Musí si počínat velice, velice opatrně. Protože pravda je taková, že to neví. Má jen velmi silné podezření. Ještě stále zbývá složit to dohromady a ověřit, že se jednotlivé události staly v daném pořadí. Řetěz příčinných souvislostí. S jistotou nevědí nic.
„Jsme velice blízko jistému odhalení,“ potvrdila Casey.
„Nemusím ani říkat, že se už nemůžeme dočkat.“
„Oznámíme je zítra.“
I přes reflektory zaregistrovala Richmanův úlek. Tohle nečekal. Ten parchant by moc rád zjistil, co má Casey za lubem.
Jen ať to zkusí.
Reardon na opačné straně stolu se odvrátil a Maloneová mu něco šeptala. Reardon přikývl a otočil se opět ke Casey. „Proč čekat, paní Singletonová, pokud to skutečně víte?“
„Protože, jak jste ostatně konstatoval sám, jde o velice závažnou nehodu. V takových případech se zákonitě vyrojí velká spousta dohadů a spekulací z mnoha zdrojů. Norton Aircraft je toho názoru, že zodpovědnost je namístě především. Než cokoli zveřejníme, musíme svá zjištění ověřit letovou zkouškou stroje, ve kterém k neštěstí došlo.“
„Kdy se ta zkouška bude konat?“
„Zítra ráno.“
„Ach,“ vzdychl zklamaně Reardon. „Ale to už bude pro naše vysílání pozdě. Jistě chápete, že vlastně berete firmě příležitost k obhajobě tváří v tvář tak závažným obviněním.“
Casey měla odpověď připravenou. „Letovou zkoušku jsme naplánovali na pět hodin ráno. Okamžitě po ní – to znamená zítra v poledne – uspořádáme tiskovou konferenci.“
„V poledne,“ opakoval Reardon.
Tvářil se lhostejně, ale Casey dobře věděla, že usilovně počítá. Poledne v Los Angeles, to jsou tři odpoledne v New Yorku. To je moře času na přípravu večerních zpráv jak v New Yorku, tak v Los Angeles. O předběžných výsledcích vyšetřování v Nortonu budou dopodrobna informovat místní i celostátní stanice. A v sobotu ve 22.00, kdy má Newsline vysílací čas, už reportáž nebude nikoho zajímat. Vzhledem k tomu, co se může vynořit na tiskové konferenci, bude reportáž, připravená do vysílání večer před tiskovou konferencí, úplně mimo. Možná vyzní i dost trapně.
Reardon si povzdechl. „Na druhou stranu bychom k vám neradi byli nespravedliví,“ prohodil starostlivě.
„Přirozeně,“ přikývla chápavě Casey.
