/8
V konferenčním sále musela být nejmíň g stovka lidí. Všichni se přišli podívat, jak jejich přátelé a příbuzní přebírají diplomy o absolvování kurzu obchodních zástupců pořádaného Arolenem. Arnold Wiseman, muž pověřený vedením kurzů, seděl na pódiu vedle Billa Shellyho. Po pravici jim zplihle visela americká vlajka.
Adama celý ceremoniál trochu uváděl do rozpaků, protože si jasně uvědomoval, že z toho Arolen dělá větší představení, než bylo takovému čtyřtýdennímu výcviku úměrné. Ale přesto to zapadalo do celkové mozaiky, protože už taky věděl, že devět desetin práce obchodních cestujících s léky není nic víc než čiré divadélko.
Když se nad tím tak zamýšlel, až sám žasl, jak rychle ty čtyři týdny uběhly. Od prvního dne mu bylo jasné, že má se svými pěti semestry medicíny přede všemi ostatními velký náskok. Polovina ostatních dvaceti studentů měla diplomy z farmakologie, pět z nich mělo obchodní školu a zbytek byl z různých oddělení farmaceutických závodů Arolen.
Adam se rozhlížel v davu po Jennifer, jestli si to na poslední chvíli přece jen nerozmyslela a nepřišla, ale věděl, že je to planá naděje. Od samého začátku byla proti jeho zaměstnání u Arolenu, a i kdyby v sobě tuhle nechuť? dokázala překonat, bývalo jí teď každé ráno tak zle od žaludku, že jen zřídkakdy dokázala vyjít z bytu před polednem. Přesto však nemohl odolat tomu, aby se v publiku nedíval po všech tmavovlasých ženách, kdyby se tu snad i, I; nějakým zázrakem přece jen objevila.
Náhle jeho těkající pohled zavadil o drobného muže s tmavými i kudrnatými vlasy a v černém plášti do deště. Stál u vchodu, ruce zaražené do kapes. Na orlím nose mu seděly jednoduché brýle s kovovými obroučkami.
Adam se odvrátil a usoudil, že ho nejspíš mámí zrak. Pak se zvolna otočil a podíval se na toho muže znovu. Nebylo pochyb. Byl to jeho otec.
Po celý zbytek ceremoniálu byl Adam úplně vyveden z míry, a Když skončila oficiální část a začala recepce, prodral se ke dveřím, kde muž stál. Opravdu to byl jeho otec.
„Tati?“ oslovil ho Adam.
Doktor Schonberg se ohlédl. Na párátku držel napíchnutého garnáta. V jeho očích ani na rtech nebylo stopy po úsměvu.
„Kde ses tu vzal?“ podivil se Adam a nevěděl co dál. To, že otec přišel, ho potěšilo, ale zároveň znervóznilo.
„Takže je to pravda,“ utrousil stroze doktor Schonberg. „Ty vážně pracuješ pro Arolen!“
Adam přikývl. „A co tvoje medicína?“ vyjel na něj hněvivě doktor Schonberg. „Co teď mám říct tvé matce? Co mi to dalo práce, aby tě tam vzali!“
„Myslím, že s tím měl co dělat spíš můj prospěch,“ odsekl Adam. „Mimoto se tam chci zase vrátit. Jenom jsem načas přerušil studium.“
„A proč?“ nechápal doktor Schonberg.
„Protože potřebujeme peníze,“ vysvětlil Adam. „Budeme mít dítě.“
Na vteřinku se mu zazdálo, jako by otcovy rysy zjihly. Ale vzápětí se už doktor Schonberg znovu znechuceně rozhlížel sálem. „Takže ty ses dal dohromady s tímhle…,“ Máchl rukou po honosně zařízené místnosti. „Nepovídej mi, že neraš, jak se obchodní zájmy snaží ovládnout lékařskou profesi.“
„Arolen je k užitku nemocným,“ pípl Adam.
„Ušetři mě těch žvástů,“ zarazil ho doktor Schonberg. „Na tuhle propagandu nejsem zvědavý. Farmaceutické firmy a společnosti, které stojí za nimi, chtějí hlavně vydělávat prachy, jako každý jiný průmyslový podnik. Jenomže vyhazují miliony na to, aby veřejnost přesvědčily, že to tak není. Lež jako věž. A když si pomyslím, že se do toho zapletl můj syn, a to jen proto, že ta holka, co si ji vzal…“
„Jmenuje se Jennifer,“ vybuchl Adam a cítil, jak mu do tváří stoupá krev.
„Pan doktor Schonberg.“ Za Adamovými zády se náhle objevil Bill Shelly se sklenicí sektu v ruce. „Vítám vás v Arolenu. Jistě jste na svého syna hrdý zrovna tak jako my. Jmenuju se Bill Shelly.“
Doktor Schonberg pominul ruku, kterou mu podával.
„Já vím, kdo jste,“ řekl. „A pokud mám být upřímný, jsem z toho, že se tu setkávám se svým synem, spíš zděšený než hrdý. Jediný důvod, proč jsem přijal vaše pozvání, byl, že jsem si přál, aby bylo jasno, že kvůli…
