Kapitola 7
Bryson na ženu zíral.
„No ták!“ zaječela a zoufalství v jejím hlase zesílilo. „Kdybych tě chtěla zabít, už bych to dávno udělala. Mám proti tobě výhodu, mám přece infrabrýle.“
„Teď už tu výhodu nemáš,“ odpověděl Bryson a pevně svíral ukradenou pistoli u boku.
„Znám tuhle loď jako svoje boty. Takže jestli tu chceš zůstat a hrát si na kočku s myší, tak si klidně posluž. Jenže já teď nemám žádnou jinou možnost než zmizet z lodě. Calacanisova ochranka je početná – má spoustu dalších lidí, kteří teď už jsou dost možná na cestě sem.“ Volnou rukou ukázala na předmět upevněný vysoko na jedné z přepážek pod stropem strojovny. Bryson poznal, že jde o průmyslovou kameru. „Větší část lodi sleduje kamerami, ale ne celou. Takže mě buďto můžeš následovat a zachránit si život, anebo tu zůstat a nechat se zabít. Záleží jen na tobě!“
Žena se rychle otočila, seběhla z lávky a vystoupala po krátkém kovovém schodišti k poklopu. Odjistila ho, ohlédla se a pokynula hlavou Brysonovi, aby ji následoval.
Bryson váhal jen několik vteřin a pak ženu poslechl. Hlavou se mu honily myšlenky – snažil se té ženě přijít na kloub. Kdo to je?
Co vlastně dělá, o co jí jde a proč je vůbec tady?
Tato žena očividně nebyla jen pouhou servírkou.
Kým tedy byla?
Znovu mu pokynula a Bryson prošel poklopem za ní, přičemž celou dobu pevně svíral pistoli.
„Co tady…?“ začal.
„Tiše!“ sykla žena. „Zvuky se tu strašně rozléhají.“ Zavřela za Brysonem poklop a zajistila ho šroubem. Pronikavě hlasitý hluk strojovny byl pryč. „Naštěstí pro nás je tohle protipirátská loď.
Je zkonstruována tak, aby se jednotlivé průchody daly uzavírat a zamykat.“
Bryson zachytil její pohled a na okamžik se nechal okouzlit její pozoruhodnou krásou. „Máš pravdu,“ řekl tiše, ale rozhodně, „moc na vybranou teď právě nemám, ale přesto mi řekni, co se tu děje.“
Žena na něj upřela pohled, který byl upřímný a zároveň vzdorovitý, a zašeptala: „Na vysvětlování teď není čas. I já jsem tady tajně. Sleduji dodávky zbraní určitým organizacím, které chtějí uvrhnout Izrael zpět do doby kamenné.“
Mossad, pomyslel si Bryson. Podle přízvuku však poznal, že žena je Libanonka z údolí Bikáa. Něco tu nebylo úplně v pořádku.
Mohl by být polním operativcem Mossadu Libanonec, a nikoliv Izraelec?
Žena naklonila hlavu, jako by slyšela vzdálený zvuk, který Bryson nemohl postřehnout.
„Tudy,“ řekla stroze a vyrazila na ocelové schodiště. Bryson ji následoval na odpočívadlo a poté ven přes další poklop, který vedl do dlouhé, prázdné a potemnělé chodby. Žena se na okamžik zastavila a rozhlédla se na obě strany. Když si Bryson přivykl na matné světlo, všiml si, že tunel pokračuje dál a dál, až nakonec mizí z dohledu. Zdálo se, že se táhne po celé délce lodi od přídi po záď podle všeho se jednalo o zřídka používanou služební chodbu. „Pojď!“ sykla na něj žena a náhle se dala do běhu.
Bryson ji následoval a prodlužoval přitom krok, aby udržel ženino bleskové tempo. Přitom si všiml, že žena běží poněkud zvláštně – její běh byl lehký, skákavý a prakticky neslyšný.
Bryson se ji pokusil napodobit a uvědomil si, že se žena snaží minimalizovat dunění nohou na ocelové podlaze – jednak aby nebyla slyšet, a jednak aby sama slyšela případné pronásledovatele.
Asi po minutě, když uběhli v tmavém tunelu několik set metrů, zaslechl Bryson tlumený hluk vycházející od zádi za nimi.
Otočil hlavu a všiml si pohybu stínů na vzdáleném konci tunelu.
Než však stačil ženě cokoliv říci, všiml si, že se vrhla napravo a přitiskla se k ocelovému trupu za svislý ocelový nosník. Bryson učinil totéž – a učinil to právě včas.
Tunelem se rozlehla střelba ze samopalu. Kulky pleskaly o trup, zvonily a řinčivě se odrážely od paluby.
Bryson škubl hlavou nalevo a viděl, že na vzdáleném konci tunelu vyšlehávají z hlavně samopalu plameny, zatímco střelec samotný stál ukryt ve stínu, aby ho nebylo vidět. Ozvala se další sprška výstřelů a zabiják se rozběhl chodbou směrem k nim.
Žena právě zápolila s poklopem. „Sakra! Je slepený nát…
