/4
Doktor Lawrence Foley zahnul na dlouhou točitou příjezdovou cestu k svému domu. Rozlehlá kamenná budova byla ještě stále z dohledu, když stiskl knoflík dálkového ovládání dveří garáže. Teprve poté, co objel poslední skupinu jilmů, zahlédl věžičky rýsující se na pozadí noční oblohy. Tenhle novogotický zámek v Greenwichi postavil počátkem dvacátých let jistý výstřední milionář, který přišel o všechno při krachu na burze v roce 1929 a prostřelil si hlavu puškou na slony.
Laura Foleyová seděla v horním obývacím pokoji, když uslyšela manželova jaguára, jak zajíždí do garáže. Ginger, jejich fenka trpasličího pudla, zvedla hlavu a zavrčela jako hlídací pes. Laura odhodila knihu, kterou četla, a pohlédla na hodiny. Ukazovaly tři čtvrti na deset a ona byla vzteky bez sebe. Připravila večeři na osmou, ale Larry se jakživ neobtěžoval zavolat jí, že se zdrží. Tohle udělal tenhle měsíc už pošesté. Kdyby mu to byla řekla jednou, ale stokrát už mu opakovala, ať zavolá. Nic víc od něho nechtěla. Věděla, že lékaři mívají naléhavé případy, ale takový telefon by ho nezdržel víc než minutu.
Seděla na pohovce a uvažovala, co má dělat. Mohla zůstat, kde byla, a nechat Larryho, a se o sebe v kuchyni postará sám. Ale to už zkoušela dřív, a k ničemu to nebylo. Až donedávna býval manžel k jejím náladám citlivý. Ale od té doby, co se před nějakými čtyřmi měsíci vrátil z lékařského sympozia, začal být zčistajasna chladný a bezohledný.
Zadním schodištěm od kuchyně k ní zaléhaly zvuky naznačující, že si už Larry začal chystat něco k jídlu. To, že se ani neobtěžoval zajít ji nahoru pozdravit, přidalo k pocitu křivdy ještě pocit urážky. Sundala nohy z podnožky, nazula si sandály a vstala. Přešla k zrcadlu ve zlaceném rámu a zadívala se na sebe. Na šestapadesát vypadala ještě setsakra dobře. Ale za posledních víc než osm týdnů o ni Larry neprojevil ani nejmenší sexuální zájem. Mohl snad v tom být důvod, že v něm takovou silou znovu propukl zájem o práci? Larrymu a Clarku Vandermerovi trvalo dlouhých dvacet let, než se jim podařilo vybudovat svou praxi natolik, že se mohli zaměřit spíš na gynekologii než na porodnictví. A pak s tím Larry zčistajasna prostě seknul. Když se tenkrát vrátil z onoho sympozia, oznámil jí, že odchází od Sdružení gynekologů a přijímá zaměstnání na Julianově klinice. Lauru tím tehdy natolik omráčil, že se vůbec nezmohla na nějakou reakci. A od té doby, co nastoupil na Julianově klinice, přibíral si stále víc případů nastávajících matek, bez ohledu na to, ať že dřel sebevíc, plat dostával stále stejný.
Z myšlenek ji vyrušila nenadálá rána. To byl další problém. Larry začínal být poslední dobou občas neohrabaný, jako by měl výpadky pozornosti. Lauru napadlo, jestli není na pokraji nějakého zhroucení.
Usoudila, že nadešel čas si o tom všem s manželem pohovořit. Urovnala si župan a zamířila po zadním schodišti dolů. Ginger jí šla v patách.
Našla Larryho u kuchyňského pultu, jak se láduje velkým sendvičem a čte si lékařský časopis. Sako si svlékl a přehodil je přes opěradlo židle. Když ji uslyšel vcházet, pozvedl oči. Tvář měl podivně ochablou, jako už po několik týdnů.
„Ahoj, miláčku,“ uvítal ji bezvýrazným tónem.
Laura stála pod schodištěm a dopřávala vzteku, aby v ní rostl víc a víc. Manžel se na ni chviličku díval a pak znovu obrátil oči ke svému časopisu.
„Proč jsi aspoň nezavolal?“ vyštěkla Laura, kterou tenhle pokus nebrat ji vůbec na vědomí nadobro rozzuřil.
Larry zvolna pozvedl hlavu a obrátil se ke své ženě. Neřekl nic.
„Na něco jsem se tě ptala,“ připomněla mu. „Snad bys mi mohl odpovědět. Už kolikrát jsem ti říkala, abys zavolal, když víš, že se zdržíš.“
Larry se ani nepohnul.
„Slyšels, co jsem ti říkala?“ Laura popošla blíž a podívala se manželovi do očí. Zorničky měl rozšířené a zdálo se, jako by se díval někam skrze ni.
„Haló,“ zamávala mu rukou před obličejem. „Nevzpomínáš si na mě? Já jsem tvoje žena.“
Larryho zorničky se zúžily a on zamžoural, jako by ji teprve teď postřehl.
„Promiň, že jsem nez…
