Kapitola 31
Jejich apartmá v hotelu Four Seasons Olympic v Seattlu v rušném hotelu situovaném příjemně blízko mezistátní dálnice 5, který jim připadal jako nejlepší místo pro člověka na útěku – se proměnil ve velitelské stanoviště. Celou podlahu pokrývaly mapy, počítačové vybavení, kabely, modemy a dokumenty vytištěné z počítače.
Jejich napětí by se dalo krájet. Podařilo se jim najít nervové centrum stínové organizace známé jako Prométheus i místo večerního setkání s dalekosáhlými důsledky pro celý svět.
Informace blouznícího Harry Dunnea si ověřili mnoha způsoby.
Všechny firmy pronajímající limuzíny hlásily, že nemají žádný volný vůz, neboť se dnes večer koná „společenská akce“, která si vyžádá velký počet automobilů. Většina půjčoven zachovala diskrétnost, ale jeden z majitelů nedokázal odolat a vyzradil Brysonovi jméno hostitele: Gregson Manning.
Po celý den přistávala na letišti Seattle-Tacoma soukromá letadla, jejichž pasažéři měli rezervovány VIP limuzíny pro převoz z letiště, mnozí z nich i s bezpečnostním doprovodem.
Přesto, či právě proto, nebylo zveřejněno jediné jméno pozvaného hosta. Bezpečnostní bariéra byla mimořádně silná.
Stejně jako míra utajení obklopující život a kariéru Gregsona Manninga. Zdálo se, jako by byly pošetilým novinářům předhozeny dvě nebo tři přikrášlené perličky z Manningova osobního života, které byly promptně otištěny a od té doby bez ustání kolovaly po všech novinách. V důsledku toho se sice o Gregsonu Manningovi mnoho psalo, ale jen pramálo vědělo.
S větším úspěchem se Bryson s Elenou setkali při pátrání po informacích o Manningově proslulém paláci na břehu jezera Lakeside za Seattlem. Výstavba této digitální pevnosti, která si získala přídomek „chytrý dům“, trvala celá léta a doprovázel ji enormní zájem médií, z nichž se velká část omezovala pouze na spekulace hodné senzacechtivých čumilů. Vše nasvědčovalo tomu, že Manning po jistém období snahy potlačit zprávy o svém domě změnil taktiku a pokusil se tyto zprávy ovlivňovat, což se mu poměrně dobře dařilo. Popisy jeho paláce se nesly v duchu neskrývaného ohromení a objevovaly se ve formě „návštěvy u slavné osobnosti“ v časopisech jako Architectural Digest či House & Garden, ale i v podobě telegrafických zpráv přetiskovaných v New York Times Magazíne nebo Wall Street Journal.
Mnohé z těchto článků doprovázely fotografie a několik jich dokonce obsahovalo přibližné plány, které byly bezpochyby neúplné, ale Eleně s Brysonem přesto umožnily získat alespoň rámcovou představu o poloze a účelu mnoha místností. Futuristické sídlo ve stomilionové hodnotě bylo zasazeno tak hluboko do příkrého svahu, že se jeho velká část nacházela v podzemí. Dům byl vybaven krytým bazénem, tenisovým dvorcem a nejmodernějším kinem ve stylu art deco. Byly zde konferenční místnosti, tělocvičny se sálem pro skákání na trampolíně, kuželník, střelnice, basketbalové hřiště a cvičné golfové jamkoviště.
Brysonovi neušlo, že čelní trávník domu se rozkládá přímo na břehu jezera a sousedí s kotvištěm pro dva čluny. Hluboko pod čelním trávníkem se pak nacházelo obrovské železobetonové parkoviště.
Za nejúchvatnější na Manningově domě však Bryson pokládal jeho plně digitalizované vybavení. Všechna elektronická zařízení a všechny spotřebiče byly propojeny do sítě a daly se ovládat z místa i dálkově – ze sídla firmy Systematix v Seattlu. Dům byl naprogramován tak, aby uspokojil všechny potřeby obyvatel i hostů. Každý návštěvník obdržel elektronický žeton, do nějž bylo naprogramováno, co vše má a nemá rád, jaké jsou jeho záliby a preference – od výtvarného umění přes hudbu až po osvětlení a teplotu interiéru. Signály z žetonu se přenášely do několika set čidel, a kdekoliv v domě se návštěvník pohyboval, světla se utlumila či rozjasnila podle jeho přání, teplota se upravila podle zadaných údajů a z ukryté stereosoupravy se začala linout oblíbená hudba. Ve stěnách byly zapuštěny videomonitory maskované v obrazových rámech, na nichž se ustavičně střídaly snímky výtvarný…
