Jedenáct minut (Paulo Coelho)

Proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho vyznává jedno krédo: mluvit o tom, co ho znepokojuje, nikoliv o tom, co chtějí lidé slyšet. Díky tomu i v tomto románu vytvořil dílo mimořádné autenticity. Jak říká jeho brazilský nakladatel, "je to kniha, jež hovoří o lásce, o něčem velmi zevšednělém a ve své podstatě znehodnocovaném každodenním lidským jednáním. Je to kniha, jež hovoří o intenzivním vztahu těla a duše a o tom, jak dosáhnout dokonalé jednoty a trvalého citu. Je to kniha, jež hovoří o snech a prostituci."

Autor se inspiroval příběhem mladé Brazilky. Venkovská dívka podepíše v Rio de Janeiru s evropským podnikatelem smlouvu, která jí má zajistit kariéru tanečnice, když však pozná skutečné podmínky práce v ženevském podniku, dá přednost svobodnějšímu životu prostitutky. Tak předčasně vyzrává a vzdaluje se ideálům mládí, místo snů má cíl: našetřit peníze na koupi statku v Brazílii. Je zklamána citovými i sexuálními "vzory" a představa harmonického tělesného i duševního splynutí dvou lidí jí připadá zcela utopická. Jakmile však symbolicky vkročí na starobylou poutnickou Svatojakubskou cestu, která Ženevou prochází, rázem se její tělo i duše začínají působením lásky opět shledávat.

Jedenáct minut není konvenčním vyprávěním o lásce a sexu, ale odvážným a velmi potřebným varováním před tím, co autor nazývá falešnými modely sexu.

— 1 —

---

Ukázky

Člověk vydrží týden bez vody, dva týdny o hladu, mnoho let bez střechy nad hlavou, ale nesnese samotu.

— 2 —

---

Člověk se zamiluje a nemůže jíst, spát, pracovat, zůstat klidný. Mnoho lidí to vyděsí, protože vášeň boří všechno staré, co jí stojí v cestě. Nikomu se nelíbí, když jeho svět ztrácí řád. Proto si hodně lidí tohle nebezpečí hlídá a často dokáže udržovat při životě domov nebo vztah, který je už úplně shnilý. Jsou to konstruktéři zaniklých věcí. Jiní uvažují přesně naopak: vrhají se do vztahu bez rozmyšlení a doufají, že tím své problémy vyřeší. Naloží na toho druhého všechnu odpovědnost za své štěstí a všechnu vinu za neštěstí. Jsou buď pořád nadšení, protože zažili něco úžasného, nebo sklíčení, protože kvůli čemusi nečekanému přišli o všechno.

— 3 —

---

Dárek. Výraz úcty k člověku, který teď sedí přede mnou a kterého prosím, aby si uvědomil, jak je pro mě důležité, že s ním jsem. Dávám mu malý kousek sebe, z vlastní a svobodné vůle.

— 4 —

---

Nejvíc a nejopravdověji touží člověk po tom, mít někoho blízkého. Pak se všechno dává do pohybu, muž a žena rozehrají hru, ale to, co předchází - ta přitažlivost, která je spojí - se nedá vysvětlit. Je to nezachytitelná touha ve své ryzí podobě. Když je touha ještě ryzí, zamilují se muž a žena do života, váží si každičkého okamžiku, prožívají ho naplno a jen čekají, kdy přijde další požehnání. Takoví lidé nikam nespěchají, nechtějí běh věcí sami urychlit. Vědí, že nevyhnutelné stejně nastane a opravdové si najde svou cestu. A když to přijde, neváhají, nerpomarní příležitost, neztratí ani jedinou čarovnou chvíli, protože si váží každé vteřiny.

— 5 —

---

Na těch nejdůležitějších setkáních se naše duše domluví ještě dřív, než se setkají těla.

— 6 —

---

Touhu lze vzbudit tím, že ji neumožníme, aby hned došla naplnění.

— 7 —

---

Podle Platóna nebyli ženy a muži při stvoření světa takoví jako dnes; existovala jediná malá bytost s jedním tělem a s hlavou se dvěma tvářemi, odvrácenými od sebe. Měla čtyři ruce a čtyři nohy, jako by ji tvořily dvě bytosti různého pohlaví, srostlé zády k sobě. Jenže řečtí bohové žárlili, když viděli, že bytost se čtyřmi pažemi dokáže víc pracovat, její dvě tváře jsou vždy na stráži, takže ji nepřekvapí útok ze zálohy, a protože má čtyři nohy, vydrží dlouho stát nebo jít. Ale nejvíc se báli toho, že oboupohlavní bytost se může sama množit a nepotřebuje k tomu nikoho dalšího. Zeus, nejvyšší vládce Olympu, rozhodl: ,Mám plán, jak zbavit smrtelníky jejich síly.´ A rozťal tu bytost bleskem vedví a stvořil z ní muže a ženu. Na zemi velmi vrostl počet obyvatel, ale noví lidé byli slabí a zmatení, protože každý teď musel znovu hledat svou ztracenou polovičku, obejmout ji a načerpat z toho objetí ztracenou sílu, schopnost bránit se proti zradě, dlouho chodit a tvrdě pracovat. To objetí, v němž se dvě bytosti znovu spojí v jedinou, nazýváme sex.

— 8 —

---

Chci, aby ses na mě díval, ale současně si přeji, abys to přede mnou skrýval. První nával touhy je důležitý, protože jej skrýváme, nepodělíme se o něj, je zakázaný. Nevíš, jestli stojíš před svou ztracenou polovičkou, ani ona to neví, ale něco vás přitahuje - a musíme věřit, že je to opravdové.

— 9 —

---

Největší rozkoš nepřináší soulož, ale vášeň, s níž se jí oddáváme. Soulož je završením intenzivní vášně, ale nikdy se nestane tím hlavním bodem.

— 10 —

---

Nejsilnější je taková láska, která si může dovolit slabost projevit.

— 11 —

---

Sex působí jako kterákoliv jiná droga: pomáhá utéct před skutečností, zapomenout na starosti, odpočívat. A je stejně tak škodlivý a zničující.

— 12 —

---

Všechno má svůj význam. Když člověk žije naplno, užívá si každého okamžiku a sex mu neschází. Miluje se proto, že se cítí přeplněn, že je v poháru vína po okraj a přetéká, protože nemůže jinak, přijme výzvu života, protože v tom okamžiku - a jen v tom okamžiku - se dokáže přestat ovládat.

— 13 —

---

Když sedím u hostinských dveří,
já, bohyně Ištar,
jsem prostitutka, matka, manželka, božstvo.
Jsem to, co nazývají Život,
ale vy mě zvěte Smrtí,
jsem to, co nazývají Zákon,
ale vy mě zvěte Tulákem.
Jsem tím, co hledáte,
a tím, co jste nalezli.
Jsem tím, co jste rozsypali,
a teď sbíráte po kouscích.

— 14 —

---

Čas žít, čas umírat,
čas sít, čas sklízet,
čas zabíjet, čas léčit,
čas bořit, čas stavět,
čas plakat, čas smát se,
čas naříkat, čas tančit,
čas házet kameny, čas kameny sbírat,
čas objímat, čas rozcházet se,
čas hledat, čas ztrácet,
čas střežit, čas odhazovat,
čas trhat, čas sešívat,
čas mlčet, čas mluvit,
čas milovat, čas nenávidět,
čas války, čas míru.

— 15 —